Neschovávej se

IX.

Znovu a znovu nevěřícně koukám do krabice, vlastně tak jako každý den, ale dnes to jen díváním neskončí, dnes si ho poprvé vezmu na sebe. Stejně nechápu, proč jsem mu ho nevrátila zpět. Ani se mě nezeptal a koupil mi hábit, který musel stát celý majlant, ale byl sakra nádherný!

"Líbí se ti?" zašeptal mi něžně do ucha. Věděla jsem na co se ptá, před chvílí jsem se vrátila z ložnice, kam jsem si šla uklidit velkou krabici, kterou mi dnes přineslo pět sov na snídani.

"Líbí, ale já už hábit mám. Tohle nemůžu přijmout." kroutila jsem hlavou.

"Tenhle je určitě hezčí." pronesl s úsměvem na rtech a dělal, že druhou větu neslyšel.

"Musel být strašně drahý, kolik galeonů tě stál?" povzdechla jsem si.

"Je to dárek, to se neříká." políbil mě do vlasů

"Ale,.." Chtěla jsem protestovat.

"Žádné ale. Prostě si ho nech a smiř se s tím, že takové věci budeš dostávat často."

"Hermiono, přestaň pořád koukat na ten hábit a pohni nebo to nestihneš." napomenula mě Ginny a mně tím připomněla paní Weasleyovou, ale nic jsem jí radši neřekla a dala se do příprav.

Jelikož mám teď vlasy podstatně kratší, neudělám s tím žádný ohromný účes a tak jsem si na ně dala trochu Rychlopomády pro váš hladký vlas, abych zmírnila vlny a sepnula několik vrchních pramínků do ledabylého účesu a navrch vykouzlila pár zlatých květin. V jednoduchosti je krása.

Jen lehce jsem se nalíčila a rty namalovala rudou barvou.

Nakonec jsem si oblékla hábit, který se skládal z šatů a hábitu samotného. Šaty mi skvěle padly, spodnička z nejlepšího saténu béžové barvy a vršek jak utkaný ze zlaté pavučiny. Přes šaty jsem si zapnula tentýž pavučinový hábit a na nohy jsem si nazula nádherné béžové semišové lodičky na nebezpečně vysokém podpatku.

Zírám na sebe s údivem. Připadám si tak krásná. Šaty kolem sebe vrhají zlatý třpyt a dlouhá vlečka za mnou jak vlny pluje. Myslím, že to je moc jen na takový menší večírek.

"No Páááni, Hermiono, tobě to tak sluší!" žasly moje spolubydlící, jen co vešly do pokoje. Jen jsem se začervenala a čekala na Ginny, která se připravovala v koupelně. Nemusela jsem čekat dlouho, za chvíli se otevíraly dveře "Myslím, že můžeme jít. Jak,.." zarazila se uprostřed věty a chvíli na mě koukala s otevřenou pusou. "Ehm, jsi přímo kouzelná." usmála se na mě od ucha k uchu.

Ginny to také moc slyšelo, svoje vždy rovné vlasy si teď lehce natočila a dala do elegantního drdolu, oči měla tmavě nalíčné a rty v tělové barvě. Její šaty byly jak na vílu. Z jemňounké světlě fialové látky, vrchní část měla posázenou květinami v barvě šatů, sukýnka jí šla těsně po kolena a na nohou měla perleťové střevíčky.

Vyšly jsme s Ginny z pokoje a pomalu našlapovaly na každý schod, ani jedna jsme nebyly zvyklé na takové podpatky. Dole, ve společenské místnosti na ní čekal Harry v jednoduchém černém hábitu a zíral na nás, až by to mohl někdo považovat za neslušné.

"Ahoj" pozdravily jsme sborově.

"Moc vám to sluší." řekl po chvíli ticha.

Ginny ho místo poděkování bouchla do ruky, což Harryho vyvedlo z míry.

"Máš přece říct, že jsem nejkrásnější." pokárala ho se smíchem.

"Pro mě jsi přece ta nejkrásnější." ohradil se. Vykouzlilo jí to úsměv na rtech a dala mu lehký polibek.