Life Is Heard[CZ]

#chapter seven

Z pohledu Lenky:

Opravdu netuším, kdo Austinovi nastrčil ten vzkaz, ale očividně to byl někdo, kdo nás chtěl rozhádat. A já na takovéhle hloupé vtipy opravdu nemám čas. Už tak mám problémy s tím, že lžu Austinovi. 

Potom, co za mnou Mike přišel a vyhrožoval mi, že jestli se k němu nevrátím, tak Austinovi ublíží, to se mnou jde od desíti k pěti. Nechtěla jsem, aby Austin věděl, že jsem s Mikem jenom proto, že nechci, aby mu ublížil. Vyčítal by si to. A tak jsem byla nucená lhát mu o tom, že jsem s ním dobrovolně.

Já už prostě nevím jak to mám řešit. Do toho všeho se už pár dní neozvali rodiče, bydlí v Kalifornii, protože se rozhodli pro změnu, já se však stěhovat nechtěla a tak jsem zůstala doma a občas za mnou přijede teta, aby mě zkontrolovala. 

A moc dobře vím, že Mikovi nejde jen o to, aby jsem se s ním líbala na lavičce před školou. Celá jeho parta fotbalistů už na mě má zálusk, koukají na mě jak na maso a to je mi dost nepříjemné. Předtím jsem si myslela, že je Mike jiný, proto jsem s ním chodila, teď už vím, že jsou všichni stejní. Sedím na lavičce a tečou mi slzy, protože vím, co mě dnes čeká. Mike a pět jeho kamarádů.

"Co se děje?" slyším starostlivý hlas. A tak se na Austina otočím. On si mezitím přisedne ke mně na lavičku a obejme mě. Pláču mu do ramene, ale vím, že mu nic nesmím říct, jinak rozvěsí její fotky po celém městě a já moc dobře vím, že tím to neskončí.

"To je v pohodě," odpovím mu a snažím se znít co nejvíc přesvědčivě.

"Kdyby to bylo v pohodě, tak nebrečíš. Takže co se stalo?"

Vím, že lhaní je špatné, ale když člověk lže pro dobrou věc, tak to zase tak hrozné není. "Rodiče už týden nevolali," vymyslím si důvod. Vlastně je to trochu pravda.

"To bude dobrý," řekne."Určitě se brzy ozvou, neboj se."

Když v tom slyším přicházet něčí kroky a já vím, že mě brzy čeká dost nepříjemná věc. Ale musím to prostě udělat kvůli Austinovi. 

"Hele brácho," začne Mike. "Lenka je zadaná, to doufám víš."

"Jasně," brání se Austin a stoupne si. "V klidu, jen jsem jí utěšoval."

Podívá se na mě a já kývnu, jako že jsem v pohodě. Tak se rozloučí a odejde.

Mike si ke mně sedne a nepříjemně mi položí ruku na stehno, které zmáčkne. Cítím jeho ruku až moc vysoko a k pocitu bezpečí mám hodně daleko. Moc mi k tomu nepomáhají šaty, které jsem si musela vzít, protože mi to Mike přikázal. Jsou příšerně krátké a výstřih mají skoro k pupíku, mají rudou barvu a jsou krajkové. Rozhodně bych si je nikdy dobrovolně na sebe nevzala, stejně jako spodní prádlo, které zrovna mám. Černá krajková podprsenka, která mi nic nezakrývá a stejná tanga. Chce se mi brečet ještě víc, při pomyšlení, že vypadám jako štětka. Ale přesně o to tý úchylný bandě fotbalistů jde. Mám prostě vypadat jako štětka a brzy se tak budu muset i chovat, protože u Mika doma mě čeká šest nadržených kluků, kterým jde jen o jedno.

Ahojkýsek, sem tady zase s novou kapitolou, tentokrát z pohledu Lenky. Snad se líbila.

Mějte se krásně a milujte jednorožce

♥dreamer♥