Já James Potter

Kapitola 2.

"To si děláš srandu Siriusi!" začal jsem se smát. "To nemůže být pravda!"
"Hele Jamesi," začal Sirius. "Je to pravda. Všechno je."

Začal jsem tak přemýšlet proč by asi dal sám Albus Percival Wulfric Brian Brumbál šanci mě a Siriusovi na práci u něj. Nějak mi to nešlo na mysl a potřeboval bych na to asi chvilku o samotě. Rozhodl jsem se že o tom teď přemýšlet nebudu.

"Jamesi," vytrhl mě z přemýšlení Sirius. "Musíš to přijmout. Nejlépe ještě dnes."
"Jo, jasně." odvětil jsem mu. "Jen to z povrchu probereme s Lily."
"Dobrá." souhlasil Sirius. "Ale udělej to ještě dnes."
"Spolehni se."

Šli jsme zpět do domu a viděli jsme hned Lily jak sedí na schodech a hůlkou si vyčarovává okvětní lístky. Byla kouzelná...

"Tak co chlapci," zeptala se nás. "Už jste si vše pověděli?"
"Neboj Lily." uklidnil ji Sirius. "Už je klidnej jako beránek"

Já jsem se tomu pousmál a náhle na to nahodil výraz ve stylu "Haha - fakt - chčiju smíchy".

Lily se tomu zařechtla a pokračovala v debatě.
"No nic Siriusi." začala. "Asi už bys měl jít, ať tam jseš první."
"Neboj Lily," ujistil ji Sirius. "Mám s ním dojednaný pohovor."
"Tak hlavně dopadno dobře." poplácal jsem ho po rameni.
"Spolehni se brácho." řekl, a s hlasitým *PRÁSK* se přemístil.
"Jamesi," nahodila Lily. "Potřebovala bych s tebou něco probrat... teď hned."

Pane bože... je těhotná??? Má jiného??? Jsem moc tlustý???
Tyhle myšlenky mi proletěli hlavou během jedné nanosekundy.

"Samozřejmě Lily,"odpověděl jsem. "Pojďme do kuchyně a tam to probereme."

Sedli jsme si naproti sobě a Lily rozsvítila světlo.
"Tak co jsi chtěla probrat?" zeptal jsem se.
"No..." začala. "Jamesi, dostala jsem nabídku na práci."
"Vážně?" zaradoval jsem se. "To je skvělé!"
"No...není." pokračovala Lily. "Znamenalo by to, že budu celý kromě prázdnin vždy pryč."
"Jak to myslíš?" optal jsem se Lily.
"Tak, že jsem dostala nabídku pracovat v Bradavicích." řekla. "Včera jsem dostala dopis od Brumbála, kterej se stal ředitelem Bradavic."
"Aha...." povzdechl jsem. "A co ty na to?"
"Jamesi, já to musím vzít." řekla Lily.

Měla pravdu.. Už dva týdny jsme žili bez svých peněz. Naše peníze všechny padli na barák a Sirius mi dával peníze už jakou dobu. Teď už jsem věděl že do toho jdu i já. Je to nabídka která se neodmítá.

"Jo, to máš pravdu." souhlasil jsem. "A jaký obor sis vybrala?"
"Obranu proti černé magii." prozradila Lily. "To mi asi sedí nejvíce."
"Jo, to máš pravdu Lil." odkýval jsem. "Jenže tu je ještě jeden problémek."
"Jaký?" zeptala se Lily.
"To, že jsem tu nabídku dostal taky." usmál jsem se.
"Jamesi Pottere!" zvýšila hlas. "Děláš si ze mě srandu?!"
"Nedělám." smál jsem se. "Podívej, tohle mi dal dneska Sirius."

Podal jsem jí dopis s pečetí z Bradavic. Na levém horním rohu bylo jméno současného ředitele Bradavic: Albus Percival Wulfric Brian Brumbál.

"Páni." vydechla Lily. "Oba na stejné a skvělé škole učitelé. A to tam, kde jsme studovali."
"To jo," pokračoval jsem v debatě. "Ale nevím co si mám vzít za obor."
"Můžeš zkusit kouzelné formule." nadhodila Lily.
"Však jo, uvidíme." upravil jsem to. "Takže jdeme do toho?"
"Jdeme Jamesi."
                                                                                   

Přemístili jsme se na hlavní ulici v Prasinkách. Před námi byl obchůdek madam Rosemary. Prázdnou ulici osvětlovala pouliční lampa. Vytáhl jsem hůlku a pomyslel na kouzlu Lumos abych si posvítil na cestu. První měla jít Lily a poté já za Albusem.

"Tak běž Lil." popohnal jsem ji. "Hodně štěstí"
"Díky Jamesi." řekla a odešla druhou stranou ode mě.

