Princess (1D)

-6-

Hodinu jsem přemýšlela jestli s tím Niallem mám na to rande opravdu jít. Po tom co jsem slyšela je jedním z posledních lidí, které chci vidět, ale na druhou stranu si prostě nemůžu pomoc. Chci s ním jít, poznat ho z jiné strany, poznat jaký doopravdy je a prostě.....jak jsem řekla chci s ním jít. Možná hlavě kvůli zvědavosti, protože nevím proč bych tam jinak tolik chtěla jít. Zvednu se tedy z postele a zalezu do své tajné šatny. Po chvilkovém rozhodování si obleču tmavě modrý tílkový overal s dlouhými kalhotami, límečkem a zipem na hrudi, který trochu rozepnu. Odlíčím se, abych se mohla opět namalovat podle svého. Nanesu make-up, řasenku, linky a rty přejedu světle růžovou rtěnkou. Stáhnu si vlasy do drdolu a nasadím si paruku. Následně si vezmu kabelku s potřebnýma věcma a opustím svou šatnu, následně i pokoj a samozřejmě nepozorovaně i zámek. U hřiště jsem asi dvě minuty předem a tak vezmu do ruky telefon a rozhodnu se při čekání na Nialla zkontrolovat co je ve světě nového. 

,,Ehm Ahoj." ozve se Niallův hlas přesně na čas a tak k němu zvednu pohled od svého mobilu a při pohledu na něj se mi na tváři vytvoří automaticky úsměv. 

,,Ahoj." oplatím mu pozdrav zatímco mobil hodím do kabelky. 

,,Sluší ti to." usměje se na mě. 

,,Děkuju, tak kam půjdeme ?" zeptám se s červenajícími tvářemi. nejsem zvyklá na to, že by mi někdo řekl pouze od srdce sluší ti to. Od těch princů to jsou vždycky poklony, že by jeden padl a ještě na nich není ani špetka pravdy. 

,,No myslel jsem něco jako pozdní oběd a pak starbucks ?" navrhne a já s úsměvem přikývnu. 

,,No a znáš tady nějakou dobrou restauraci ? Víš já se tady v tom ještě moc neorientuju." zasměje se. 

,,No to záleží co by jsi si představoval ? Pizza, čína..........?" 

,,Nechám to na tobě." mrkne na mě. 

,,Tak fajn, jdeme." zasměju se a tak se vydáme do mé oblíbené restaurace. Vždycky sem chodíme s Daniell. Je to taková útulná restaurace na rohu, sladěná do černé a krémové barvy a skvěle tam vařej. Jen doufám, že nad tím Niall neohrne nos. Ten je asi zvyklí na jinačí luxus. Ne, že já bych nebyla, ale já to nemám ráda. 

,,Tak tady to je." pousměju se a ukážu na onu restauraci. Niall mi úsměv oplatí a otevře dveře, které následně podrží. Nikdy bych neřekla, že je gentleman. S poděkováním tedy vstoupím dovnitř a on hned za mnou. Usadíme se u jednoho ze stolů a otevřeme jídelní lístky. Během chvíle je u nás číšník a tak si objednáme a on opět odejde. 

,,Líbí se ti to tady ?" zeptám se lehce nervozně. Kdo by řekl, že i princezny mohou být nervozní, že ? 

,,Je to tady moc hezký, takový milý a útulný." usměje se zatímco se kouká lehce kolem sebe. 

,,Uf, ani nevíš jak jsem si oddychla." lehce se zasměju. 

,,Proč ?" nechápavě se na mě podívá.

,,No ty asi chodíš do luxusních a drahých restaurací, tak jsem se bála, že se ti něco tak obyčejného nebude líbit." přiznám. Chvíli je ticho a já přemýšlím, že jsem ho tím možná urazila, ale poté se ozve jeho zvonivý smích. 

,,Nejsem ten typ hvězdy. Do drahách restaurací chodím jenom když mám nějakou schůzku s managmentem a musím, jinak se tomu vyhýbám, protože to nemám rád, takže bud v klidu." usměje se na mě. 

,,Aha, já....promin." dostanu ze sebe na konec. 

,,Nic se nestalo. No a ted mi řekni něco o sobě. " položí ruce na stůl a koukne na mě. 

,,No..vlastně toho není moc co říct." pokrčím rameny. Opak je vlastně pravdou, ale tak pš. Na lhaní už jsem bohužel docela zvyklá.

,,Proč ti to nevěřím ?" zeptá se výsměšně. 

,,Nevím." lehce na něj vypláznu jazyk načež on se opět začne smát a já musím taky. Jeho smích je opravdu strašně nakažlivý. 

,,Nialle nezvedej to obočí." zasměji se, když sedíme spolu s horkou čokoládou ze starbucks na lavičce. 

,,Proč ne ?" výsměšně se zeptá i když už jsem mu dneska tak třikrát řekla, že mi to vadí. 

,,Říkala jsem ti, že to neumím." plácnu ho do ramene, ale samozřejmě se stále směju. 

,,Ale vždyt na tom není nic těžkýho." pokrčí rameny a znovu zvedne jedno obočí. 

,,No nevím." řeknu a snažím se jeho čin zopakovat, ale myslím, že vypadám jak naprostý blbec a to mi i potvrdí Niallův záchvat smíchu. Nevydržím to a i já se začnu smát jako blázen. Po chvíli přestaneme a jen se na sebe podíváme. Chvíli tady jen tak sedíme než se pousměje a promluví. 

,,Máš krásný oči." moje tváře opět nejspíš naberou červený odstín. 

,,Děkuju, ty tvoje jsou taky hezký." lehce se zasměju a poté se oklepu jelikož mi přeběhne mráz po zádech. 

,,Je ti zima ? Na." ohned si svlékne mikinu a přehodí mi jí přes ramena. 

,,Děkuju." vděčně se na něj usměju a poté si dále povídáme. 

,,Je mi to líto, ale už budu muset jít." povzdechnu si asi po další hodině, co tady sedíme na lavičce. Mám to jen taktak, abych to stihla na večeři. 

,,Jo, já taky už budu muset jít. Ale doprovodím tě, kde bydlíš ?" zvedneme se z lavičky. 

,,Ne Nialle, to není potřeba, bydlím kousíček od sud, zvládnu to už jsem velká holka víš." zasměju se. 

,,Vím, že jsi velká, ale chtěl jsem tě doprovodit." pousměje se na mě. 

,,Třeba příště." mrknu na něj. 

,,Takže chceš nějaké příště." usměje se. 

,,Možná." pokrčím nevině rameny, ale poté se stejně oba zasmějeme. 

,,Moc jsem si to dneska užila Nialle, děkuju za jídlo i čokoládu, ale už fakt budu muset jít." smutně se na něj podívám. 

,,Taky jsem si to užil, jsi skvělá. Tak pa." než se naději vtáhne si mě do obětí, ve kterém je mi sakra příjemně. Po chvíli se odtáhneme. 

,,Pa." řeknu taky a rozejdu se pryč, ale pak mi něco dojde. 

,,Nialle a co tvoje mikina ?" chci se vrátit a dát mu jí. 

,,Vrátíš mi jí třeba příště." mrkne na mě ted on. 

,,Takže chceš nějaké příště." zopakuji jeho slova načež se opět zasmějeme. Poté už si jen zamáváme a on se rozejde k zámku zatímco já lehce stranou a když jsem si jistá že ho nepotkám i já se vydám do zámku. 

Nevím co k tomu říct :D Prosím o voltes a komentíky Niki <3 

Q: Komu se nechce zítra do školy/práce ? 

A: Mě :(((