Neschovávej se

VI.

Ve třičtvrtě na dvanáct jsem pod neviditelným pláštěm vyšla ze společenské místnosti a mířila ke koupelně pro prefekty. Harry mi půjčil neviditelný plášť s úžasem, ale když jsem mu řekla, že si chci dát klidnou koupel, tak mě pochopil. Taky chodí v noci a řekla bych, že často s Ginny.

Před vchodem do koupelny jsem byla za tři minuty dvanáct, postavila jsem se vedle sochy Borise Bezradného, za kterým se skrýval vchod do koupelny a čekala na Draca. Nemusela jsem čekat dlouho. Neohroženě si to mířil ke vchodu, nijak nezastíněn kouzlem, ale připadal mi trochu nervózní. Zastavil se těsně vedle mě a ani to nevěděl, jelikož jsem byla pořád schovaná.

Tak potichu, že by to normální člověk nemohl slyšet jsem zašeptala heslo a vešla dovnitř. Draco, kterého to vyvedlo z míry šel taky a všude se rozhlížel.

Musela jsem se zasmát, to mu samozřejmě už neušlo.

"Mio, kde jsi?"

Shodila jsem ze sebe Harryho plášť a pořád se na něj culila.

"Že mi to hned nedošlo." zakroutil pobaveně hlavou.

Pokrčila jsem rameny, zašklebila se a šla ke kohoutkům. Hůlkou jsem zapínala a zase vypínala všechny zlaté kohoutky. To dělám vždycky, strašně mě to baví. Obzvlášť mám ráda jeden, ze kterého kapají veliké kapky vody a když dopadnou na hladinu tak se rozprsknou a vždy se rozvoní jinou vůní.

Draco se za mnou uchechtl.

"Čemu se směješ?" otočila jsem se a dala ruce v bok. Snažila jsem se tvářit vážně, ale moc to nešlo, musela jsem se smát. Ovšem mě to brzo přešlo, protože stál těsně u mě. Cítila jsem jeho drahou kolínskou a z úst peprmintovou žvýkačku. Sakra! Hned jsem si vzpomněla na nápoj lásky a začala se červenat.

"Jen jsi roztomilá." zašeptal mi do obličeje, což mi způsobilo chvilkovou zástavu srdce. Topila jsem se v jeho šedomodrých očích a cítila to napětí. Najednou mě pohladil po tváři, nahnul se ke mně a já málem omdlela nervozitou. Když byl ode mne sotva pár centimetrů zašeptal mi do ucha: "Zavři oči, sluníčko." hned jsem ho poslechla a čekala, co udělá.

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ucítila něco studeného na svém krku.

"Můžeš." zasmál se a tak jsem je otevřela a hned očima putovala k mému krku.
Musela jsem zalapat po dechu, na mém krku viselo zlaté srdíčko. "Pohlaď ho po levé straně." řekl do ticha.

Když jsem tak udělala, srdíčko se otevřelo a v něm byla moje fotka s Dracem jak se objímáme a máváme na fotografa, kterým byla Ginny. Na druhé straně psala neviditelná ruka nápis "Navždy" a když byl dopsaný zmizel a začal se psát znovu.

"Všechno nejlepší, Mio." zašeptal mi něžně do vlasů.

"Ale já nemám narozeniny." zakroutila jsem hlavou.

Draco se začal smát "Víš kolikátého vůbec je?"

Zamračila jsem se, absolutně jsem netušila kolikátého může být. Těch několik dnů uteklo tak rychle a navíc jsem měla tolik úkolů.
"Desátého?" zkusila jsem marně.

"Ne, zlato, dnes je devatenáctého." řekl pobaveně.

Cože? Devatenáctého? To není možný! Ani se nenaděju a už bude konec roku. Počkat! On mi řekl zlato? A vůbec, jak ví, kdy mám narozeniny?

"Jak víš, že mám narozeniny zrovna dneska?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Jednou v šestém ročníku jsi mi to řekla." usmál se "a teď už pojď nebo nám vystydne bazén." řekl s lehkým úsměvem na rtech a začal si svlékat hábit.

Nechápala jsem jak si to mohl pamatovat, i když je pravda, že já sama si jeho narozeniny pamatuju. Pátého června.

Vylezla jsem ze svých teplých chlupatých bačkor a sundala si saténový župan, pod kterým jsem měla černé plavky. Ujistila jsem se, že je zamčeno a vydala se k bazénu, ale byla jsem mokrá ještě dřív než jsem do vody vůbec vlezla.

Draco skočil ze skokánku šipku a postříkal všechno kolem, včetně mě.

Jen, co vystrčil hlavu z vody, chtěla jsem mu vynadat, že si mohl ublížit, ale nemohla jsem. Jizvy mu celé zářily všemi těmi barvami.

Znovu se potopil a ani nevím jak už jsem byla ve vodě v Dracově objetí. "Promiň, vyděsil jsem tě?" zašeptal mi do tváře.

"Cože? Ne!" zakroutila jsem hlavou "Můžu?" věděl na co se ptám a jen přikývl.

Opatrně jsem se mu dotkla rány na srdci. Lehce mě z toho brněla ruka. Prstama jsem mu jezdila po jizvách do všech stran a užívala si jeho objetí.

"Děkuju." zašeptala jsem a ani nevím, proč začaly mi téct slzy.

"To tě to tak dojalo, Mio?" usmíval se a já mu v očích viděla jiskřičky.

Přikývla jsem "Je krásný!"

"Krásná žena musí mít krásný náhrdelník." řekl těsně u mého obličeje. Začala jsem znovu cítit to napětí a touhu, touhu po pevnějším objetí, touhu ochutnat jeho rty, touhu po něm.

Jednu ruku mi dal pomalu na krk a druhou mě stále držel kolem pasu. "Dýchej, lásko." řekl sotva slyšitelně. Opravdu mi teď právě řekl lásko? Ani jsem si neuvědomila, že jsem zapomněla dýchat.

Asi věčnost se ke mně nakláněl a když už se skoro dotkl svými rty těch mých, tak se zastavil a tázavě se mi podíval do očí. Neváhala jsem a zrušila tu vzdálenost mezi námi.

Líbal mě, neskutečně nádherně mě líbal. Byla jsem v sedmém nebi, oplácela mu polibky a užívala si to. O tomhle se mi snilo tak dlouho, nikdy by mě nenapadlo, že se to někdy stane skutečností. Náš polibek byl vášnivý a sakra tak romantický!

"Jak já tě miluju."

"Cože jsi to řekla?" odlepil se od mých rtů.

"Já to řekla nahlas?" zděsila jsem se.

Zasmál se "Asi to bude znít jak z nějakýho trapnýho románu, ale taky tě miluju."

Znovu za tenhle večer vy vytryskly slzy "Z našeho trapého románu."

"To ano, z našeho, už navždy."

"Ani nevíš, jak dlouho se mi o tom snilo." zašeptala jsem zasněně.

Začal mě znovu a znovu líbat a nejen na rtech. Zanedlouho se celou koupelnou rozléhaly naše vzdechy. Byla to jedna z nejkrásnějších nocí.