rules for dating boys [CZ]

bittersweet reality

Pamatujete, jak jsem domluvila svému nejlepšímu kamarádovi rande za jeho zády, jak se na mě pak hrozně naštval a nakonec mi ještě děkoval? Jo? A jak mi došlo až pak, jakej to byl blbej nápad, protože se mi fakt líbí? Taky si to pamatujete? 

Fajn. Teď se společně můžeme opět zasmát Sway Engelsové, jak nyní již šest týdnů může sledovat dvě zamilované hrdličky a jen jim tiše závidět. Ano, chápete správně, mluví se o Zaynovi a Melisse, neboli Liss, jak jí teď Zayn říká. 

"Jsem tak blbá," povzdechnu si. Popotáhnu si kabelku blíž k tělu a druhou rukou pevněji stisknu tyč, když metro začne prudce brzdit. 

"Z toho si nic nedělej Sway, jednou se třeba rozejdou," ušklíbne se Jess a já protočím oči.

Jessica se mi od té doby posmívá, jak jsem nemožná. A má bohužel pravdu. Od té doby jsem nebyla na žádné párty, na žádném rande, vůbec nikde. Jen jsem zalezlá na pokoji a lituju se. Občas zajdu za Brandonem, který je také na pokoji věčně sám. Zayn s Lissou teď totiž chodí na dvojitý rande s Jess a Davidem. Ble.

Se Zaynem jsem skoro nemluvila, protože je neustále někde s Liss, prakticky jediný místo, kde se potkáváme je škola a to mě fakt štve. Myslela jsem si, jak dělám dobře, když si nechci nic začít s nejlepším kámošem, ale nakonec začínám mít pocit, že už žádného nejlepšího kámoše ani nemám.

Vystoupíme z metra a pokračujeme směrem ke schodům ven z podzemí. Venku je teplý květen, takže si na sebe konečně můžu natáhnout šaty a nemusím se bát, že za chvíli budu mrznout. 

"Kdy máš vlastně první zkoušku?" zeptá se Jess chvíli před tím, než dorazíme ke školnímu kampusu. Jessica chodí na ekonomickou fakultu, která je hned vedle mojí a... Zaynovy. My dva chodíme na počítačovou fakultu, jak jí spolu se Zaynem říkáme. Nebo jsme to tak alespoň dřív říkali.

Pokrčím rameny. "Asi tak za dva týdny? A ty?" 

"Já příští týden a ještě jsem nic z toho ani neviděla," povzdychne si a podívá se na mě smutnýma očima. "David mě pořád rozptyluje....," postěžuje si.

Hlasitě se začnu smát. V tom smíchu je něco hořko sladkého, něco co mi říká, že jsem pořád jediná, kdo je stále sám. Teď už i Zayn někoho má, jenom já jsem zase ta osamělá. Vlastně je tu ještě Brandon, ale ten je gay, takže je spíš na krátkodobé vztahy, každou chvíli chodí s někým jiným.

"To mě opravdu mrzí Jess, jsem ráda, že něco takového nemusím řešit," řeknu a nakonec se ušklíbnu, ale pak mě úsměv přejde. "Ty to zvládneš, uvidíš."

Jess se pousměje a pohladí mě po ruce. "A hele, támhle jde Zayn a... Liss," vyhrkne nadšeně, ale nakonec se zarazí. "Jasně, promiň..."

Zavrtím hlavou a zadívám se na Zayna, který láskyplně hledí na Lissu. Život je tak nefér.

"Ahoj," dojdeme s Jessicou k těm dvěma a pozdravíme se. Zayn se na mě usměje a pak věnuje ještě jeden polibek Liss, která pokračuje s mojí spolubydlící k jejich fakultě.

"Tak... jak se pořád máš?" zeptá se po chvíli ticha Zayn. Nejistě se na něj podívám.

"Normálně," odpovím a pokrčím. Zayn se zasměje. 

"Tolik k naší konverzaci...," řekne, což mě dost dopálí.

Zastavím se. "Děláš si ze mě legraci, Zayne?" zeptám se ho vážně. 

Nechce se mi věřit, že po tom všem se bude ještě navíc chovat jako blbec.

