Life Is Heard[CZ]

#chapter three

,,Pojď honem, musíme se schovat," šeptla Lenka a zatáhla mě za skříňky.

,,Jsi si jistá, že všechno vyjde?"zeptal jsem se s nedůvěřivostí v hlase. Byl jsem z téhle akce vyčerpaný. Od doby kdy odešla jsem žil nudný život, do kterého jsem nepustil nikoho. Sice jsem občas promluvil s Lenkou, ale teď je to, dalo by se říct, moje kamarádka a já vůbec nevím jak se mám chovat.

,,Ptáš se už po čtvrté," odpověděla Lenka a já se na ní podíval.

,,A musím se zeptat znovu, opravdu jsi si jistá, že klapne všechno?"

,,Stoprocentně, Mike chodí ráno deset minut před zvoněním. Otevře skříňku a vyndá si z ní věci, potom jde do třídy, tentokrát ale zamíří do sprch. Na druhou hodinu už půjde, na to ho moc dobře znám, má tělák a to je náš čas. Po tělocviku má vždycky žízeň a první pije z modré lahve, protože v ní má vodu a potom až ze žluté s limonádou. Na třetí hodinu přichází do školy ředitel a uvidí ty víš co, zavolá si ho do ředitelny a možná ho i pošle domů."

,,Když to říkáš, nezbývá mi, než ti věř..,"

,,Bacha, už jde!"

A měla pravdu, Mike právě přicházel ke své skříňce. Zadal tam kód a když skříňku otevřel jeho ironický úšklebek se rázem směnil na naštvaný výraz, protože byl úplně celý od smradlavých vajíček. 

Lenka se začala potichu smát, já se sice nesmál, protože se kvůli ní už nesměju, ale taky mě to pobavilo.

,,Pojď rychle do třídy," zatahala mě za ruku Lenka.

Ve třídě už se smála nahlas. ,,Viděl jsi, jak se tvářil? A jak se tvářili lidi okolo něho, to bylo super! Jsme doopravdy dobrý."

,,Ušlo to," uznal jsem.

,,Ušlo to? Děláš si srandu bylo to suprový a geniální a škodolibý a úžasný a...a...a...prostě nejlepší!" skákala radostí Lenka. Nechápu, jak muže být tak zlomyslná. No, i když, když tu ještě byla ona, taky jsem takový býval. Ale ze svých chyb se učíme.

,,Příští hodinu už musíme jít do práce."

____________

Hodina angličtiny uběhla rychle a já už věděl, že se to blíží. Sice jsme neměli v plánu nic hrozného, ale stejně jsem z toho měl špatný pocit. Lenka mu chtěla provést mnohem horší věci, ale přemluvil jsem jí jen na tohle.

,,Už zvonilo, tudíž už jsou venku a hrají fotbal. Můžeme jít."

Byli jsme pryč z hodiny, takže z toho mohl být pořádný průšvih, to ale Lenka neřešila. Společně jsme se plížili k šatnám, kam si odkládali věci fotbalisté z týmu. 

,,Tady to je," kývla na mě Lenka. Vytáhla si z vlasů nějakou černou věc a začala se tím šťourat v zámku.

,,To jako běžně nosíš ve vlasech odemykátko?" zeptal jsem se jí, protože jsem opravdu netušil, co to je.

,,Pinetku," opravila mě. ,,A ano, nosím to normálně, můžeš si tím sepnout vlasy. Ale to by jsi nepochopil."

Dveře po chvíli povolily a my jsme vešly dovnitř. Lenka začala hledat Mikovu tašku.

,,Je modrá se zelenými zipy," oznámila mi a já jí začal hledat také. Asi pět minut jsme se po ní dívali, ale nemohli jsme jí najít.

,,Jsi si opravdu jistá, že má tuhle hodinu fotbal?" neodpustil jsem si sarkastickou otázku.

,,Ano, stoprocentně."

,,A co když odešel domů, protože byl celý od vajíček?"

