Princess (1D)

-15-

Unaveně si promnu oči, když jsme opět probuzená. V noci jsem toho moc nenaspala. Prostě jsem nemohla. Vyhrabu se tedy z postele a vlezu do koupelny. Při pohledu do zrcadla se sama sebe opravdu leknu jelikož mám úplně rudé oči od pláče. Vykonám ranní hygienu, obleču si tmavě modré šaty, nechám se upravit a poté jdu na snídani. Usadím se ke stolu a kupodivu tady dnes nejsem poslední. Chybí kluci. Ti během dvou minut příjdou. Ač nechci musím svůj pohled zvednout k Niallovi. Kouká na mě a jeho oči jsou červené. Proč ? Že, by taky brečel kvůli tomu co se stalo ? To je kravina. Určitě mu na mě nezáleží až tolik,a by kvůli mě brečel. To jenom já jsem tady ta citlivka. Je to zvláštní. Za celý svůj život jsem toho nenabrečela tolik jako v posledních dnech. Ještě, že holky jsou tak šikovné a dokázaly to zakrýt. Po chvíli od něj pohled odvrátím a začneme snídat. 

,,Jul čekám tě za pět minut v hudebním pokoji musím ti něco říct." Sdělí mi teta a tak přikývnu a ona poté opustí můj pokoj. Co mi může chtít ? Vždyt jsem se učila celé dopoledne. Prosím at mám odpoledne volno. Chtěla bych dosložit tu písničku. Vstanu tedy a vydám se do oné místnosti. Když vstoupím dovnitř, překvapeně se kouknu na zde přítomné. Já myslela, že chce něco jenom mě a nebo Odett, ale co tady dělají kluci ? Jen pípnu tichý pozdrav a projdu kolem kluků k sestře. Během chvilky příjde teta a začne mluvit. 

,,Aby jste pochopili proč jsem si vás sem zavolala. Zítra se bude konat jedna charitativní akce a pořadatelé chtějí aby jste tam vy holky něco zazpívaly, bohužel budete muset, už je to domluvené. A pro vás kluci to není povinností, nic méně by pořadatelé byli velice rádi kdyby jste zde mohli vystoupit. Vím, že to je na rychlo, ale král s královnou mi to bohužel řekli až dnes i když už to bylo domluvené měsíc dopředu. Zapomněli na to." vysvětlí a já na ní překvapeně vykulím oči. Mám zpívat na veřejnosti. 

,,A opravdu musíme ?" zeptám se a poté dodám. 

,,Ne, že bych nechtěla pomoc a udělat lidem radost, ale nemůžu dělat něco jiného ?" zeptám se. 

,,Bohužel musíš zazpívat. Je mi to líto." smutně se na mě podívá. 

,,Ale notak Jul neboj se. Vždyt zpíváš krásně. Zvládneš to, vy obě." usměje se na nás povzbudivě Louis. 

,,Tak fajn." přikývnu a Odett taky. Teta se usměje a poté přemístí svůj pohled na kluky. 

,,A vy ?" zeptá se jich. 

,,Rádi." usmějí se. 

,,Dobře, tak tím to máme vyřešeno. Můžete jít. u večeře vám sdělím organizační záležitosti."  přikývneme a odejdeme. 

,,Jul." slyším jeho hlas když už jsem u svého pokoje. Otočím se na něj. 

,,No ?" zeptám se a snažím se znít normálně. 

,,Můžeme si promluvit ?" zeptá se s nadějí v hlase. 

,,Promin Ni..........ale tady není o čem mluvit." řeknu a zalezu do pokoje kde se opět se slzami složím do postele. 

Niallův pohled

,,Nialle co ti je ?" příjdou za mnou kluci do pokoje, poté co se se mnou Jul odmítla bavit. 

,,Nic co by mělo ?" zalžu, ale už dopředu vím, že mi to u nich neprojde. Na to mě moc znají. 

,,Nekecej, vidíme, že se něco děje. Včera jsi byl docela veselý a pak od rána jsi smutnej a měl si červený oči od breku. Co se stalo ? Něco večer s Car ? A o čem jsi chtěl mluvit s Jul ?" zeptá se Liam a všichni se posadí ke mně na postel. No neříkal jsem to ? 

,,Já, víte stalo se něco s nima oběma, protože........no ony jsou vlastně jen jedna." řeknu jim pravdu. Vím, že oni to na ní neřeknou. 

,,P-počkej jak to myslíš ?" zeptá se nechápavě Zayn. 

,,Tak jak to říkám. Jul a Car jsou jedna osoba. Jul se převlíká za Car, aby si mohla užít trochu normálního života." vysvětlím. Řeknu vám, že jejich šokované výrazy stojí za to. 

,,Kecáš..." dostane ze sebe Loui. 

,,Vypadám na to ?" povzdechnu si. 

,,Promin. No a co se teda stalo ? Naštval jsi se na ní, protože jsi to zjistil ?" 

,,Ne, já už to vlastně věděl od mého prvního rande s ní." povzdechnu si. 

,,No a tak co se teda stalo ?" zeptá se tentokrát Harry. 

,,Včera jsem se jí řekl, že jí miluju a ona mi řekla to samé, když jsme spolu byli spolu  v pokoji předtím než jste tam vtrhli vy. No a pak jsem s ní večer šel ven. Užívali jsme si to, smáli se prostě jako vždy. Jenže pak jsem se jí pokusil políbit, ale ona se ode mě odtrhla s tím, že tohle nemůžeme. Protože ona je princezna a její rodiče by tohle nikdy nepochopili a nedovolili by to a, že prostě bude lepší na to všechno zapomenout." při vyprávění mi opět steče několik slz. Nadechnu se a pokračuju. 

,,Strašně to bolí kluci, protože já jí sakra strašně miluju. Nikdy jsem k nikomu nic tak silnýho necítil." povzdechnu si. 

,,Nialle to je mi líto, ale vždyt ona tě miluje a jestli to je opravdová láska tak ta překoná všechno." pousměje se na mě povzbudivě Li. 

,,Jo a neříkal jsi náhodou, že je to blbá princezna ?" drkne do mě loktem Loui, aby trochu odlehčil atmosféru. Všichni se lehce zasmějeme. 

,,Říkal a pletl jsem se, každý se někdy může splést." pousměju se na ně. Jsem moc rád, že je mám. Jsou jako moje rodina. Ne, ne jako. Oni jsou moje rodina. 

No, jak tohle dopadne........Prosím o voltes a komentíky Niki <3 

Holky dostala jsem takový nápad. Předevčírem jsme totiž dostala nápad na jednodílovku a tak mě napadlo, že jestli by jste měly zájem mohla bych udělat knížku a dávat do ní jednodílovky, když by mě zrovna nějaká napadla. Stoprocentně by to nebylo nějak časté, ale opravdu spíše když by mě něco napadlo, nebo když by jste měla některá nějaké přání. 

Q: Jak se vám nápad líbí ? 

A: Nemá totiž, cenu to dělat, kdyby jste to nechtěly číst :)