rules for dating boys [CZ]

rule no. 1

rule no. 1: 

nikdy nedomlouvejte rande klukovi, který se vám líbí, s někým jiným.

Otráveně zavřu učebnici programování. Trochu začínám litovat, že jsem nešla s Jess na párty, ale ve chvíli, kdy mě to napadne, tu myšlenku zavrhnu. 

Stále přemýšlím nad návštěvou Melissy a nejsem si jistá, co mám dělat. Zayn je můj nejlepší kamarád a dnes jsme se skoro políbili, jsem si stoprocentně jistá a vím, že jsem řekla, že mezi námi nic nebude, ale... Nic. Řekla jsem, že mezi námi nic nebude a tím to končí. Nebudu nesmyslně žárlit na Melissu a prostě jim domluvím rande. Hotovo, tečka. Mezi mnou a Zaynem přece nic není.

Vezmu telefon a napíšu Melisse krátkou zprávu, jestli má zítra večer čas, že zajdu za Zaynem. Nakonec seberu veškerou odvahu a zaklepu na dveře vedlejšího pokoje. Chvíli čekám, když se nakonec dveře otevřou a v nich stojí Zayn.

"Ahoj," mávnu na něj nesměle a zašklebím se. "Můžu na chvíli dál?" podrbu se na zátylku. Zayn jen mlčky přikývne a pustí mně dovnitř. "Kde je Brandon?" zeptám se, když si všimnu, že je pokoj prázdný.

"Šel na párty se Simonem," pokrčí Zayn rameny. "Co potřebuješ?" založí si ruce na prsou a podezřívavě si mně prohlídne.

Povzdechnu si. "Poslyš, Zayne... mrzí mě, co se stalo dneska, já... omlouvám se," svěsím ruce podél těla a zhluboka se nadechnu, než mu oznámím, že jsem mu domluvila rande. "Přišla jsem ti říct, že...um... máš zítra večer čas?"

Zayn nadzvedne jedno obočí a zasměje se. "Sway, nemusíš se za nic přece omlouvat, vždyť se... nic nestalo," řekne tiše a popojde blíž ke mně. Vztáhne ke mně ruku, ale nakonec ji nechá spadnout zpět podél těla. "Mám čas, proč?"

Porozhlédnu se po pokoji a přejdu k oknu. "Stavila se u mně Melissa Kolmannová, taková malá blondýnka, víš přece která...," otočím se na Zayna a sleduju, jak přikývne. "Víš... chtěla po mně, jestli bych se tě nezeptala, no... jestli ti s ní domluvím rande a no... ehm, zítra večer máte sraz u Monteho kavárny v sedm?" pokusím se o úsměv, ale zároveň se cítím nevím proč provinile.

Zayn na mně chvíli beze slova hledí a nic neříká. Nakonec se začne hlasitě smát. "To je doufám vtip, ne?" zeptá se mně, ale já pomalu zakroutím hlavou v nesouhlas. V tu chvíli se jeho výraz změní na naštvaný. A sakra. "Děláš si ze mně srandu, Sway?!" vykřikne.

O krok vyděšeně ustoupím. "Já... omlouvám se Zayne, nevěděla jsem, že ti to bude tak vadit, já... promiň," vyhrknu.

"Ještě odpoledne si mě obviňovala, že jsem tě donutil jít s někým ven a o pár hodin později mi za mými zády domlouváš rande? Vlastně ještě  můžu být i rád, že jsi mi to přišla aspoň oznámit, ne?" řekne sarkasticky. "Běž pryč, Sway," otočí se ke mně zády a sedne si ke stolu.

Smutně se vydám ke dveřím a v hlavě si přemítám celou tuhle situaci. Co mám ale říct Melisse? Nikdy mně nenapadlo, že by to Zayna mohlo takhle naštvat. Velmi nerada se ještě na Zayna otočím a položím mu poslední otázku. "A... co mám říct Melisse?" zeptám se opatrně.

Zayn naštvaně vydechne, chvíli mě ignoruje, ale nakonec odpoví. "Nic jí neříkej, vyřeším si to s ní zítra sám," odsekne.

Přikývnu, i když vím, že mně neuvidí, když je ke mně otočený zády. Zamumlám ještě pozdrav a pak už vyklouznu ven z pokoje. Na chodbě si oddechnu, ale nevím, co mám dělat. Pohádala jsem se se Zaynem, protože jsem udělala něco za jeho zády. Hrozně mě mrzí, že jsme se pohádali, ale... co jsem si myslela? Taky bych byla naštvaná. A pořádně. Jsem tak hloupá...

Nezbývá, než nechat Zayna, ať si to vypořádá, jak chce a zítra se mu zajdu večer omluvit... Nemůže na mě být naštvaný přece věčně. I když bych si to asi zasloužila.

