ONI si hráli

Miluji tě!

Už jsem byl u bytu kde jsme bydleli, ale najednou mi zacinkal mobil. Přišla mi zpráva od Mika. Stálo tam: Potřeboval bych s tebou v noci mluvit. Tak třeba v jedenáct v noci před tvým domem, šlo by to? To mě zarazilo. Přemýšlel jsem jestli jsem něco neudělal, ale na nic takového jsem si nevzpomenul. Já jsem odepsal a souhlasil. Otevíral jsem dveře od našeho bytu. Zdálo se, že doma byl jenom Connor. Zívl jsem a odkládal si věci na můj stůl v mém pokoji. Bylo šest hodin večer a já neměl co dělat. Zakručelo mi náhle v břiše tak jsem si šel udělat omeletu. ,,Ne tak víš co, on o tom neví celý život a teď je stejně někdo venku takže dobrý, můžeme se o tom dále bavit.'' Zaslechl jsem tuhle větu od Connora. Přiblížil jsem se k jeho dveřím a jen jsem naslouchal. ,,Rodiče mu to utajují, protože by dělal scény.'' Hned mi došlo, že mluví o mě. Ale o co šlo, to jsem nevěděl. Hovor pak ukončil a šel ke dveřím kde jsem právě stál. Vyšel z pokoje a jen zabočil do kuchyně. ,,Eh... Robbie ty... ty už jsi doma?'' Začal říkat nervózně. Já se na něj jen s vinou podíval a kývl jsem hlavou. ,,O co jde?! Co mi rodiče tajili?! Hned mi to řekni, z toho se nevykroutíš!'' Začal jsem na něj řvát. On se oddálil. ,,To nemůžu Robbie, promiň.'' Řval jsem na něj dál a dál až jsem ho konečně přemluvil. Sedl si na židli u jídelního stolu a dal mi najevo ať si sednu naproti němu. Tvářil se jako kdyby měl umřít a slzely mu oči. ,,Víš... Ty do téhle rodiny nepatříš Robbie... Když jsi byl opravdu hodně malinkatý tak tě rodiče adoptovali... Ale bereme tě jako normálního člena rodiny a...'' Ani to nedopověděl a já si stoupl. Tekla mi jedna slza za druhou, nemohl jsem to zastavit a normálně jsem se jako malé děcko rozbrečel a rozeběhl jsem se do svého pokoje. ,,Robbie, prosím!'' To byla poslední slova co jsem slyšel než jsem silně práskl dveřmi od pokoje. Zamkl jsem a svalil se na postel. Zavřel jsem oči a pomalu jsem usínal. A nakonec jsem doopravdy usnul. 

,,Večeře zlatíčko, přijdeš?'' Ozval se hlas za dveřmi, který mě vzbudil. Byla to máma, která určitě nevěděla o tom, že mi to Connor řekl a Connor určitě nechtěl aby se to někdo dozvěděl, že mi to řekl. ,,Nemám hlad, promiň, jdu už spát.'' Zamumlal jsem a máma mi to odpustila. Zvedl jsem svůj mobil z polštáře a podíval jsem se na čas. Ono už bylo deset hodin. Máma se musela fakt hodně zdržet. Za hodinu jsem měl být před domem takže jsem musel vymýšlet jak se dostat potají z domu. Sedl jsem si na postel a opřel si čelo o moje kolena a ruce jsem si omotal kolem nohou. Přemýšlel jsem o tom, že mě rodiče adoptovali. Ani bych se nedivil. To jak mě děda a strýc pomlouvají by tomu odpovídalo. Otevřel jsem skříň a hledal co na sebe. Byla noc takže bylo trochu chladněji. V tom případě jsem dlouze pátral po mikině. Vzal jsem hned tu co jsem uviděl a to byla zrovna moje modrá a oblíbená mikina. Pak jsem si na sebe navlíkl černé a docela upnuté džíny. Už bylo 22:52 a tak jsem potichu vyšel z pokoje. Rodiče se koukali na televizi a bratr hrál s kamarády nějakou divnou hru. Pomalinku jsem otevíral dveře a pak jsem je konečně potichu zavřel. Nikdo to neslyšel takže jsem byl v pohodě. Vyšel jsem jsem a zastavil jsem se. Rozhlédl jsem se a konečně jsem zahlédl Mika. 

