Já James Potter

Kapitola 10.

Už bylo pozdní odpoledne a tak jsme se rozhodli, že už toho pro dnešek necháme, uklidíme míče a půjdeme domů. Když je zítra nábor, rozhodli jsme se, že dáme míče do šatny pro rozhodčí, mého nového "kabinetu". Když jsem vešel do té haly, která spojovala všechny šatny a hřiště, dýchla na mě ta úžasná nostalgie. Bylo zde celkem 5 dveří. Šatna rozhodčích, na kterých byla umístěna zlatonka vedle píšťalky. Mrzimoru, kde byl jejich erb žluté barvy a uprostřed byl umístěn jezevec, znamení, že i přes klidnou povahu si nikdo nic nenechá líbit. Na znamení posledního vítěze školního poháru ve famfrpálu (za který dostane vaše kolej 500 bodů do Školního poháru) krom svého erbu i erb Bradavic, který uprostřed měl malý pohár. Havraspár měl na svých dveřích erb modrých a bronzových barev a v něm umístěný orel, na znamení chytrosti a znalosti. Zmijozel měl dveře šatny co nejdál od šatny rozhodčích, protože si dříve rozhodčí stěžovali na jejich příšernou hlučnost. Na nich měli erb své koleje v barvách zelený a stříbrný. V něm se tyčil had, jakožto nejchytřejší zvíře, asi si to musí kompenzovat, jinak nechápu co by v ní dělal umaštěnec Snape. Nebelvír prožíval famfrpál asi nejvíce, to šlo poznat už i na dveřích. Dveře celé byli v červeno zlatý barvě a uprostřed erb Nebelvíru, tudíž v něm byl umístěn lev, na znamení statečnosti. Nepochybuji o tom, že z druhý strany neměli vyvěšený erb Mrzimoru, který porazil Zmijozel ve finále, jak ti jim fandili!

Otevřel jsem tedy svou šatnu a v ní jsem viděl své nebe. Byla to útulná pozdlouhlá místnost, ve které byla na konci 3 skříňky. Na nástěnce byl umístěn rozpis zápasů a nějakým kouzlem byl vyčarován Mrzimorský erb na konci rozpisu.
'To bych měl později sundat' řekl jsem si v hlavě. 'Udělám si z toho svoje doupě, do kterého budu chodit za potěšením, kde budu sám sebou.'
Na levé straně byly umístěny cvičné zlatonky, míče a taky jedna bedna, která byla v řetězech, tu si jednou odnese Sirius, něco pro něj. V této bedně byli zamčené nebezpečné potlouky, většinou vyřazené po nějakém zranění na lebce, či pánvi. Pak totiž Potlouky chtějí znovu a znovu, nejsou bezpečné. Takže jestli mě bude štvát nějaký student...
Poslední co zde bylo, je cvičné nářadí, nářadí na úpravu a hygienu koštěte a lékárnické potřeby, ve stylu Kostirostu, Mozkobudiče, či sérum pravdy, čím se ještě za mých školních dob dávkovali rozhodčí, aby byli nestranní.

Dal jsem zde míče a odešel.
V hale stál i Sirius.
"Pamatuješ si, když jsme sem přišli poprvé?" vzpomínal. "Přišlo nám to jako ráj, jako takové naše místo, kde můžeme být sami sebou. Asi mi to chybí. Měla by se udělat i další  šatna pro tým Bradavic a pro tým učitelů, nemyslíš?"

Zasadil mu brouka co hlavy. To bysme měli udělat.
"Jo, jasně!" potvrdil jsem jeho myšlenku. "Musím to prodebatovat s Brumbálem."
"Jamesi, sakra!" ohnil se Sirius. "To není tak komplikované jako přistání na Měsíci! Je to pár kouzel."
"No to sice jo," argumentoval jsem mu. "Ale furt to není můj pozemek. Asi nebude proti, ale měl by o tom vědět, než něco provedu."
"Máš recht." dal mi za pravdu. "Být ředitelem, nechtěl bych, aby se něco dělo za mými zády."
Po této větě mi dal ruku na rameno a šli jsme ven.

Venku už stála Lili s koštětem v ruce a připravena k odchodu.
"Vše zařízeno?" zeptala se mě.
"Mělo by být. "odvětil jsem. "Zítra už to musím jen nachystat. Práce ani ne na půl hodinky."
"Dobrá." řekla s úsměvem. " Měli bysme jít pomalu za Minervou pro Harryho. Už bude sedm hodin."

A tak jsme se vydali zpátky cestou k hradu.

Už jsem viděl majestátné vrata do vstupní haly Bradavic, když v tu z nich vyšel nikdo jiný, než Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Na sobě měl dlouhý bílý hábit a jeho bradka už pomalu zakrývala jeho líční kosti. Na hlavě měl něco, čemu Lili říká baret, což jsem z jejího vyprávění pochopil, že to je jakýsi druh pokrývky hlavy z Francie.
Zkusil jsem ho doběhnout, ale v tu chvíli, když jsem se k němu rozběhl se přemístil.
"Chci být ředitelem Bradavic." pomyslel jsem si. "Aspoň bych nemusel chodit až za pozemek Bradavic k přemístění."

