CROSSROAD |One Direction cz|

Need for speed Supermarket

Chtěli jste kluky u Dian, máte je mít :D ale svým rozhodnutím jste ovlivnili celý příběh i jeho konec, jen aby jste věděli :D

„Fajn, můžete tu zůstat, ale upozorňuji tě, že neperu, nevařím a o ovladač k televizi, ani jídlo, se ze zásady s nikým nedělím.“ Varovala jsem ho. Ušklíbl se a kývl na souhlas. „To s tím jídlem mi někoho připomíná.“ Rýpl si a já ho obdarovala vražedným pohledem. „Jestli o něm ještě někdy začneš mluvit, tak přísahám, že tě odsud osobně vykopnu.“ Zavrčela jsem. „Vážně si myslíš, že na to máš?“ Postavil se a spokojeně se zašklebil. Byl o hlavu a něco vyšší než já, o jeho svalech nemluvě. „Ruby by mi ochotně pomohla, jednoho z vás už přeci praštila.“ Připomněla jsem mu, protočil oči a mávl rukou. „Na mě by si netroufla.“ „Víš co? Seber si svoje přerostlý ego a laskavě opusť mj pokoj, ráda bych se převlíkla.“ Vyhověl mi a zmizel na chodbě.

Dala jsem si horkou sprchu, vysušila si vlasy a ze skříně vylovila šedivé leginy a volný, růžový svetr, který zažil už lepší časy, ale byl můj oblíbený a doma jsem nepotřebovala nikoho oslňovat svým vzhledem. Když jsem se vrátila zpět do kuchyně, našla jsem jenom Louise, jak se prohrabuje lednicí. „Kde jsou všichni?“ Zajímala jsem se. „Máte nějaké mrkve?“ Nadzvedla jsem obočí. „Nemůžeš na otázku odpovídat otázkou.“ Namítla jsem. Zavřel lednici a věnoval mi provokativní úsměv. „Říká kdo?“ „Zásady slušného chování?“ Hádala jsem. „Já se chovám slušně! Jím dokonce i příborem, na rozdíl od Nialla.“ Zaúpěla jsem a začínala litovat toho, že jsem je rovnou nevyhodila. „Nemluv o něm, prosím.“ Pokrčil rameny a sedl si ke stolu. „Tak máte mrkev?“ Zopakoval svoji otázku. „Kde jsou všichni?“ Zopakovala jsem i já tu svoji. „Liam jel s Harrym sbalit nějaké věci a Ruby musela do práce, vrátí se večer.“ Přikývla jsem. „A moje mrkev?“ „Nemáme mrkev.“ „Zločin! Než jste se přistěhovali, Paul měl vždycky v lednici mrkev, kdybych se náhodou stavil.“ Protočila jsem oči. „Promiň, že jsme se přistěhovali, ztráta mrkví tě musí bolet určitě minimálně tolik, jako mě ztráta domova, přátel a mého celoživotního snu.“ Odsekla jsem. „Omlouvám se, nechtěl jsem...“ „To je dobrý. Nech to být.“ Přerušila jsem ho a podobně jako on před chvíli otevřela ledničku, prohlížející si její obsah. „Asi budu muset na nákup.“ Povzdechla jsem. „Pojedu s tebou.“ Nabídl se. Zamyslela jsem se a nakonec lhostejně pokrčila rameny. „Když chceš.“

Louis řídil, zatímco já tupě zírala ven z okénka a snažila si utřídit myšlenky. „Proč se Liam nabídl, že se o mě postará?“ „Není to jasný?“ Pousmál se Louis. „Kdyby to bylo jasný, asi bych se tě na to neptala.“ Ten kluk byl vážně krapet natvrdlej. „Cítí se za to, co se ti stalo, zodpovědný.“ Zamračila jsem se. „To jako proč?“ Nechápala jsem. „Už když tě Niall potkal ve Starbucks, Liam říkal, že to nedopadne dobře, chtěl, aby ti řekl pravdu, nebo tě nechal být. Jenže on neudělal ani jedno. Náš bráška ti ublížil a my to za něj vyžehlíme, když jemu to nedovolíš.“ Objasnil, jen jsem přikývla a zbytek cesty se nadále věnovala sledování míhajících se domů za oknem.

