DRAMIONE [ Harry Potter FF]

Prsten

O pár hodin později se Hermiona vrátila na kolej. Snažila se být co nejtišší ale najednou uslyšela šustěni peřin. ,,Kde jsi byla tak dlouho?" ozval se ron. ,,Promiň nechtěla jsem tě vzbudit.........Jen klidně spi." Vyděsila se hermiona. Ron byl hrozně unavený a neměl sílu se jí na nic vyptávat tak znova usnul. Hermiona si oddychla, že mu nemusí nic vysvětlovat a poklidně si lehla. Neusnula hned. Myslela na Draca. Doufala, že ho zítra spatří a bude s ním moct promluvit. v ruce ještě stále měla obálku. Dala si ji pod polštář a usnula.

Ráno se jako první probudili Harry s Ronem. Když se dívali na Hermionu jestli ještě spí, Harry zahlédl pod jejím polštářem trčet rožek od obálky. Hrozně se divil. Pokoušel se ze zvědavosti obálku vytáhnout ale, prože ho měla Hermiona pod sebou cítila každý pohyb. Nechtěl ryskovat to že se probudí. ,, Od koho ta obálka asi tak může být?" Pomyslel si Ron.

  Najednou se Hermiona pomalu probouzela. ,,Dobré ráno!" Vykřikl na ni Ron. Hermoina ale byla ještě ospalá proto je moc nevnímala. Později když už bylo dopoledne a všem hodiny skončily mohli si dělat co chtěli. ,, Tak jo vydáme se do příčné ulice. Jdeš taky Hermiono?" Zeptal se jí Ron. ,,Teď né! Třeba později za vámi dojdu!" Kývla Hermiona a chystala se odejít ale Harry jí zadržel. ,,A kam pak máš namířeno?" Zeptal se jí podezdřele. ,,Musím ještě za knihovnicí Pinceovou." Vymlouvala se Hermiona a utíkala z pokoje. Ve skutečnosti totiž běžela za Dracem. Ale nemohla dopustit aby se to její přátelé dozvěděli. Za nedlouho byla Hermiona v lese a rozhlížela se kolem. Hledala Draca. "Tak přece si přišla." Ozval se radostně Draco. Hermiona pohlédla na korunu stromu. Draco tam seděl. Pak ale seskočil aby se přivítal s Hermionou."Nemohla jsem zapomenout!" Usmála se. Draco ji s radostí objal. Oba byli rádi že se zase vidí. Najednou Draco vytáhl z kapsy malý dárek a dal jej Hermioně. "Co to je?" Divila se. A když to otevřela nestačila se divit. Byl tam stříbrný prsten. Hermiona se na něho podívala se slzami v očích a objala ho. "Je nádherný!" Řekla tichým hláskem. "Nikdy ti nepřestanu dokazovat jak moc tě miluju!" Řekl tiše Draco a políbil ji. Najednou se ale Hermiona zarazila. "Počkej! Ale co když se to dozví tvůj otec? Zabije nás!" Vyděsila se Hermiona. Draco ji pohladil po tváři. "Nikdo se to nedozví!" Utěšoval ji a Hermiona zavřela oči a usmívala se."Tento prsten patřil mé matce. Dal jí ho otec když ji požádal o ruku. A teď ho dávám tobě." Řekl Draco a navlékl jí prsten na prsteníček. Hermiona se na  něj dívala s rozzářenýma očima. Draco se na ni usmál. "Neměli by jsme už jít?" Strachovala se Hermiona. Draco jen zakýval hlavou a tak společně šli k Bradavicím. Před tím než Hermiona došla na kolej musela si prsten zdělat a schovat. Sice byl příliš hezkÿ na to aby ho schovávala ale nechtěla aby se jí pak kluci vyptávali od kud ho má. Težko by to pak zapírala. Oba si museli dávat velký pozor aby jejich láska nebyla vyzrazená. Byl by z toho pak nemalý problém. Zmiozel a Nebelvír jsou koleje které jsou největšimi ryvaly už od nedávna. A když se spojí Nebelvírka a Zmiozelák musíbýt opatrní aby na to nikdo nepřišel protože by to pro ně i z hlediska rodu mohlo dopadnout špatně.