"To je frajer." řekl Sirius. "Přemístit se jen tak za chůze není jen tak!"
"My víme." odvětili jsme mu.

Vydali jsme se tedy směrem ke kabinetu Minervy McGonagallové. Její kabinet byl co by kamenem dohodil od Nebelvírské koleje. Jelikož jsme tu cestu všichni tři moc dobře znali, trefili bysme tam i poslepu.

Došli jsme k obrazu Buclaté dámy, vchod do Nebelvírské koleje.
"Koho nám to čerti nesou," vykřikovala Buclatá dáma. "To jest známá dvojice Black a Potter. Co vy tu pohledáte? A slečna Evansová. Co vy tu s těma výtržníkama děláte?
"No víte." snažila se být milá. "Už nejsem Evansová. Jsem Potterová."
"Ten raubíř že je VÁŠ muž?!" zhrozila se Buclatá Dáma.
"Už dva roky tomu tak bude.." zasmála se Lili a mrkla na mě.
"No to snad není možné!!" hroutila se. "To ne! Duchové moji, Lili Evansová se...
Ztratila se v jiném obrazu.
"Co jsem udělal tak špatného, že si o mě myslí, že jsem u ní tak neoblíbený?" řekl Sirius smutným hlasem.
"Hmmm.." zkusil jsem přemýšlet. "Taky to nechápu. Počkej, není to možná proto, protože jsme vycházeli po půlnoci a vraceli se kolem páté? Nebo že by to bylo kvůli tomu, že i když jsme byli na koleji, tak jsme dělali takový bordel, že si stěžovali i Zmijozeláci? Nebo že by to by..."
"Jamesi Pottere!" slyšel jsem za svými zády lehce zvýšený hlas, McGonagallovou. "Nemluvte o svých výtržnostech, ještě to od Vás chytí!"

Tomu se začala Lili smát pod vousy. Toho si povšimla Minerva a neodpustila si poznámku.
"Být Vámi Lili," sklopila hlavu, aby se jí dívala z očí do očí. "Tak se pakuji od nich dvou co nejdál. Jsou to totiž..."
Hledala správné slovo, které může použít před prckem. Nakonec ho našla.
"Zlobivci!"

To už se Sirius neudržel a vyprskl smíchy.
"Pane Blacku, příjde Vám něco vtipného?!" narovnala si brýle.
"Ano, profesorko." narovnal se Sirius. "To Vaše slovo: 'Zlobivci'."

McGonagallová se pousmála a narovnala se v zádech. Harry vystartoval za Siriusem a chytal ho za kalhoty.
"Harry," odfrkla si se smíchem Lili. "A co maminka?"
"Hej!" lamentoval Sirius. "Nech trochu slávy i pro kmotra!"
"Fajn." zasmála se Lili. "Harry, maminka je tady!!"

Harry se začal batolit k Lili a tak si klekla. Před ní se ještě rozběhl a nadskočil, aby ji skočil kolem krku.
"Celý den byl hodný," sdělila nám Minerva. "Chvilku si hrál s věkem, maloval si, pak si prohlížel knihy z přeměňování a chvilku si zdříml."
"Harry, tys byl hodný?" zeptal jsem se ho. "To asi nebudeš po mě..."

Nastala chvíle ticha. Ticho protrhla až Lili.
"Tak děkujeme za hlídání, Minervo." poděkovala
"Lili," podívala se McGonagallová. "Neděkuj, já ráda hlídám Harryho."
"I tak, něco ti příště donesu." řekla Lili vděčně.
"Dobrá," souhlasila po oddechnutí Minerva. "Když jinak nedáte Lili."
"Budeme muset jít Lili." připomněl jsem jí. "Ať ještě něco doma stihneme."
"Dobře," kývla Lili. "Nashle!"
"Mějte se!"

"Jamesi," sykl na mě Sirius. "Asi jsem na to přišel.."
"Na co?" zajímal jsem se.
"No..."

V tu chvíli se se mnou zatočil svět. Přemístili jsme se do Godrickova dolu.

HI GUYYYS
Jsem mega rád, že dnes Vám můžu říct, že konečně jsem slíbil svůj slib a vydávám po poměrně krátké době další kapitolu. Doufám, že si užijete čtení aspoň z půlky tak, jako já psaní. Dejte mi prosím vědět co komentářů, jestli se Vám tato kapitola líbila. Můžete i napsat, co se Vám líbilo nejvíc a klidně i co je, ať to příště vynechám😅 Už nevím co bych dál psal.
Soooooooo, Ses ya😉😉

*Dean*