Zastavila jsem se u regálů se sladkostmi a začala do košíku házet všechno, co mi přišlo pod ruku. „Nemyslíš si, že to bude stačit?“ Zajímal se Louis, opírající se o držadlo košíku. „Ne.“ Odvětila jsem a přihodila do košíku ještě tři tabulky mléčné čokolády. „Ale takhle se do toho košíku už nevejdu.“ Zakňoural. „V košíku nemáš co dělat, tam se dává nákup.“ Poučila jsem ho a neochotně opustila sekci sladkostí. „Copak ty jsi se nikdy nevozila v košíku?!“ Vypadal překvapeně. „Jako malá asi ano, nevím, nepamatuji si to.“ Pokrčila jsem rameny a sáhla po krabici cereálií. „Ani nevíš, o co jsi přišla! Musíš to vyzkoušet!“ Odmítavě jsem zavrtěla hlavou a dál se věnovala obsahu cereálií, když jsem nenašla ani zmínku o cukru, vrátila jsem je zpátky do regálu, já potřebovala sladké, potřebovala jsem překonat depuku a to bez sladkého v mém případě prostě nešlo, díky bohu za rychlý metabolismus. „No tak! Je to sranda, uvidíš.“ Přemlouval mě. „Zapomeň, nebudu se tu jak děcko vozit v košíku.“ Nesouhlasila jsem, ale bylo mi to k ničemu. Ucítila jsem jeho ruce okolo pasu, jak mě stahují do košíku. Ztratila jsem rovnováhu a málem při svém pádu rozsedla pytlík bonbónů. Nohy mi trčely z košíku ven a všechno mě tlačilo, ale Louise nic z toho nezajímalo. Zapřel se do košíku a během chvilky ho lehce roztlačil. „Drž se!“ Křikl a začal se smát, načež prudce zatočil a málem smetl postarší dámu, nesoucí kupu kočičích konzerv. Ječela jsem jako šílená, ale netrvalo dlouho a můj křik se změnil na smích. „Rychleji!“ Křikla jsem na Louise, vyhověl a ještě zrychlil, nedbajíc na vyděšené nakupující, kteří se za námi otáčeli. „Neříkal jsem, že je to zábava?“ „Měl jsi pravdu!“ Zatočili jsme do uličky se zeleninou, kde Louis bez varování zabrzdil, aby si do košíku mohl naložit pěti kilové balení mrkve. „To se tu mám mačkat s mrkví?“ „Nestěžuj si a radši se něčeho chytni.“ Mrkl na mě Louis a opět se rozjel. Takhle jsme několikrát projeli celý supermarket a k pokladnám zamířili, až když Louis sotva chodil. Naložit nákup nám chvíli trvalo, ale naštěstí jsme to stihli dřív, než si nás našli fanynky.

Cesta zpátky domů se od té do obchodu značně lišila a to díky Louisovi a jeho nakažlivému smíchu, kterému jsem se zkrátka nedokázala ubránit.

„Midnight memories, oh oh oh
Baby you and me
Stumbling in the street
Singing, singing, singing, singing “

Společně s Louisem jsem zpívala song z jejich nového alba a po pravdě, líbil se mi a moc. „Mysle jsem, že nemáš naše songy ráda.“ Zazubil se Loui. „To jsem nikdy neřekla.“ Bránila jsem se, byla to pravda. „Takže líbí?“ Ušklíbla jsem se. „Asi se přidám k Directionerkám.“ „Doufám že do týmu Tomlinsonek.“ „Samozřejmě! Mrkve jedou!“ Zařvala jsem nadšeně a ztichla až tehdy, když Louimu začal zvonit mobil. Letmo pohlédl na displej, povzdechl a ne zrovna nadšeně hovor přijal. „Jo?“ Mlčky jsem ho zvídavě pozorovala a snažila se rozluštit jeho emoce. „Ne El, teď nemůžu. Nemáš důvod se rozčilovat, pokud vím, ty jsi nemohla celý minulý týden. Ne, nevyčítám ti to, tvoji přátelé a slavení v klubech je přeci stejně důležité, jako já a náš vztah.“ Byl naštvaný a možná zklamaný. „Ne, nebudu skákat jak ty pískáš. Nevykašlu se na všechno jenom proto, že ty jsi se zrovna teď rozhodla, že chceš být se mnou.“ Odsekl. „Fajn, jak chceš, čau.“ Zavěsil a odhodil mobil do přihrádky. „Žádný vztah není dokonalý, ani ten můj.“ Zašeptal a věnoval mi soucitný pohled. To už jsme parkovali u Paulova domu a dle dalšího auta jsem soudila, že Harry s Liamem už na nás čekají.