weekend job

6

Louis se bál každého stínu, zvuku, pohybu, člověka. Prostě všeho prostého, co my kvůli stereotypu už ani nevnímáme. Na školu kašlal a nechodil do ní. Jen Niall ho tam párkrát dostal. Ale nic extra to nebylo, maximálně Louis držel Niallovo ruku a nechtěl jí pustit. Většinu času strávil přemlouváním jeho známých, přátel a rodiny aby s ním zůstali a nenechávali ho o samotě. Muž se smaragdovými očkami o jeho strachu a nervozitě věděl. A co si budeme povídat, náramně si to užíval. Občas jen tak pro efekt zaškrábal nehty o stěnu. Louisovo pohled plný slz byl neuvěřitelně neodolatelný a muž si na něm vybudoval určitou závislost. Nebo jak se vždycky drobný brunet schoval pod přikrývku. Asi věřil té dětské naivní skrývačce. Nemálo dětí to tak dělalo a mužovo bratři si s nimi hráli. Dělali, že o nich neví a pronásledovali je dál dokud dítka nevyrostla dostatečně aby mohla pracovat v bráně pekelné. Louis byl ale rozdílný. Mezi tím, co ostatní dospěli a mysleli, že monstra nejsou, Louis je stále viděl všude. Niall měl obtížný život s jeho kamarádem. Nemálokrát se vzbudil s Louisem přitisklým na jeho hrudi. A jelikož je Niall od malička dobré srdce, vždy čekal až se Louis vzbudí sám.

Louis naposledy proskenoval celý svůj pokoj než obrátil pohled k obrazovce svého mobilu. Psal zrovna své sestře Lottie jestli by nechtěla přijéct. Ale Louisovo štěstí selhalo. Osud Lottie dal lístky na koncert, tudíž byla nadmírně zaneprázdněná. Protože, co když se nebude líbit někomu z kapely? Nebo bude vypadat tlustě? Co když její krátké šatičky budou až moc dlouhé nebo krátké? Budou se vůbec hodit? Nemá si vzít Radši košili a kraťasy? A co vlasy a boty? A těchto důvodů měla Lottie spousty. Louis si tedy jen povzdechl zasadil si sluchátka do uší a zavřel oči se snahou usnout. Neustálé šustění mu však nedalo. Kudrnáč byl hold provokatér. Dělal to naschvál. Viděl jak se Louis snaží spát, ale s mužovo blízkostí nemůže oči zavřít.