Neschovávej se

IV.

Draco mě doprovodil až k Buclaté dámě, políbil na čelo a se slovy "Uvidíme se u snídaně, krásko." odešel.

Když jsem přišla do ložnice všichni ještě spali, což nebylo nic neobvyklého v tuhle ranní hodinu.

Potichu jsem si připravila tašku s učebnicemi a převlékla si košili. Hábit jsem si na sobě nechala, voněl po Dracovi.

Nakonec jsem si sedla do postele a začetla se do obrany proti černé magii, i když jsem většinu kouzel už znala. Ovšem nemusela jsem číst dlouho, protože za chvíli se už zavrtěla v posteli Ginny.

"Dobré ráno." zašeptala jsem, abych nevzbudila ostatní spolubydlící.

"Hermiono?" vytřeštila na mě ještě unavené oči.

"Ahoj." zasmála jsem se jejímu roztomilému výrazu.

"Kde jsi celou noc byla?" zeptala se mě a ještě se zachumlala do peřiny.

"Na Astronomické věži." řekla jsem a nechtěně se začervenala, což samozřejmě Ginny neušlo.

"A s kým?" zůžila oči, ale pak mě hned oslnila svým úsměvem.

Říkala jsem si, že po válce už vlastně není potřeba naše přátelství tajit, přesto jsem nevěděla, jestli by to Draco chtěl. Ginny mě zvědavě pozorovala. Ujistila jsem se, jestli ostatní holky ještě spí a vlezla si k ní do postele, kde jsem zatáhla závěsy a zase použila ševelisimo, aby nás náhodou někdo neslyšel.

"S Dracem." už jsem to před ní tajila dost dlouho a vím, že to nikomu neřekne.

Vytřeštila na mě oči a otevřela pusu "Jako s Malfoyem?"

"Neříkej mu tak." zamračila jsem se a pak jsem začala vyprávět od začátku našeho přátelství až doteď, co nejstručněji to šlo.

"Páni, takže ho miluješ."

"Co? To jsem přece, ale vůbec neřekla."

"To sice neřekla, ale je to tak." usmála se na mě.

"Je to tak vidět?" povzdechla jsem si.

"Jo." usmála se.

Okolo nás se začaly probouzet, a tak jsem radši odstranila kouzlo a začala odhrnovat závěsy.

"A mimochodem, abys věděla, myslím si, že jeho city budou taky hlubší." zašeptala mi do ucha.

"Kde jsi to prosím tě vzala?" zeptala jsem se jí taky šeptem.

Zakoulela očima "Z toho jak se k tobě chová. Umíš si představit, že by se takhle k tobě choval Ron nebo Harry?"

Na otázku jsem jí neodpověděla, měla pravdu. Vím, že Ron ke mně asi chová hlubší city, ale takhle by se rozhodně nechoval. Celou dobu až do Velké síně jsem nad tím přemýšlela, nakonec jsem usoudila, že nikoho jiného nemá, takže to bude tím.

Draco ve Velké síni ještě nebyl.

Nandala jsem si ovesnou kaši, naházela do ní ovoce a po dlouhé době se s chutí pustila do jídla.

Ron na mě nevěřícně zíral. "Co je?" zeptala jsem se ho.

"Většinou jsem to já, kdo se tady cpe." řekl a dál na mě třeštil oči.

"No dovol, já se necpu." poznamenala jsem a dál se věnovala své kaši.

"Už to je tak dva roky, co jsem tě viděl toho sníst víc než domácí skřítek." kroutil hlavou.