weekend job

11

Louis pomalu zamžoural očima. Když se rozkoukal zjistil, že se nachází v tmavé místnosti po, které se rozlíhá strašidelná hudba. Bylo to takové to hororové zpívání dětí. Hudba se čím dál víc přibližovala. To Louise vylekalo a proto zavřel oči. ,,To je, ale sračka." řekl neznámý a v místnosti se rozsvítilo. Brunet před sebou spatřil tmavovlasého kluka s obrovskými křídly na zádech. Každé pírko mělo jiný odstín černé či hodně tmavě modré. ,,Jo ahoj jsem Zayn. A kdyby se ptal Harry neznáš mě a pouštěl sem ti tohle. Nechápu proč. Je to strašný klišé. Uhm pane bože já už se zase rozkecávám. Promiň Louisi, ale už strašně dlouho sem nemluvil s nihilem. Ani nevím proč. Otec mě zavřel v pokoji. Netušíš jaká je nuda povídat si s polomrtvým komorným. To je samý hmm. No chápeš to? Zeptáš se ho na den a on hmm! No prostě na zabití. A jo. Vlastně už vím proč mě zavřel. Ale ten nihil byl roztomilý. Jo ty vlastně netušíš, co to je nihil. Sou to všichni smrtelníci včetně lidí." Louis koukal s otevřenou pusou. Kdo to k sakru je! pomyslel si. ,,Už sem říkal kdo sem." zmaračil se Zayn. Zapomněl, že nihilové neví, že umí číst myšlenky. ,,J-jak?" zakoktal poprvé Louis. Zajímalo ho jak ví jeho jméno, jak to, že umí číst myšlenky, proč mu to všechno říká? A co tu vůbec dělá. ,,Uhm sem líný ti odpovídat. Navíc už budu muset Harry se za chvíli vrátí. Tak se měj." Opět se zhaslo muzika se spustila a přítomnost druhého se vytratila.

Kudranatá hlava vykoukla ze dveří. Dneska měl v plánu Louisovi ukázat, jak bolí jeho anděla, když si nechává dělat tetování. Přistoupil k modroočkovi a pohladil ho po tváři. Setřel pár slz ať je místo na další a vlepil mu něžný polibek do koutku úst. Jak si pomyslel jeho plán se Zaynem vyšel. Nihil byl přímo vylekaný k smrti. Kdyby jen věděl... Ostrý střep zmáčkl v ruce až mu mírně začaly stékat potůčky krve. Přiblížil se k tělíčku a natáhl střep k černé skvrně na jeho hrudi. Číslo sedmdesát osm. Mírně přejel hrotem po sedmičce a obtáhl ji. Když došel až ke konci z jednoho místa Louisovi vytékala krev, to však nic nebylo oproti nastávajícímu. Zabořil střep hluboko do kůže a jel po obrysu sedmičky. Slyšel Louisovo hlasité vzlykání. To ho jenom popohnalo. Vyndal teď už červený střep a pousmál se nad krásnou červení. Neodolal pokušení a proužek krve slízl. Nemohl si pomoci. Louisovo krev byla tak moc čistá. Chutnala jako cukrová vata s neznámou pochutinou na vrchu. Nevnímal to, že si pořezal i jazyk. V jeho stádiu necítil takové bolesti. Slíbal rudé vodopádky z hrudi a s chutí si oblízl rty. Opět se střep dotkl té jemné pokožky. Tentokrát však začal šrámovat vnitřek sedmičky. Užíval si Louisovo bolestné sténání. Ještě párkrát přejel nožem po pokožce a přemýstil se k osmičce. Začal opakovat své pohyby s tím, že se rozhodl Louise potrápit. Nejdřív se malinko zařízl do kůže a objel celou osmičku. Dále ostří zabořil o něco hloubš tak aby se nedostal k cílové hloubce. Takhle to z opakoval ještě pětkrát než ji začal šrámovat. Louis byl bezmocný, s rukama v poutech a hlavou pověšenou dolů měl jediné přání, umřít. Takové štěstí bohužel neměl. Harry vytáhl střep a s potěšením se podíval na své dílo. Všiml si malého, krvavého kousku masa stékajícím po Louisovo hrudi. Prstem ho zachytil a strčil si ho do pusy. Mělo ještě více nevinnou chuť než je Louis celý. Potěšeně se podíval do modrých očí. Byl na Louise hrdý, že nezkolaboval. To se jeho objetem stávalo neustále. Takovouhle bolest pociťuje každý anděl když si jeho člověk nechá dělat tetování. Jediný rozdíl je v tom, že andělé nemají krev. Tudíž nekrvácí. To Harrymu připomnělo jednu důležitou věc. Vzal si tampónek a namočil ho do pro Louise neznámé tekutiny. Černou hmotu přiložil na jeho hruď a opatrně s ní potřel všechny šrámy. Louis křičel jako pominutý. Hmota štípala a pálila. Jestli tohle mu pomůže tak on je jednorožec. Za několik sekund se mu na hrudi utvořila černá placka. ,,Teď to zabolí skousni tohle." Dal mu Harry do pusy šátek. Vzal za kraj placky a strhl jí. Po ráně nezbyla ani jediná jizvička. Ale bolest neustávala. Neustále to Louise bolelo. Harry se jen usmál nad Louisovo bolestnou grimasou. Políbil ho na špičku nosu a nechal tam Louise s obřími bolestmi.