48.

282 34 0
                                    

Jsem v rauši. A jak to vím?  No, motají se mi nohy a ztěžkl mi jazyk. Nemůžu mluvit, můžu se jen smát. Absurditě této situace. V tom mě něco napadlo. Takovou blbost bych střízlivá nejspíš neudělala, ale… Jaký  ale sakra ?

„Ano ? Kdo to je ? Víte vůbec kolik je? Půl třetí ráno, sakra!“ ozval se ospalý hlas na druhé straně.

„Ahoj Katy a tebe taky zdravím Simone, vím že tam jsi! Haha!"

„Taylor ? Ty jsi opilá? Nebo proč nám voláš tak pozdě?“ vyptával se tentokrát Simon.

„Ne. Teda možná tro*škyt*šičku, fakt malinko. Chtěla jsem vám, teda tobě Kate, něco říct. Pro ujasnění já tě miloval-a, což ty asi nevíš. No jasně, že to nevíš. Neřekla jsem ti to, víš? Haha. A ty ses pak dala dohromady s Simonem! Mým nejlepším kamarádem! Je to vtipný, co ?“ začala jsem zvesela a posměvačně, a teď skoro brečím.

„…. Taylor, proč jsi mi to neřekla ? Ani jednomu z nás ?“

„A proč pak byste to neudělaly?“

„Já-á. Počkat! Ty jsi teplá ?“ vykníkla Twainová.

„Kate!! Tohle není zrovna citlivé!“ okřikl ji Simon.

„To je v pohodě. Haha. Stejně si to všichni myslíte. Svoje jsem vám řekla. Mějte se. Já si jdu pro další flašku.“

„Cože? Ne, Taylor vždyť už teď jsi totálně na mol. Nezaháněj smutek nebo zlost nebo co cítíš alkoholem. Bude z tebe alkoholička!“

„Na tohle už je pozdě!“

Začalo to propiskou ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat