,,Louisi mám se bát ?" lehce se zasměju, když skončíme u něj v pokoji.
,,Ne nemusíš. Jen ti chci někoho představit." zasměje se a sedne si na postel. Do ruky vezme svůj telefon a poklepe na místo vedle sebe značíc, abych si k němu přisedla a já tak tedy udělám. Klikne na ikonku nějaké sympaticky vypadající dívky a začne jí volat přes skype. Po chvíli se ona dívka objeví na obrazovce, je opravdu moc krásná.
,,Ahoj zlato." usměje se Louis a ona se zdá být lehce překvapená, asi ze mě, ale nakonec se usměje a pozdrav mu opětuje.
,,Ahoj Loui. Ehm kdo to je ?" možná lehce nervozně se zasměje.
,,Jo promin málem bych zapomněl. Jul tohle je moje přítelkyně El, El tohle je Julie odénská princezna." seznámí nás. Jé tak to je jeho přítelkyně El o, které mi vyprávěl. Je ještě hezčí než jí popisoval a opravdu se zdá být velmi sympatická.
,,Ježiš já se moc omlouvám. Ráda vás poznávám." nejistě se usměje načež já se musím zasmát.
,,Neomlouvej se a prosím tykej mi, jsem Jul." zamávám na ní a z jejího obličeje je poznat, že se uvolnila.
,,Ehm tak dobře."
,,Jo a taky tě ráda poznávám. Louis mi o tobě hodně vyprávěl a musím uznat, že jsi si vybral fakt dobře." poklepu Louimu uznalecky na rameno.
,,Jo já vím." usměje se hrdě Louis. Povídáme si tady až do večeře. Dokonce se k nám přidala i ségra. El je fakt skvělá holka. Je mi velmi sympatická a je s ní sranda. Moc jim to s Louim přeju. Večere proběhne naprosto normálně a v pohodě. Dokonce si ani nevysloužím žádný z Niallových nepříjemných nebo nesympatických pohledů.
Už je něco kolem desáté večer, já jsem převlečená do svého pyžama v podobě tílka s květinovým motivem a šedých kratásků a sedím v posteli, projíždějící sociální sítě. Když v tom mi mobil oznámí novou příchozí zprávu.
Niall: Ahoj Car, nespíš ještě ?
Usměju se a odepíšu.
Jul: Ahoj. Nen nespím :) Pročpak ?
Niall: No a myslíš, že by jsem ti mohl zavolat ?
Jul: Samozřejmě, stalo se něco ?
Zděsím se. Co když se mu něco stalo. Ale tak přeci jenom jsme pouze pár zdí od sebe, to bych asi věděla. Čekám, že odepíše, ale místo toho mi začne zvonit mobil. S úsměvem se nadechnu, hovor příjmu a mobil přiložím k uchu.
,,Ahoj." ozve se lehce nervozně od Nialla.
,,Ahoj Ni, stalo se něco ?" zeptám se pořád lehce vystrašená.
,,Ne nic se nestalo. Já jsem jen.....jen jsem tě chtěl slyšet." ještě, že spolu voláme, protože mé tváře nabraly červenou barvu.
,,Tak to jo. Já už jsem se lekla." lehce se zasměju.
,,No a co jsi teda dneska dělala ?" optá se.
,,Ale pomáhala jsem mamce, pak jsem taky hrála na kytaru a klavír a zpívala si." vlastně ani moc nelžu.
,,Ty umíš hrát ? A zpíváš ?" zeptá se.
,,Jo. To, ale neznamená, že to někdy uslyšíš." uchechtnu se. Vlastně už mě slyšel, ale to on neví.
,,Ale notak, zazpívej mi něco." zaškemrá.
,,Dneska už ne Ni, ale ty by jsi mi třeba něco mohl zazpívat. Na dobrou noc." usměju se.
,,Dobře, ale někdy mi zazpíváš, slibuješ ?" z jeho hlasu je poznat, že se prakticky pořád usmívá.
,,Slibuju, ale ted už jsem unavená." uchechtnu se.
,,Hm a co by si princezna přála zazpívat ?" lehce nervozně ? Se uchechtne. Jo princezna, to jsem přesně já. Kdyby jsi jen věděl jak jsou tvoje slova pravdivá.
,,Třeba Forever Young ?" navrhnu. Chvilku je ticho, než se ozve jeho krásný a melodický hlas.
,,Let's dance in style,
Let's dance for a while,
Heaven can wait
we're only watching the skies,
Hoping for the best
but expecting the worst,
Are you gonna drop the bomb or not?....." začne zpívat a já se nechám unášet jeho hlasem přičemž zavřu oči. Pro mě je tohle vlastně docela smutná písnička. Zpívá dále a poté příjde na řadu refrén.,,Forever young,
I wanna be
forever young.
Do you really want to live forever,
Forever,
Forever young....." No uznejte, kdo by nechtěl být navždy mlád ? Celou písničku ho s úsměvem poslouchám a představuji si jak asi právě vypadá jeho obličej. Neptejte se mě proč, protože to já nevím. Sama nevím co je ten pocit, který cítím když jsem s ním.,,Forever young,
I wanna be,
Forever young (forever),
Do you really want to live forever? (forever),
Forever (forever),
Forever young.....",,Tak jak se ti to líbilo ?" zeptá se.
,,Bylo to nádherný Ni. Miluju tvůj hlas." Opravdu jenom hlas ? Ozve se mi v hlavě načež nad tím nechápavě zatřesu hlavou.
,,Děkuju." opět je to tady. To když prostě víte, že se usmívá i když ho nevidíte.
,,Neděkuj. Ni promin, ale já jdu spát." zívnu si.
,,Dobře, taky půjdu. A ještě i dám přesněji vědět jak se zítřkem dobře ?"
,,Dobře už se těším. Dobrou." opět se usměju.
,,Taky už se těším až tě uvidím. Dobrou noc a sladký sny." řekne ještě předtím než zavěsím, položím mobil na noční stolek vedle postele, zhasnu lampičku a zavřu oči. Během chvíle se odnesu do říše snů s úsměvem na rtech.
Holky moc moc se omlouvám jsem strašná já vím :( Ale opravdu jsem dneska vůbec nestíhala. Po škole jsem byla na brigádě, pak jsem se učila na čtvrtletku z matiky a večer jsem měla tréning, takže jsem se tady k tomu dostala až v půl devátý. Snad to chápete, a alespon jsem vám trošku zpříjemnila večer. Prosím o voltes a komentíky Niki <3
Q: Popravdě mě ted večer vůbec nenapadá žádná otázka. Hm tak co jste dneska dělaly ? :D
A: Už jsem vám to řekla :D
ČTEŠ
Princess (1D)
FanfictionCo když se střetnou životy rozdílných a přes to v něčem stejných lidí ? Co když jsou předsudky silnější než realita ? Co když je vlastně všechno úplně jinak než si člověk může myslet. Co když platí přísloví: Nesud knihu podle obalu ? Original story...