ONI si hráli

Podvod?

Zvonil mi budík a tak jsem pomalu otevíral oči. Přímo včas a tak jsem pomalu vstal. Hodil jsem na sebe nějaké ty věci aby mi nebylo až takové horko a vyšel jsem z pokoje. Connor si mohl ještě v pohodě spát a to taky udělal. Rozhodl jsem se, že si k snídani udělám opět vajíčka. Byl jsem moc líný si dělat něco jiného k snídani. Najednou jsem uslyšel kroky u dveří. Nesoustředil jsem se na to a koukal jsem se na vajíčka na pánvi. Kdo jiný to mohl být než Connor. A to jsem taky věděl, že je to on. Jen od té doby co nás s Mikem viděl jak jsme u sebe nějak až moc, jsem se na něj prostě nehodlal soustředit. Slyšel jsem jak si sedá na židli a taky jsem cítil, že se na mě dívá. Pak se pomalu ozval ťukot. Connor postupně rukou ťukal do stolu. Znervózňovalo mě to. Pořád a pořád dokola se ten zvuk rozvíjel.

,,Dost už! O co ti jde?!'' Otočil jsem se a zařval. Connor konečně přestal a koukal na mě ironickým pohledem. ,,Jako kdybys to nevěděl. Jak to řekneš mamce? Nebo jí to snad mám říct já?'' Když to Connor dořekl zastavila se mi ruka míchající vajíčka. Dost mě to zarazilo. ,,Tak klid... Nic s nim nemám byl to jen pouhý...'' Vydechl jsem a znova se nadechl. ,,Pouhý omyl.'' Konečně jsem to dořekl, ale šlo vidět, že mi stále nevěřil. To už mě naštvalo a tak jsem posunul pánev s vajíčky na stranu, vypnul jsem troubu a vzal jsem si věci do školy. Šel jsem rychle a dost naštvaně. Vyšel jsem a zabouchl za sebou dveře. Z kapsy jsem si vytáhl mobil a zapojil do něj sluchátka. Čekal jsem na autobusové zastávce s nějakými menšími dívky. Typoval jsem jim tak 13, ale víc fakt ne. Bavili se o mě, ale já je ignoroval, protože jsem si poslouchal svoje písničky. Autobus už konečně tak po 15 minutách přijel. To bude tím jak jsem se naštval na Connora. Pořád jsem na to i myslel. Není to fér. Taky dělá chyby.

Nasedl jsem si do autobusu do poslední řady, opřel jsem se o okno a přemýšlel. To co se včera stalo jsem nemohl vypustit. Connor byl na mě hnusný i když mi včera řekl pravdu odkud jsem. Neměl prostě city a do teď jsem doufal, že ho to mrzí. Ukápla mi slza a já si jí rychle utřel z tváře. Hned po tom jsem se podíval vedle sebe. Seděla tam nějaká dívka ve stejném věku zřejmě. Hned jak jsem se na ní podíval dělala jakože nic. Nevšímal jsem si jí a shrábl jsem si vlasy.

Autobus už byl u školy a tak jsem se zvedl a vystoupil. Stejně jako hromada lidí v něm. Před školou stál můj nejlepší kamarád ze školy. Edward. Blond vlasy a zelené oči. Zvláštní kombinace. Ten mi vždycky zvedl náladu. Šel jsem za ním a pozdravili jsme se. Nic se mezi námi nezměnilo. Před nim jsem dělal, že se nic nestalo. Dali jsme si do skříněk věci a šli jsme do třídy. Tam jsem se bavil s málo lidmi. Stejně jako Edward, protože s nimi není taková sranda. Sedli jsme si na naše oblíbené místo v poslední řadě u okna. Protože tam nás učitelka málo kdy vidí a když je tam člověk sám tak se může v pohodě dívat z okna. Zvonilo a já si položil hlavu na lavici a přemýšlel jsem o Mikovi. Bylo to tak hezké když mě uklidňoval. Kousl jsem se do rtu a najednou vešla do dveří naše mladá učitelka. Naštěstí jsme jí měli jenom na jednu hodinu.Celou hodinu mlela jenom o tom jak budeme jezdit na výlety, řekla nám rozvrh a pak jsme si jen povídali. Prostě každodenní nuda. Konečně nás propustila a my mohli jít domů. Ve škole mě měl rád jen někdo. Většinou mě totiž dost pomlouvali. Vyšel jsem ze školy společně s Edwardem a povídali jsme si. Když v tu náhle jsem zahlédl dva chlapce, kteří mířili k centru. Jeden z nich vypadal zezadu úplně jako Mike. Ale nechal jsem to na chvilku být, protože jsem si myslel, že je to jen náhoda. Objali se. Ten chlapec se pak rozhlédl kolem sebe a já mu mohl pozřít do obličeje. Vykulil jsem oči. Byl to Mike. Edward a další kamarádi na mě začali mluvit, ale mě začaly slzet oči a tak jsem odešel. Sedl jsem si na lavičku a začal jsem brečet jako malé dítě. Ne jenom, že jsem adoptovaný, ale taky, že mě Mike podvedl. Vymýšlel si. Po nějaké době jsem vstal a šel domů. Celou cestu jsem přemýšlel o mém ubohém životě. Všichni mi lhali.