,,Čekal si na mě hodně dlouho?'' Zeptal jsem se ho. On jen zavrtěl hlavou, že ne a pevně mě objal. Zavřel jsem oči a pořád jsem si připomínal to co mi řekl Connor. Najednou mi ukápla slza a já ji rychle utřel. Mike mě přestal objímat a podíval se mi do očí. ,,Co se děje?'' Já jen odvrátil zrak a nechtěl jsem mu na tu otázku odpovědět. On se dotýkal dvěma prsty mojí brady a natočil mojí hlavu tak abych se mu díval do očí. ,,Já se něco hrozného dozvěděl Miku...'' Zamumlal jsem a začal jsem vzlykat. ,,Copak? Uklidni se a řekni mi co.'' Koukal jsem se do země a on udělal to samé co předtím. Natočil mi hlavu zase tak abych se na něj podíval a řekl mu to. ,,Až dneska jsem zjistil, že jsem adoptovaný...'' Řekl jsem mu mezi vzlykáním a brečel jsem dál. Mike ztichl a vzal mě za obě ruce. Smutně se na mě díval a pak mě objal znova. ,,Pšššt, všechno je v pořádku, neboj se...'' Zašeptal mi do ucha a odvedl si mě za náš barák. Tam byla lavička a on mě na ní posadil a sedl si vedle mě. Hlavu jsem měl opřenou o jeho rameno a on měl ruce kolem mě. Usínal jsem, ale to jsem nemohl. Další den jsem měl jít do školy. ,,A- a co si mi chtěl vlastně říct?'' Zeptal jsem se ho. On pouze mlčel. Tak jsem to nechal být. On mě hrozně mile utěšoval, že mi to pomohlo. Pak jsme se šli rozloučit. Zakoukal se mi na krk, ale pak zjistil, že už cucák od něho mám tak se usmál. Koukal se mi přímo do očí a to je moje slabina. Přibližovali jsme se k sobě a on mě zase začal líbat. Cítil jsem jeho měkké rty a dělalo mi to dobře. Ruce jsem mu omotal kolem krku a on mi je dal na záda. Pak jsme oba dva přestali, protože jsem už fakt musel jít. Když přestal zase na mě hodil ten pohled, ale pak něco řekl. ,,Miluju tě.'' Políbil mě a rychle odešel. Já byl úplně červený a zašel jsem do baráku. 

Podařilo se mi se připlížit až do svého pokoje a zase jsem zamkl. Bylo půl jedné ráno, ale já dokázal vstát v pohodě i v pět. Zakoukal jsem se do mobilu na Mika fotku. Byl tak krásný. Ten jeho úsměv, ty ďolíčky. Ďolíčky mám i já, ale určitě nejsem tak rozkošný jako on. Oči se mu blýskaly a vždycky byl sladký, když si shrabával vlasy na stranu. Ale pořád jsem hlavně přemýšlel o tom, jestli tu větu myslel vážně. Ty dvě slova. Jedno určuje pocity a druhé určuje osobu. A on vážně myslel mě. ,,Miluju tě.'' Pořád jsem si to opakoval a to jsme se neznali moc dlouho. Chyběly mi jeho ruce. Jak se dotýkal mých zad, mého krku, mé pleti. Já jsem hned poznal, že jsem se zamiloval. Zívl jsem si, odložil jsem mobil a napojil na nabíječku. Pak jsem se otočil zády k němu a přemýšlel jsem dál. U toho přemýšlení jsem usínal. Zavíral jsem oči až jsem skoro usnul. ,,Miluju tě Miku.'' Zašeptal jsem si sám pro sebe a usnul.