Life Is Heard[CZ]

#chapter one

Nesnáším svůj život a ještě víc nesnáším ten její. Problém je v tom, že s tím mým se ještě něco dá dělat, kdežto ten její uz dávno skončil...

Ráno začnu stejně jako každé jiné, nasnídám se, vyčistím si zuby a obléknu si na sebe černé oblečení. Od doby, kdy mě opustila, nenosím jinou barvu.

Do školy jdu pěšky, i když to nemám zrovna blízko. Jenomže nechci jezdit autobusem, protože na mě všichni lítostně koukají. Malý město, tady se všechno rozkřikne hrozně rychle.

Lidi mě na každém rohu litují. Ale já jejich lítost nepotřebuju, mám dost své vlastní. A ostatní by si taky měli všímat více sebe.

Dojdu do školy těsně před zvoněním. Zamířím ke své lavici, která je úplně vlevo vzadu. Ale vidím, že u ní stojí dvě osoby a hádají se. Jedna z nich je Lenka, sedí vedle mě a je to jediná osoba, na kterou někdy promluvím a to z toho důvodu, že se na mě nedívá litostivým pohledem. Druhá osoba je ke mně zády, takže ji nevidím do obličeje, ale zezadu poznám, že je to kluk. Během chvilky už vím, kdo to je, protože mu Lenka vlepí pořádnou facku, až se mu otočí hlava. Je to Mike, její kluk, ale podle toho jak se Lenka tváří, tak asi bejvalej.

Mike naštvaně odchází a tak si sednu do své lavice. Lenka si sedne vedle mě a tak se na ní s tázavým pohledem otočím.

,,Je to debil!" řekne rozhořčeně.
,,Důvod?"nedám si říct.
,,Nemyslím si, že by bylo dobré, aby jsi to věděl..."

Chvíli je mezi námi ticho, ale ona pak ještě něco dodá.

,,Urazil ji tak, že mu to rozhodně ani jeden z nás neodpustí"

MY NOTES
Tak je na světě další kapitolka, snad se líbila.

Mějte se krásně