Byl jsem doma a šel do pokoje. Connor mě viděl a asi třikrát se zeptal co se děje. Ignoroval jsem ho a šel dál. Zabouchl jsem za sebou dveře a svalil se na postel. Slyšel jsem jak se otvírají dveře, ale to mi nebránilo brečet do toho polštáře dál a dál. Connor na mě něco mluvil. Sedl si na postel a položil na mě ruku. Zeptal se mě ještě jednou co se děje. Já se otočil na záda a podíval jsem se na něj. ,,Proč mi všichni lžete?'' S uplakanými oči jsem se mu díval do obličeje. On jen sklesle pohlédl dolů. ,,Mike, viď?'' Zeptal se mě a já se kousl do rtu a vytekly mi další asi tři slzy. Najednou jsem cítil Connora jak mě objímá. Objal jsem ho taky a silně. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to můj nevlastní bratr. Takže něco jako kamarád dejme tomu. Za bratra jsem ho totiž brát přestal. Ale rád jsem ho měl pořád. ,,Prosím n-nech mě osamotě teď...'' Zakoktal jsem a Connor se oddálil a dal mi polibek na čelo. Šel, zavřel za sebou dveře a už šly slyšet jen kroky do kuchyně. Uběhla skoro hodina a mě napadlo jít na chvíli na vzduch. Venku byl pařák takže jsem si mikinu opravdu nebral. Vzal jsem si klíče a opustil jsem byt. Šel jsem se projít do centra někam po parku. Tam jsem si sedl na lavičku. Skoro nikde ani noha. Slunce zapadalo a začalo to krásné ticho. Ruce jsem si dal na kolena a opřel si o ně hlavu. Slyšel jsem kroky a já se za tím zvukem otočil. Šel tam Mike a mířil ke mně. Tentokrát sám. Postavil jsem se a on pořád šel ke mně. Vydechl jsem a koukal jsem do země. Mike už byl u mě ,usmál se a otevíral svojí náruč. ,,Co ty tady Ro...'' Ani to nedořekl a já ho od sebe odstrčil. ,,Nesnáším tě...'' On se na mě tak udiveně podíval. ,,Co jsem jako udělal Robbie?'' On se ještě ptal. Začaly mi slzet oči a já si je co nejrychleji otíral. ,,Kdo byl ten kluk, co?! Jenom si mi lhal...'' Vzlykal jsem a tyhle věty jsem řekl dost rychle. ,,Počkej to nebyl můj kluk, ale můj bratr.'' Teď jsem se zastavil. Přišel jsem si tak trapně. Naštěstí jsem cítil Mika ruce kolem pasu. Já se otočil k němu a silně jsem ho objal kolem krku. On mě zvedl a oba jsme si sedli na lavičku. Seděli jsme zvláštně. On seděl normálně a já jsem seděl obkročmo na něj a čelem k němu. Jeho modré oči hleděly pořád na mě. Rukou jsem si hrál s jeho vlasy a pak jsme se navzájem políbili. A pak udělal přímo to co se stalo u mě doma. Začal mě líbat i s jazykem. Mě to nevadilo pokračoval jsem. Přitáhl si mě víc k sobě a já už skoro cítil jeho hruď. Přestali jsme se líbat a on mě kousl do rtu. ,,Miluju tě.'' Zaznělo od něj a já jsem ho se stejnými slovy objal.

Po nějaké půl hodině jsme vstali a Mike mě šel doprovodit domů. Drželi jsme se za ruce a mě to přišlo sladké. Už jsme stáli před barákem a Mike si mě natočil k sobě. Políbil mě. ,,Já tě nikdy nepodvedu Robbie." Vyšlo z něj. Usmál jsem se na něj a obejmul ho. Rozloučili jsme se a já mohl do bytu. ,,Robbie okamžitě sem pojď!!!" Zařvala silně máma až jsem se otřásl. Že by to už věděla?...