Life Is Heard[CZ]

#chapter four

Dnes jsem měl náladu pod psa. Nejenom že jsem zaspal, ale zapomněl jsem si doma batoh, takže jsem šel do školy jako debil bez ničeho. Naštěstí si nechávám nějaké věci ve skříňce, jenomže dnes jsme měli zrovna předměty, které jsem tam neměl. Prostě den blbec. 

Lenka měla trable s Mikem, protože za ní přišel s tím, že ví, že to udělala ona. A že jí věřil. Lenka z toho měla špatné svědomí a tak se s ním dala zase dohromady. Mike ale žárlil, že se vídá se mnou a tak už jsme spolu čtyři dny nemluvili. Dřív bych to bral jako normální, protože jsme spolu taky nemluvili často. Ale teď mi to bylo...asi líto.

Otevřel jsem skříňku a vypadl na mě nějaký dopis. Sebral jsem ho a rozhlédl se kolem sebe, jestli neuvidím někoho, kdo by ho tam mohl dát, ale nikoho podezřelého jsem neviděl. A tak jsem ho otevřel. Bylo to napsané úhledným písmem, takže jsem poznal, že to psala holka.

Ahoj Austine, omlouvám se, že spolu teď nemluvíme. Chci jenom, aby si Mike nemyslel, že jsi to udělal se mnou, protože by ti pak něco udělal. Trochu se mi hnusí to, že si mysli, že jsem to udělala, protože jsem byla naštvaná, že jsme se rozešli. Což je trochu blbost protože jsem dala kopačky já jemu. No to je jedno, byla bych ráda, kdybychom si promluvili osobně, takže jestli o to stojíš, přijď ve čtyři do té kavárny na rohu ulice. Mike bude mít trénink, takže nás neuvidí. Děkuju moc♥ měj se L.

Nevím, jestli chci přijít, protože ač jsem si to nechtěl přiznat, tak jsem byl na ní naštvaný. Lenka se teď bavila pouze s její novou kamarádkou, ke které jsem neměl moc důvěry. Takže doufám, že jí nic neudělá, ale jestli jo tak ať si mě nepřeje. No i když...Je to vlastně jedno, Lenka má Mike, takže jestli jí něco udělá, tak ať si nepřeje Mika.

Nechtěl jsem na to už myslet a poprvé za den jsem měl štěstí. Mé přání bylo vyslyšeno, protože zazvonilo a do třídy vešel učitel biologie.

_________

Když jsem otevřel dveře, zacinkal zvonek a upozornil tak na nově příchozího, kterým jsem byl já. Porozhlédl jsem se a nikde jsem ji neviděl. Tak jsem si sedl ke stolu, který byl úplně vzadu v rohu kavárny. Přišla ke mně číšnice a tak jsem si objednal černý čaj.

Koukl jsem se na hodinky, už bylo půl páté a Lenka nikde. Což mě vytočilo. Dopil jsem zbytek čaje, zaplatil a vyšel ven. Zamířil jsem rovnou domů. S Lenkou jsme nikdy nebyli přátelé, ale byla jediná, kdo se na mě lítostně nedívala. Pro ostatní jsem byl jen ten, kdo chodil s tou holkou, co umřela. Přišlo mi ale, že u Lenky to tak nebylo, proto jsem byl rád za naše menší kamarádství. Jenomže trvali jen pár dní a teď spolu ani nepromluvíme, pak mě pozve do kavárny a ani nepřijde. 

Jdu kolem parku, všude jsou šťastní lidé, pobíhající děti a líbající se pár na lavičce. Počkat! Cože? To je Lenka a Mike!? Tak teď už mě vážně naštvala, pozve mě do kavárny a nepřijde, protože se olizuje se svým klukem. To je nechutný. 

Když jsem přišel domů, lehl jsem si na postel a přemýšlel. Měl jsem pocit, jako bych žárlil. Vlastně ne, to nebyl pocit, já doopravdy žárlil. Ne proto, že by se mi Lenka líbila nebo tak něco, já žárlil, protože někoho má a očividně je s ním šťastná. Já když jsem byl naposledy s někým šťastný, skončilo to tragicky. A já si teď přál mít Francescu zpátky.

Jupííí je tu její jméno!!!!! Přemýšlela jsem nad tím, jestli jí vůbec dám nějaké jméno, ale pak mi to přišlo vůči Austinovi i kvůli Francesce nefér. Takže jsem jí pojmenovala. Jméno Francesca se mi vždycky líbilo a takže....Prostě ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Doufám, že se líbilo

♥dreamer♥