rules for dating boys [CZ]

welcome to my life

Vezmu za kliku od dveří mého pokoje, ale zdá se, že moje spolubydlící Jessica ještě nedorazila. Zbrkle začnu hledat v kabelce klíče, u toho pronesu pár nadávek, než se mi je konečně podaří najít. Už chci vsunout klíč do zámku když v tom...

"Baf!" ozve se těsně za mnou a leknutím nadskočím. Klíče dopadnou s hlasitým zvoněním na zem.

Vyděšeně se ohlédnu a spatřím za sebou Zayna, vysokého černovlasého kluka s překrásnýma hnědýma očima. 

"Zayne! Děláš si ze mě srandu?!" řeknu naštvaně a seberu klíče ze země, které pak už úspěšně strčím do zámku a odemknu. "Co potřebuješ?" zeptám se a otevřu dveře. 

Vejdu do pokoje a Zayn mě následuje dovnitř. Ohlédnu se za ním... "Já jsem tě snad pozvala dál?" nadzvednu obočí udiveně.

Zayn se uchechtne a zavře za sebou dveře, o které se pak opře, nakonec si ještě založí ruce na prsou. "Děláš, jako bys mě někdy zvala dál... já se umím pozvat sám," ušklíbne se. "Navíc ty se k nám taky zveš dál sama bez pozvání, takže... "

Protočím oči. No tak fajn, párkrát jsem k nim do pokoje možná vtrhla i bez zaklepání.

"No dobře," pokrčím rameny. "Co tedy potřebuješ?"

Na tváři vykouzlí překrásný úsměv a popojde o pár kroků blíž ke mně. "Jak bylo na rande?"

Abych uvedla situaci na pravou míru... Zayn je můj soused, bydlí na koleji vedle mě spolu s Brandonem už tři roky a věřte nebo ne... jsme jen nejlepší přátelé, i když to tak nemusí vždy vypadat. Jasně, Zayn je extrémně sexy a přitažlivý, neříkám, že nad ním neslintám a nepředstavuju si s ním erotické sny, jen prostě... nechci ztratit nejlepšího přítele.

Otráveně mávnu rukou a sednu si na postel. "Ten idiot normálně zdrhnul!" 

Zayn se začne smát a sedne si vedle mě. "Cože? Jak mohl zdrhnout?"

Praštím ho do ramene. "To není vtipný, Zayne! Prostě řekl, že jde na záchod a už se nevrátil...," odfrknu si. Život je na nic. Kluci jsou na nic. "Navíc pokud si dobře vzpomínám, byl jsi to ty, kdo mi ho na té párty dohodil a donutil mě s ním jít ven," zahuhlám potichu a znovu praštím smějícího se Zayna do ramene.

"Ach, Sway, sladká Sway...," obejme mě a políbí do vlasů. "Ty si asi vážně nikdy kluka nenajdeš," zasměje se.

Já toho Zayna asi vážně jednou zabiju. Nebo přinejmenším zmlátím.

"Fakt nesnáším tvoje debilní kecy...," zašeptám a omotám kolem něj ruce. Zayn se jen tlumeně zasměje a přivine si mě k sobě blíž.

Popravdě... zase tak špatná jsem z toho rande nebyla, Dylan se mi vlastně ani nelíbil, ale Zayn měl očividně potřebu mě utěšovat déle... než bylo nutné.

"Ehm, Zayne... už mě můžeš pustit," odkašlu si a odtáhnu se od něj dál. Zadívám se do jeho čokoládových očí, které mě upřeně sledují a nakonec sklouznou pohledem na mé rty.

Jsem si stoprocentně jistá, že se ke mně začal naklánět, mohla jsem cítit jeho horký mentolový dech na své kůži. Zrychlil se mi tep a začalo se mi hůř dýchat, jeho rty byly jen pár centimetrů od těch mých, když...

"Helou pípl!" vtrhne do pokoje rozjařeně moje spolubydlící Jess a vteřinu poté spočine její pohled na nás dva. 

Vystřelím z postele jak raketa a udýchaně se pousměju na Jess. "Ahoj, co ty tady?" zasměju se trapně. Jessica se na mě podezřívavě podívá a pak na Zayna.

"Bydlím tady?" nadzvedne jedno obočí. "Vyrušila jsem snad-" 

"Ne! Já už jen... ehm," poškrábe se na hlavě Zayn, nakonec na nás jen mávne a odejde pryč. Pokrčím rameny.

"Sway? Nechceš mi něco říct?"

Provinile se pousměju a hodím na Jessicu omluvný úsměv. "Já... vlastně ani nevím, vždyť se nic nestalo...," povzdechnu si a sednu si ke stolu. 

