weekend job

2

Muž s temně zelenými očkami skenoval každou chybičku na Louisovo tváři. To roztomilé stvoření před ním měl chuť mučit tak dlouho, že by se psychicky zhroutil a jeho domov by měl další přírůstek. Opatrně otočil chlapcovu tvář na bok a sjel jasně viditelnou tepnu na straně krku. Nevšímal si studených slz, které dopadaly na jeho dlaně jediné, co ho zajímalo bylo jak asi chutná krev tak nevinného chlapce jako je Louis. Nosem se k tepně přiblížil a zhluboka se nadechl. Mohl slyšet jeho splašené srdce. Jako by se snad snažilo protrhnout hrudní koš a utéct daleko do bezpečí. Ucítil nádhernou sladkou vůni. Slastí protočil oči jak ta krev voněla. Měl chuť mu rozříznout kůži a vypít všechny kapičky krve, co zní vytečou. Vyžíval se v tom jak se ho chlapec bojí. Doslova z toho hltal energii. Tak sladký a nevinný. Louis se třásl a bál se toho, co mu neznámý provádí s krkem. Taky mu bylo divné, že ho čichá, ale co mohl v takovéhle situaci dělat? Přesně tak, nic. Harry se zakousl do té tak nádherné tepny a čekal až chlapce nedostatkem krve omráčí a bude moc si s ním dělat, co chce. To by sice mohl i teď, ale kdo ví, co by Louis po cestě viděl. Jemně mu cucal místo zakousnutí a čekal až dva poklopy uzavřou modré studánky.

Když už Louis neměl žádné síly a pomalu propadal temnotě přišla jeho záchrana. Blonďatý kamarád Niall. Ještě před chvílí silueta klečící u něj zmizela. Byl Niallovi vděčný. ,,Vypadáš jako kdyby si prožil nejsilnější orgasmus na světě kámo. Já se o tebe strachuju a ty si tu v klidu mastíš brko." řekl s každodení srandou Niall. Vždy uměl odlehčit i ty nejhorší situace. Podepřel Louise a dovedl ho k jeho stolu kde ho posadil. Brunetovi se už konečně dostala očekávaná dávka krve a tak mohl zaostřit a protřít si oči. Sáhl si na krk, ale ani sebemenší známka toho, že mu neznámý muž před chvílí chtěl vzít život. ,,Já sem si nehonil." bylo první co pronesl po návratu do reality. ,,Něco mě napadlo a pak mi to drželo tepnu na krku. Snažilo se mě to omráčit, vážně nevím." pověděl svému kamarádovi jako by se bavil o tom kolik Niall má chlupů na hrudi (pro objasnění, skoro žádný).

,,To ti tak budu věřit, každopádně jsem přinesl pizzu. Ale ta tvoje se jaksi vypařila." Vyplázl na Louise jazyk. Ten jen opětoval reakci. Přemýšlel nad mužem. Když o tom tak přemýšlel, byl krásný. A víc než to. Byl neodolatelný. Jeho malinové rty přímo sváděli k provedení hříchu, jeho zelené oči jakoby viděli každičký kousek Louise, jeho celkem velký nos co působil tak nebezpečně, ostré lícní kosti, přísný pohled a v neposlední řadě ty jeho krásné vlasy hebké od pohledu. Kdyby mohl chytl by jeho svalnatou ruku a políbil ji na klouby. Taková krása se přeci jen tak nevidí. A to nemluvil o těch ďolíčkách, které se objevily když se na něj pošetile usmál. Jednoduše řečeno by stál za hřích. Louis jak to vždycky dělával si promasíroval své tetování jelena. Už měl na tom jistou závislost, dělal to skoro pořád. Taky si ho Niall za to dobíral. ,,Děsíš mě zoofile. Pořiď si doopravdickýho jelena a neerotizuj se furt na tom tetování." Ty blbé kecy měly něco do sebe. Jen v tu dobu, v tak dávnou dobu Louis nemohl přijít co.

Zbytek dne už se žádný incident neodehrál a Louis byl rád, že je rád. Niall po osmé hodině ranní odešel a zanechal Louise zase prázdnotě. Louis si musel dojít pro mikinu, kterou schovával pod stolem, protože chladný podzimní vítr ho víc než šimral na nose. Beanie si stáhl níž a pořádně se zachumlal do hřející mikiny. Už jenom pár hodin a může odsud vypadnout do své měkké postýlky. Zákazníci za podzimních ranních hodinách nechodili tak brzo jak by si Louis přál. Jen ti, co se chystali do práce nebo z práce se tu zastavili a koupili dárek pro svého blízkého. Kdykoli zákazník odešel Louisovi naskočila husí kůže. Nechtěl tu být sám, už ne. Ale mohl být rád, že bylo celkem dobře vidět a to jen díky prvním slunečním paprskům.