Jelikož do Bradavic se jen tak nedostanu, šel jsem se podívat do našeho doupěte, ve kterém jsme my, Poberti, trávili každý úplněk. Náměsíčník, Remus, byl totiž vlkodlak. Už jako malý byl pokousán. Teď s tím dost trpěl, tak jsme se já, Sirius a Peter rozhodli, že se staneme zvěromágy. A po nějaké době se nám to povedlo. Chodili jsme vždy přes vrbu mlátičku do Chroptící chýše, která byla od našeho příchodu považována za strašidelnou a nebezpečnou. Přitom nebezpečná nebyla vůbec... Teda aspoň ne tak, jak říkali obyvatelé Prasinek.

Bývali jsme zde jednou měsíčně (ehm...teda měli jsme být..) a jelikož Náměsíčník trpěl obrovskými bolestmi, vyl jak tur. Proto jsme taky byli s ním, aby jsme mu to aspoň trochu zpříjemnili. O všem věděl náš ředitel Armando Dippet, který přijmul Náměsíčníka na školu. Jo, to byl krásný život.

Stál jsem před vchodem do Chroptící chýše, ale najednou se mi tam úplně nechtělo. Sice jsme tu měli krásné vzpomínky, zato daleko víc jich bylo těch nepěkných. Naposledy jsem silně vydechl a vkročil dovnitř.

První krok byl asi nejhorší. To všechno co na mě dechlo. Viděl jsem stěnu, kterou Náměsíčník roztrhal, když se chtěl prorvat ven. Museli jsem mu jednu nohu přerazit kopytem, aby toho nechal. Napadlo mě, že bych se přeměnil do mé podoby ve které jsem zde strávil všechny úplňky. Přišel jsem až ke schodům, které míří nahoru, kde jsme trávili v salónku nejvíce doby. Chtěl jsem jít nahoru, ale slyšel jsem kroky v bývalé kuchyni.

Vytáhl jsem hůlku do pohotovostní pozice a byl připraven se bránit. Přišel jsem ke dveřím a vykopl je.

"Lumos maxima!" zařval jsem a z hůlky mi vylétl obrovský pramen světla, který na chvíli oslepil i mě, který jsem to čekal.
Jakmile světlo pominulo viděl jsem Siriuse jak se valí po zemi.

"Do #*!& !" zařval.
"Siriusi!" usmál jsem se. "Co tu děláš?"
"Dvanácteráku," zeptal se. "Co hlavně TY tu děláš?!"
"Lily šla za Brumbálem přede mnou." vysvětlil jsem. "Tak mě napadlo, že bych se mohl zastavit tady na chvíli."
"Takže Lily taky jo?" zajímal se. "Takže jsme tu všichni."
"Jak to myslíš Tichošlápku?" chtěl jsem vědět.
"Tak," začal vysvětlovat Sirius. "Že tu je i Náměsíčník a Červíček."
"Co ten tu dělá?!" rozzlobil jsem se.
"Byl se tu omluvit." objasil mi Sirius. "Byl se tu omluvit a dát kopie svých myšlenek Brumbálovi."
"Aha." uhasla moje zlost. "To mě vážně překvapilo"
"Jo," souhlasil Sirius. "I mě to trochu vyrazilo dech..."

Chvíli jsme tak stáli v tichosti a ve tmě a každý si dlachňal hůlku v dlani.

"A co," prolomil jsem to ticho. "Dostal jsi tu práci?"
"Ještě ne," odpověděl na moji otázku Sirius. "Musel jsem jim připravit vývar z bezoáru, o kterém řekl Brumbál, že je nejlepší jaký kdy měl a pak si mě vzal na chvíli do jeho pracovny. Řekl mi, že se mnou počítá, jen že to bude ještě formalita, že má ještě dva kouzelníky na stejnou pozici, ale že už má teď jasno, že mě chce."
"Tak to je fajn." řekl jsem.

Měl jsem za něj vážně radost, jen jsem to teď nemohl pořádně vyjádřit, protože mě trápilo, co za předmět dostanu. Ale to je teď už jen otázka času.

"A Lily si jde pro co?" zajímal se Sirius.
"Pro obranu." vyhrkl jsem jako sražený pes.
"Ále," chlácholil mě Sirius. "Nic si z toho nedělej. Brumbál má pro tebe určitě jiný plán."
"Jo," musel jsem souhlasit. "Asi to tak bude."

Chvíli jsme v tichosti seděli, ale já už musel jít do hradu.

"Tichošlápku, vrba je furt stejná?" optal jsem se ho.
"Jojo, jen je víc nebezpečná, mrška." ušklíbl se.
"Tak jo. Zatím Tichošlápku." rozloučil jsem se.
"Hodně štěstí Dvanácteráku." popřál mi Sirius a já odešel chodbou k vrbě.

Zdravím své úžasné čtenáře (dělám si srandu, nikdo to nečte😄). Doufám že se tato kapitola líbila a že se vám budou líbit i další.

Stejně jako minule, kdyby jste byli té lásky a dali mi prosím vědět o mých chybách, nedostatcích, nebo vašich připomínkách.

Děkuji za přečtení a mějte se krásně.

            *Dean*