ONI si hráli

Neopouštěj mě

Čekal jsem na pokoji v nemocnici. Mámu si někam odvezli, možná hned k operaci. Nechápal jsem, co jí mohlo být. Ano, věděl jsem, že je vážně nemocná, ale proč tak zhurta? Slzy se mi množily po obličeji a já jen vzlykal. Nemohl jsem přijít i o ní. Dneska Mike a teď jde o život mámě. To jsem nemohl dovolit.

Přišel doktor a sedl si ke mně. ,,Co se děje? ... Co se sakra děje?!'' začal jsem na něj řvát a přitom jsem brečel jako mimino. ,,Ještě nevíme jak to bude, ale nevypadá to dobře.'' řekl. ,,Vy nevíte jaké to je...'' řekl jsem a díval jsem se do země. ,,Nevíte jaké to je přijít o tu nejbližší osobu, na kterou jste si dříve ani nedělal čas.''... Doktor se na mě jen zoufale podíval, postavil se a odcházel z pokoje. Já ho ale zadržel. ,,Udělejte s ní něco, prosím, zachraňte jí, zachraňte jí pro mě!'' vypadalo to jako by mě měl ignorovat. Popadl mě takový záchvat, že jsem vyšel na chodbu za ním a začal jsem ho prosit ještě víc. Držel jsem ho za rameno a vzlykal jsem. To už na mě museli jít ostatní doktoři, aby mě zadrželi. Bránil jsem se. ,,Prosím!''

Najednou mě někdo chytl kolem pasu a odtáhl si mě k sobě. ,,Pusťte mě...'' řekl jsem vyčerpaně. ,,Všechno dobře dopadne.'' zašeptal mi ten dotyčný do ucha a já se otočil. ,,Miku?'' nemohl jsem uvěřit. ,,Miku!'' objal jsem ho. ,,Odpusť mi to...'' zadíval jsem se mu do těch jeho nádherných očí. Odvedl si mě zpátky na pokoj, kde si sedl na gauč a mě si položil na sebe. ,,Robbie, poslouchej... Ať se stane cokoliv, já jsem a vždy budu tady s tebou...'' uklidňoval mě. ,,Ona to přežije...'' řekl jsem. Robbie si mě zmáčkl víc k sobě. Usnul jsem a neměl jsem tušení co dělá Mike.

Vzbudily mě silné a pospíchavé kroky doktorů. ,,Miku..." ... ,,To nic." pohladil mě. Já se rozbrečel a Mike mojí hlavu dal blíž k jeho hrudi. Přišel doktor a kývl odmítavě hlavou. ,,Pane bože...". Přišel jsem o všechno.

,,Miku... neopouštěj mě..." brečel jsem a Mike zareagoval. ,,I kdyby bylo s tím klukem něco víc, já tu jsem pro tebe, zlatíčko.".