Co když se střetnou životy rozdílných a přes to v něčem stejných lidí ? Co když jsou předsudky silnější než realita ? Co když je vlastně všechno úplně jinak než si člověk může myslet. Co když platí přísloví: Nesud knihu podle obalu ?
Original story...
Přesně v osm ráno mě vzbudí budík nastavený na mém mobilu a tak otevřu oči a típnu ho. Okamžitě se ozve zaklepání na mé dveře. Koneckonců jako skoro každé ráno.
,,Dále." řeknu o něco hlasitěji. Dveře se otevřou a do mého pokoje vstoupí moje Garde dáma spolu s dvěma mýma služebnýma. Ač já je radši nazývám pomocnice nebo jménem jelikož jsou v mém věku a mě příjde divné se nad nimi povyšovat.
,,Dobré ráno Julie." usměje se na mě právě moje Garde dáma, která je vlastně moje teta. Neboli sestra mojí mámy. Stará se o mé učení, výchovu, oblečení, program, ale také zábavu. Také je jedna z mála lidí, kteří vědí, že já, Julie, princezna Borénská, se jak jen to jde často převlékám za obyčejnou dívku a vycházím do ulic naší malé země Borénie (vymyšlený název) a chovám se zkrátka jako každá normální dívka. Vlastně to ví jen ona, spolu s Renee a Emílií, právě mými pomocnicemi a také to ještě ví Danielle, moje nejlepší kamarádka a Odette, moje mladší sestra. A nebýt právě pomoci mé tety, sestry a Renee a Emilie, asi bych se nikdy nemohla potají vytrácet ze zámku a alespon chvíli žít normální život.
,,Dobré ráno." pozdravím je všechny. Holky se mi už po tolika letech ani neklaní, když jsme takhle samy a já jsem za to více než ráda.
,,Dneska tě čeká uvítání hostů, to dopoledne a na odpoledne dnes nemáme žádný plán jelikož tvoji rodiče chtějí, aby jsi spolu se Odett provedla kluky po městě." začne mi hned sdělovat dnešní plán. A jo, já málem zapomněla. Dneska mají přijet ty namyšlený hvězdičky, který moje sestra tolik miluje. Neboli One Direction. Moje sestra je strašně miluje a tak je rodiče objednali původně na oslavný ples jejích sedmnáctých narozenin, které se budou konat za týden, ale nakonec se z toho vyklubalo to, že tady budou s náma dva týdny. Neříkám, že nemají dobré písničky, to ano, ale určitě to budou pouze další namachrovaní kluci, kteří si myslí, že jim celý svět leží u nohou.
,,A jo, oni nám vlastně přijedou ty hvězdy." protočím očima.
,,Jul to je neslušné. Navíc znáš to přísloví, nesud knihu podle obalu. O tobě si spousta lidí taky může myslet, že jsi princezna, která chodí s nosem nahoru, protože takové princezny jsou, ale ty taková nejsi, třeba i oni takoví nejsou, takže je nesud dokud je nepoznáš." pokárá mi.
,,Promin máš pravdu. Nikdo by neměl nikoho soudit dokud ho nepozná." přiznám.
,,Tak je to správně a ted pojd musíme tě nachystat, aby jsi vypadala dobře až je budeš vítat." pousměje se na mě. Přikývnu a vylezu tedy ze své velké postele. Nejprve rychle skočím do své koupelny vykonat hygienu a poté se vrátím zpět do pokoje.Dojdeme do mé obrovské šatny, která je připojená k mému pokoji. Předpokládám, že si dneska budu muset vzít nějaké reprezentativní šaty, když čekáme návštěvu. Víte, když jsme doma pouze naše rodina tak mám povoleno nosit klidně i džíny, ale jinak musím mít vždy šaty nebo sukni. Po chvilkovém vybírání vybereme černo bílé šaty a tak si je obleču.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Sluší ti to, no holky ted už je jen ve vašich rukou a já jdu vzbudit tu naší druhou princeznu." usměje se teta a opustí můj pokoj. Já se tedy posadím na židli k líčícímu stolu a holky se dají do práce. Na obličej mi nanesou make-up, mé zelené oči obtáhnou řasenkou, rty přejedou tělovou rtěnkou a mé dlouhé tmavě hnědé lehce vlnité vlasy nechají volně. Když jsou s prací hotové, poděkuji jim a ony odejdou. Vezmu do ruky svůj mobil a zkontroluji co je nového. Spousta lidí si myslí, že my na zámku nepoužíváme moderní techniku a že to tady máme všechno starodávné. Ale tak to vůbec není. Mám notebook, dotykový mobil, tablet a náš zámek taky není nějaký starý. neříkám, že to je velikánská moderna to ne, ale není to takový ten starý zámek z pohádek. A já jsem za to jen ráda. Už takhle nemám ráda svůj život, natož ještě žít v něčem z doby raz dva. Když tedy zkontroluji vše co chci, opustím svůj pokoj a vydám se na snídani.
Niallův pohled
,,Bože můj do čeho jsem se to zase nechal uvrtat." povzdechnu si, když s klukama sedíme v letadle a letíme do země o které jsem do nedávna vůbec neslyšel.
,,Nestěžuj si, určitě to nebude tak strašný." drkne mě do ramene Louis.
,,Ne vůbec jenom strávíme dva týdny na zámku s královskou rodinou a dvěma namyšlenýma princeznama, kterým se budeme muset klanět, fakt super. Nic proti brácho, ale dovedl bych si představit lepší prázdniny." fakt nestojím o to dělat poskoka nějaké "dokonalé" princezně.
,,Proč jsi takovej nepříjemnej ? To že jsou princezny hned nemusí nutně znamenat, že jsou namyšlený." vytkne mi Liam.
,,Notak Liame probud se. Copak čekáš, že si s náma půjdou zakopat nebo něco takovýho ?" zeptám se výsměšně. Vím, že bych je neměl soudit než je poznám, ale já prostě nemůžu jinak. Už ted je nemám nějak extra v lásce. Samozřejmě pokavad budou chtít fotku autogram nebo obejmout nemám problém. Jsou to faninky a já naše faninky miluju, ale rozhodně se nechystám jim dělat poskoka.
No tak jsem tady spáchala první díl. Co si o tom zatím myslíte ? Prosím o voltes a komentíky Niki <3