Na druhý den se nemůžu dočkat večera. Je už devět hodin, u kluků jsem se stavovala nejméně třikrát, ale pokaždé tam byl jen Brandon. Asi bych to měla vzdát a nechat to až na další den, pravděpodobně dělá Zayn na projektu do školy.

"Co tak vyvádíš dneska?" zasměje se Jess. "Jaký byl včera vlastně projekt se Zaynem?" usměje se na mě šibalsky a já jen protočím oči.

"Žádný jsme nakonec nedělali... pohádali jsme se," řeknu smutně a kousnu se do rtu. Jess se na mně překvapeně podívá. 

"Pohádali? Vy dva se přece nikdy nehádáte!" odpoví udiveně.

"No právě," povzdechnu si. "Udělala jsem hroznou blbost." 

Všimnu si, že venku začalo pršet. Slunce už pomalu zapadalo a do našeho pokoje dopadaly poslední sluneční paprsky. V parku, na který jsme měli výhled z okna, bylo spoustu studentů, kteří se rozhodli využít toho, že je v dubnu teplé počasí, ale nakonec se museli schovat před náhlým deštěm.

"Domluvila jsem Zaynovi rande za jeho zády a naštval se na mě..."

"Cože?" zasměje se spolubydlící. "A s kým prosimtě?" prohrábne si rukou tmavé vlasy a opře se o opěrku židle, na které sedí. Odhodí ještě propisku, kterou držela v ruce, aby mi mohla věnovat plnou pozornost.

"S Melissou Kolmannovou, víš kterou... Včera se tu stavovala a prosila mě o to...," vydechnu a pokrčím rameny.

"A ty si to jen tak udělala? Řekla jí, že to se Zaynem domluvíš?"

"...no, jo," odpovím a opět si skousnu ret.

"Sway, to nechápu, myslela jsem, že se ti Zayn líbí. Včera jste se tu po sobě skoro sápali a ty mu pak domluvíš rande s jinou holkou?" odvětí Jess nechápavě. 

"Jasně, že se mi Zayn líbí, ale jsme nejlepší přátelé, nechci ztratit přítele, vždyť...," nestačím doříct, když se ozve zaklepání na dveře a následně se ve dveřích objeví Zaynova hlava. Panebože nejradši bych ho na místě snědla.

Z konečků tmavých vlasů mu odkapávaly drobné dešťové kapky, na sobě měl černou koženou bundu a černé džíny. 

"Můžu dál?" zeptá se nesměle a vejde dovnitř. "Prý jsi mě sháněla...," podívá se na mě a strčí ruce do kapes. Začne se pohupovat na místě a upřeně na mě hledí. Jess se lehce ušklíbne a nakonec se vrátí ke své práci. Nebo to aspoň předstírá.

"No já... ehm... chtěla jsem se ti omluvit, Zayne," vstanu ze židle a přejdu blíž k němu. "Omlouvám se, moc mě to mrzí, já... přísahám, že už to nikdy neudělám, hlavně se na mě už prosím nezlob," začnu se rychle omlouvat, ale zastaví mě Zaynova ruka na mé puse.

"Klid, Sway, já se nezlobím," pousměje se a zabodne pohled do země. "Vlastně jsem ti přišel poděkovat," řekne a já na něj vytřeštím oči. Všimnu si, že i Jessica ztuhla a zaujatě poslouchá celou naši konverzaci.

"Cože?" vyhrknu nechápavě.

"Chtěl jsem ti poděkovat, dnešní večer jsem si s Meliss moc užil," odpoví a blýskne se opět úsměvem. Nakonec se mi podívá do očí, ve kterých zajiskří. "Zítra jdeme zase ven...," dodá.

No ty bláho. To jsem opravdu nečekala. V tu chvíli, nevím proč, se ve mně zvedla vlna žárlivosti a smutku. Jess má pravdu, Zayn se mi líbí a mám ho skutečně ráda a já ho... dohodím jiný holce. Jsem opravdu nemožná. Možná jsem si myslela, že když byl Zayn tak naštvaný, že z toho nic nebude, ale ona... se mu líbí. Sakra! Takhle to dopadá, když si pozdě uvědomíte, že jste zabouchnutá do vaše nejlepšího kámoše a mezitím mu dohodíte někoho jinýho...

"Aha, no to jsem moc ráda," řeknu přiškrceně a pokusím se o úsměv.

Zayn přikývne a nakonec mě ještě obejme. "Díky, Sway, ani jsem si neuvědomil, jak moc jsem si potřeboval už vyrazit ven s nějakou holkou...," řekne a pak mě pustí. Snad jako kdyby zapomněl na to, co se stalo včera v tomhle pokoji, jako by byl úplně vyměněný. Můžu si za to sama.

Sway Engelsová opět skóruje. Takhle se to dělá, když si chcete zkazit veškeré naděje na rande - necháte odjet v metru super kluka nebo mu prostě dohodíte někoho jinýho. Výborný. Můžu se sama pochválit.