"Já? To ty se hnedka urážíš, normálně jsem se tě akorát zeptal, jak se máš!" rozhodí rukama a udělá ke mně krok. Nakonec mě chytne za ruku a zadívá se mi do očí. "Moc mi chybíš Sway, hrozně mě štve, že se už nevídáme, tak jako dřív...," zašeptá.

"No moje vina to rozhodně není," řeknu sarkasticky a vytrhnu ruku z jeho sevření. Chci vydat dál ke škole, když mě Zayn chytne za paži a donutí mě zastavit.

"Sway, nedělej to... Přestaň se chovat jak malá, prosím tě!" 

Jak malá? To si ze mě asi opravdu střílí už... Vytrhnu se mu a otočím se k odchodu, tentokrát úspěšně a ještě na něj ukážu prostředníček. Co si o sobě myslí... Idiot.

Celý den jsem se snažila Zaynovi vyhýbat, což bylo nemožné, když spolu zrovna dnes máme všechny předměty společné. Seděla jsem na druhé straně třídy, ale nedokázala jsem se občas ovládnout a pokukovala jsem po něm. Mrzelo mě, že jsme se zase pohádali. Hlavně, protože to byla moje vina. Zase.

Tuhle skutečnost jsem si bohužel uvědomila pozdě. Chovala jsem se jako naprostá blbka, měla jsem být ráda, že konečně můžu trávit celý den se Zaynem a místo toho jsem ho poslala do háje, protože jsem trapně žárlila na Lissu...

"Vy se nebavíte?" zeptá se Mason, ke kterému jsem si dnes přisedla. Zavrtím hlavou.

"Pohádali jsme se."

"Aha," přikývne. "Tak to radši vyřešte co nejdříve, příští týden se odevzdávají ty společný projekty... vy dva to máte spolu, ne?" otočí se ke mně.

Skousnu si ret. No jo, na to jsem ani nepomyslela. Na ten projekt jsme za celou dobu, co je Zayn s Lissou ani nesáhli...

"Jo, to je pravda... úplně jsem na ten projekt zapomněla...," vydechnu a podívám se na Zayna, který zaujatě poslouchal profesora. "Děkuju," usměju se na Masona a pak už se snažím věnovat výkladu profesora.

Ale úplně to nejde... Nedokážu se zbavit pocitu žárlivosti na Lissu.

"Zayne, počkej," odchytnu ho po hodině. Provinile se mu zadívám do očí. "Mrzí mě to, opravdu..."

Zayn pokrčí rameny. "Mě taky, Sway, ale ty jsi se ráno vyjádřila dost jasně," strčí ruce do kapes a zhoupne se na nohou. 

Paráda, určitě mě v tom bude chtít nechat vykoupat...

"Co mám udělat, abys mi odpustil? Už jsem se omluvila!" vyhrknu a rozhodím rukama. "Navíc musíme dělat na tom projektu!"

"Na ten jsem úplně zapomněl," zašeptá a nakrčí nos. "Jestli máš večer čas, tak se stav, podíváme se na to.... Měj se," mávne na mě a pak prostě odejde. To si dělá srandu. 

Zůstanu stát na chodbě a zírám na Zaynovy záda, jak se ode mě vzdaluje. Fakt mě to mrzí, jenže jak mám asi tak ovlivnit svou žárlivost?! A to, že žárlím mu rozhodně vykládat nehodlám... 

Už se chci vydat pryč na metro, když zaslechnu své jméno.

"Sway Engelsová?" 

To je opravdu vtip dnes už ale. Ten hlas bych poznala kdekoliv... 

Pomalu se otočím, v naději, že se možná pletu, ale přede mnou stojí vysoký hnědovlasý kluk s modrýma očima. Na odhalených pažích je vidět několik tetování, které ho činily nesmírně přitažlivým. Důkladně si ho prohlédnu, vůbec se nezměnil za ty roky.

"Co tady děláš, Justine?" oslovím kluka, kterého jsem už v životě nechtěla potkat. Stejně jako spoustu dalších lidí ze střední školy.

Justin Foley, můj někdejší kluk ze střední. Lamač dívčích srdcí, který do mě byl celou střední zamilovaný a až v posledním ročníku mě konečně dokázal dostat na rande. Největší blbec, který se kdysi zachoval jako... největší blbec. 

To by mě opravdu zajímalo, co tady zrovna on dělá...

PS: na fotce Jess :-)