,,Kvůli tomu by neodešel, má trénink a ten by nevynechal ani kdyby měl angínu."

Chvíli jsme ještě procházeli šatnu a hledali modrou sportovní tašku.

,,No jasně," ozvala se najednou Lenka. ,,Že mě to nenapadlo dřív. Měl jí už hodně starou a říkal, že si potřebuje koupit jinou. Zřejmě už to udělal."

,,No výborně. V tom případě můžeme jít," otočil jsem se k odchodu.

,,V žádném případě! Zaplatí za něj všichni."

To snad nemyslí vážně! Jenom kvůli tomu, že Mike jí urazil, a to ani nevím jak, zaplatí celí fotbalový tým?

Než jsem však stihl něco namítnout Lenka už sypala sůl do první láhve s pitím. 

,,To si pochutnají!" zasmála se zlomyslně Lenka.

,,Už bychom měli jít," nebylo mi příjemné dělat něco takového. Dřív bych to klidně udělal, ale to bylo ještě v tobě, kdy tu byla.

Lenka dosypala sůl do poslední lahve, kterou následně uklidila zpět do tašky majitele. Pytlíček, ve kterém byla předtím sůl, si schovala do zadní kapsy u kalhot a vydala se k východu. Jenomže najednou jsme uslyšeli hlasy, které přicházeli směrem z venku. Fotbalisti. Trénink skončil a oni se vraceli zpět do šatny. Lenka mě popadla za ruku a zatáhla mě do malinké místnůstky, kde byly skladovány košťata, mopy, kyblíky a různé čistící přípravky.

Stáli jsme těsně vedle sebe, takže jsem cítil Lenčino zrychlené srdce. Dala si prst na pusu a strčila oko ke škvíře ve dveřích, udělal jsem to samé.

Fotbalisté se vrátili a začali si převlékat spocené trička. Lenka se tak naskytl pohled na jejich břicha. Nejprve se začala červenat a o chvilku později už se usmívala od ucha k uchu.

Mike byl převlečený jako první, což bylo dobře pro nás, protože byla jistota, že se napije. A opravdu tak udělal, vytáhl ze své tašky lahev. Odšroubovával víčko a my s Lenkou už byli celí natěšení. Jenomže Mike z ničeho nic začal lahev zavírat. 

Vykulil jsem oči a zašeptal, ,,Co to k čertu dělá?" Bál jsem se, že náš plán nevyjde.

Lenka však byla naprosto klidná. ,,Říkala jsem, že první pije z modré lahve a teď mu došlo, že vytáhl žlutou."

Oddychl jsem si ve chvíli, kdy Mike začínal pít z modré lahve. Jen co si však dal prvních pár doušku, to začal plivat. Ostatní se na něj naštvaně otáčeli a koukali na něj, jako kdyby právě pozvracel nejhezčí blondýnu na škole. 

Lenka jen tak tak zadržovala smích a já na tom byl stejně. Udivené výrazy fotbalistů přerušil rozhlas.

,,Prosím, aby se Mike Angleton dostavil do ředitelny a to okamžitě! Děkuji."

Lenka se na mě vítězoslavně podívala. Jsem si jistý, že se jí, stejně jako mě, vybavila pohlednice, kterou jsme dali na stůl do ředitelny. Byla na ní koláž nahých žen a uprostřed byl Mike pouze v plavkách. Zezadu Lenka zfalšovala Mikovo číslo a tak se ředitel mohl dočíst, že si Mike užil krásné léto na krásných ženách, a že to samé přeje našemu starému řediteli.

Všichni fotbalisti už odešli a tak jsme se odvážili vyjít z naší skrýše. Odcházeli jsme ze šaten a mířili rovnou na další hodinu.

Je tu další kapitola, tak snad se bude líbit. 

Pište svoje názory, budu ráda klidně i za kritiku. Jakýkoliv komentář i vote mě potěší!

Mějte se moc krásně

♥dreamer♥