weekend job

12

Louise ta bolest trhala na kusy. Neskutečně to bolelo a nepřestávalo ani po několika hodinách. Měl pocit, že je rána otevřená a za chvíli vykrvácí. Aspoň by umřel a už by to tu nemusel zažívat. neměl ponětí jak dlouho tam někde je. Jediné, co věděl bylo, že nebyl mezi normálními. Nebo mu někdo podstrčil drogu a on teď leží někde u kanálu a třese se. Nikdo ani při nejmenším netuší jak rád by se v této situaci ocitl. Bolestivě zasténal. ,,Copak Louisi? To už si tak moc mizerný, že nevydržíš ani malinko bolesti?" ozval se zákeřný hlas jeho první lásky. ,,Si nehorázně slabý. Zvedni se ty chcíplotino! Copak tu budeš jen tak fňukat jako nějaká fňukna! Bojuj!" zařval silný hlas. Louise to dohnalo k ještě silnějším vodopádům slz. ,,Víš když jsme to začali myslel jsem si, že to vydržíš. Budeš poslušný a nebudeš odmlouvat. Pamatuješ jak ses mě ptal proč spolu nemáme sex? Kdo by chtěl spát s někým tak slabým. Pověz?" Ze stínu se vynořila mohutná mužská postava. Přistoupila k Louisovi a natiskla Louisovi rty na ty jeho. ,,Mohlo nám to vydržet dýl." Rty se proměnili na nůž, který se Louisovi zabodl do jednoho koutku rtů a táhl se pomalu až k ušnímu lalůčku. Bolest působila skutečně, ale na špinavou zem nedopadla ani kapka krve. ,,Víš proč tvůj otec umřel?" Louis záporně pokýval hlavou. ,,Radši se zabil než aby s tebou trávil čas." To Louise dostalo na kraj všeho. Bez hranic se rozbrečel. Dříve byl zvyklí na takovéhle ponižování. Ale kdo by si pomyslel, že se za pár let ocitne v zapáchající díře s temným člověkem? Nůž se dostavil i k druhému koutku úst. ,,Pamatuješ jak si byl naivní a myslel sis, že já sem ten hodnej? Spletl ses. Na tomhle celým posraným světě není ani jediná dušička, co by něco neprovedla. A víš kdo může za to, že jsme se rozešli? Přesně tak Lou. Jenom a jenom ty." Ostrá čepel provedla to, co i na druhé straně úst. ,,Za tohle můžeš vlastně taky ty. Za to, že jsi tady. Za to, že máš v tý tvojí roztomilý hlavičce jenom chaos. Za to všechno si můžeš sám." Bolest ustala. Louis to musel hlasitě vydýchávat. Měl pravdu. Za všechno může on. Sklonil hlavu a začal odříkávat modlitbu aby ho pán bůh zachránil. ,,Fakt si myslíš, že jsou dvě strany?" ozvalo se troufale. ,,Je jenom jedna. A to ta zlá." Přistoupil k němu a přejel mu po ránách. ,,Co po mně chceš?" zeptal se Louis plačtivě. ,,Aby sis vzpomněl."