Podepřu si rukama hlavu a zadívám se ven z okna. Z osmého patra máme výhled na menší park. Vidím, jak si venku hrají děti a hrají si na honěnou. Taky bych si občas přála být opět malá...

"Sway? Posloucháš mě?" vytrhne mě z přemýšlení Jessicy hlas. "Co bylo to se Zaynem teda? A co Dylan?"

Povzdechnu si. "Se Zaynem nic nebylo přece, však jsem to říkala... A Dylan? Ani se neptej," odfrknu si. Ještě chvíli sleduju děti, hrající si venku a nakonec se natáhnu pro učebnici programování a otevřu ji na poslední kapitole, kterou jsme probírali ve škole. 

"Vážně se jdeš teď učit?" zasměje se udiveně spolubydlící. 

Zamračeně se ni podívám a všimnu si, že si stačila mezitím vybalit věci a začít se převlíkat do... oblečení na párty?

"Ty se někam chystáš?" 

"A ty snad ne?" ptá se, zatímco se snaží zapnout si zip od šatů na zádech. "Malá výpomoc tady?" zavrtí se, když se jí ani napotřetí nepodaří zip dopnout až nahoru.

S povzdechem se zvednu a zip jedním tahem dopnu. Prohlídnu si Jess v jejích nových vínových šatech po kolena. Vínová barva není rozhodně barva, kterou nosí nějak... často. Jessica miluje výrazné barvy a přímo nesnáší tmavé barvy a ani se jí nedivím. K její pleti barvy cappuccina se výrazné barvy perfektně hodí. 

Přehodí si kratší tmavé vlnité vlasy přes levé rameno a na nohy nazuje béžové lodičky. "Ty se nebudeš oblíkat nebo co?"

Pořád nemám ponětí, o čem to mluví. Nevzpomínám si, že bysme měli jít dnes na nějakou párty... "Jess, já o žádné párty ale nevím a navíc... mám toho kupu do školy, máme se Zaynem dělat na tom projektu..."

"Tak se Zaynem, jo?" ušklíbne se. "Dneska je přece párty v beta delta něco... blabla, koho to zajímá," odfrkne si. "Důležité ale je, že tam bude David," řekne zasněně. David, Jessicy přítel, kterého potkala před půl rokem na jedné z podobných párty. Mohlo mě to napadnout, David nechybí ani na jedné párty.

Skepticky se zadívám do jejích hnědých očí a nadzvednu obočí. Nakonec jen protočí oči a smutně se na mně podívá.

"Jsi vážně strašná... jak to tam mám bez tebe zvládnout?" rozhodí rukama a já jen pobaveně zatřesu hlavou. "No nic, tak si užij projektování se Zaynem a žádné líbání ani sexování, jo?" zasměje se od dveří a pak už zmizí na chodbě.

Ještě chvíli zůstanu zírat na dveře a nakonec sebou plácnu do postele, vezmu si notebook a natáhnu se pro nějaké křupky. Lhala jsem, když jsem říkala, že mám dělat do školy projekt se Zaynem, jen jsem nechtěla na žádnou párty, kde by mi zase někdo někoho dohazoval. Nechci, aby mi někdo někoho dohazoval!

Pustím si film a na malou, ale opravdu malou chviličku vypustím z hlavy veškeré události dnešního dne, když si vzpomenu na jízdu metrem a ty překrásné modré oči mého zachránce. Jak jsem jen mohla zapomenout...? 

Najednou se ozve tiché klepání na dveře. "Dále!" křiknu a zaklapnu počítač.

Dveře se tiše pootevřou a objeví se v nich hlava Melissy Kolmannové. "Ahoj," usměje se plaše a vejde do pokoje. Udiveně sleduju Melissu, vcházející do mého pokoje. 

Já a Melissa bydlíme na stejné chodbě, ale snad nikdy v životě jsme spolu nemluvily. Malá blondýnka mě nervózně sleduje a škrábe se na paži.

"Stalo se něco, Melisso?" zeptám se po chvíli ticha a podezřívavě si ji prohlížím. 

"Já, ehm...," zasměje se plaše a pousměje se. Zase. "Víš, je mi to trochu trapný, ale... vím, že se hodně kamarádíš se Zaynem Thopsonem," řekne a já zběžně přikývnu, ale ještě než stačí říct další větu, je mi úplně jasné co po mně chce... "Tak mě tak napadlo, jestli bys..."

"Jestli bych ti s ním nedomluvila rande?"

PS: Na fotce Zayn, nechtělo se mi nic moc hledat a on se mi sem krásně hodil :-)