65.

263 31 0
                                    

Otec nakládá moje zavazadla do kufru. Za chvíli odjíždíme. Nevím kam. To mi nechtějí říct. Vlastně se mnou vůbec nemluví. Hnusím se jim až to takové míry?

„Tak ješte pár maličkostí a můžeme vyrazit."

Ano. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Vše se už zdá ztracené.

„Taylor ?Taylor!"

Kousek od nás stojí Alex. Přišla se se mnou rozloučit, i když neměla. Tohle zjištění mě malém rozpláče.

„Kdo to je?! To je vlastně jedno! Jedeme!"

Otec mě zatáhne za moji kapuci od mikiny do auta.

„Ne. Alex! Alex!"

Křičím jako blázen, ale to už naše auto odjíždí. Vidím ji jak stojí na kraji silnice. Její výraz mi láme srdce. Jak to bez ní přežiju?

Začalo to propiskou ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat