Já James Potter

Kapitola 6.

Sirius po chvíli došel...nebo spíš dopadl. Jeho přemístění nedopadlo úplně na jedničku.

"Sarka, těsně před přemístěním jsem viděl mega sexy holku." prozradil mi.
"Tak se příště zabij kvůli ní." smál jsem se mu, když jsem mu pomáhal vstát.
"To je dobrej nápad Jamesi!" řekl.

Sedli jsme si ke stolu a já podal piva.

"Tak co tak závažného jsi chtěl probrat?" vyvalil jsem na něj.

"Jamesi, Jamesi.." zvážnil Sirius. "Pamatuješ si, jak jsme žrali každý zápas famrpálu když jsme byli na škole?"
"Samozřejmě že pamatuju." zavzpomínal jsem. "Jen mě štvalo, že bylo tak málo zápasů."
"Přesně!" vyhrkl Sirius. "Přesně to bych chtěl změnit!"
"Kam tím míříš Siriusi?" tápal jsem.
"Kdy naposled jsi hrál famfrpál?" zeptal se mě.
"Nevím, před 3 lety?" typnul jsem si.
"A nechceš to znovu zkusit?" otázal se Sirius. "Utvořili bysme tým učitelů a hráli za 'Bradavice' a ty bys hrál na své roli, chytače."
"Siriusi, to myslíš vážně?" zasmál jsem se "pod vousy".
"Naprosto! A můžu ti klidně pomoct i s nováčky ve famfrpálovém kroužku a naučit je být odrážeči jako jsem já!" pyšnil se.
"Aha, takže aby Zmyjozeláky brali po hlavě pálkou a potlouky do břicha?" vybavili se mi vtipné vzpomínky na to jak se Sirius bavil s rozhodčím, že to vážně faul nebyl, že tam neměl lítat, když tam odpálil potlouk.
"No! Třeba!" smáli jsme se.

"Já ti nevím Siriusi," byl jsem si nejistý. "Moje oči nejsou co to bývalo, reflexy jakbysmet."

Načež Sirius vzal svou plechovku piva a hodil ji po mě. Jednou rukou jsem ji chytil.

"Ještě budeš mít kecy o tom, že nemáš reflexy, když jsi mi právě teď chytnul pivo ani jsi u toho nepohnul brvou a ani kapka piva se nevylila?" dobýval mě.
"Siriusi, já nevím.."
"Jamesi," nepolevoval Sirius. "Souhlasil mi Remus, Hagrid, profesorka Prýtová a profesorka Hoochová. Ještě přemluvím McGonagalovou a bude to!"
"Počkej, Hagrid?" nedalo mi to a uchechtnul jsem se. "Vleze se na koště? Vždyť takové košťata se už neprodávají!"
"Neboj," uklidnil mě. "Sehnal si hypogrifa."
"A mohli bysme ještě hrát v naší zvěromácké podobě." nadhodil jsem návrh.
"Někdy rozhodně!" smál se jak divý.

"Tak jo," začal jsem se loučit. "Stavíš se zítra, nebo až v pátek v Bradavicích na hřišti?"
"To už je středa?!" divil se Sirius. "Do&#@*¡! Já mám zítra rande!"
"Joo? Naposledy se na tebe Alastor tak pěkně díval."
"Ty jsi vtipnej zase!" odsekl mi. "Ne, s Rosemertou."
"Ooo," dělal jsem si z něj srandu. "To bude vážné!"
"Hele lepší někdo, než nikdo!"

Dopil pivo, vstal, poděkoval a zmizel. A já jsem jsem šel, vyhodil plechovky a šel si lehnout za Lily.

Lily už pomalu usinala, tak jsem se k ní přitulil.
"Všechno dobrý?" řekla polorozespalým hlasem.
"Všechno dobrý." zašeptal jsem jí do vlasů a dal jí pusu.
Za nedlouho jsme usnuli.

Probudil sem se do rána dne 1. srpna. Krásně se mi spalo. Až do doby, kdy mě probral Harry.

Dneska byl ale hodný, spal až do 10 hodin. Lily ještě ležela a už se pomalu probouzela. Tak jsem vstal, že Harryho vezmu.

"Dobré ránko kamaráde!" zasmál jsem se.

Harry na to něco zažvatlal něco ve stylu: "Habažuuuuu."

Vzal jsem ho z postélky a nesl ho dolů. Na schodech jsme potkali Lily.

"Hele Harry, maminka!"

Harry celý šťastný se začal sápat za Lily.

"Dobré ráno broučku." řekla mu a na to jí Harry dal pusu.

Tak jsme došli dolů do kuchyně a začali všichni tři dělat snídani. Já dělal vajíčka, Lily kafe, džus a Harrymu kaši a Harry mě pomáhal, když jsem potřeboval udělat si na stole nepořádek. Prostě rodinná spolupráce.

"Harry," varoval jsem ho. "Neházej tam tu skořápku. To je bek!"

Lily se otočila na nás a co se nestalo. Harry to tam už už chtěl hodit. Ručku si dal dozadu a hodil mi do pánvičky skořápku. I když jsem nechtěl, tak se projevily moje reflexy a roky hraní famfrpálu. Chytnup jsem skořápku těsně před spadnutím do pánvičky. Lily na mě mohla jen zírat.

"Jamesi?" řekla udiveným, lehce pobaveným hlasem. "Pak že se tvé reflexy zhoršili."
"Tys nás poslouchala!" zlobil jsem se.
"Možná.." vyplázla na mě jazyk.
"Ty jsi fakt," zasmál jsem se. "žena Jamese Pottera."

Políbili jsme se a chvíli se dívali do očí. Harrymu se to avšak nelíbilo a tak nám dal prsty do obličeje.

"Tak co jdeme se najíst?" prohlásila Lily.
"Jo," odpověděl jsem jí.

Jídlo bylo ve veselé náladě a to kafe... asi nejlepší v mém životě. Buď to bylo tím, že bylo fakt výborné, nebo to bylo proto, protože jsem si dneska měl konečně jít trochu zalétat, zaházet si s camrálem.

"Lily," promluvil jsem po delší době. "Dnes odpoledne něco děláš?"
"Nevím," odpověděla mi. "Měla bych asi trochu pracovat na zahradě. Proč?"
"Hodlám se jít na hřiště a trochu si zalétat a zaházet s camrálem." prozradil jsem jí.
"Jdeš?!" zeptala se nadšeně Lily. "Můžu jít s tebou?"
"Chtěl bych, abys šla."
"Nojo," uvědomila si Lily. "Kam dáme Harryho?"
"Profesorka McGonagallová mi dluží laskavost." oznámil jsem.
"Jamesi?" podívala se na mě s vykulenýma očima. "Myslíš to vážně?"
"Samozřejmě." smál jsem se. "Řekla mi sama, že nám ho klidně pohlídá, když bude moct."
"Tak se za ní můžeme stavit." řekla Lily.
"Nemusíme," mrknul jsem na ni a povystrčil si brýle. "Je už v Bradavicích, přeci jen už je srpen."
"Jo," souhlasila se mnou. "To máš pravdu. Tak jí ho dáme na hlídání a trochu si zahrajeme."
"Platí." souhlasil jsem s Lily. "Máš vlastně koště?"
"No jo mám," řekla zklesle Lily. "Ale je nepoužitelné, je nevycentrované a kormidlo mám zničené po posledním boji."
"Můžu se stavit v Příčné ulici.."
"Pšíšna-lice!" skočil do toho Harry.
"Jeho první slovo!!" vykřikli jsme oba.

Vzali jsme ho do náručí a smáli se. Krásná situace...

Po chvilce krásné nálady jsem znova promluvil.

"Stavím se ti s ním na Příčnou ulici." těšil jsem ji. "Bude zase jako nové, to ti garantuji!"

"Tak to aby sis pohnul," smála se Lili mému hrdinství. "Otevírají za 9 minut a dnes se má začít prodávat nové koště značky Nimbus..."

Nimbus... Poslední Nimbus co kdy byl, tak to bylo žihadlo. Pamatuju si, jak mi ho mý rodiče koupili...to byla hodně drahá koupě a já jsem jim za to doteď nedokázal poděkovat. Vlastně doteď nedokážu pochopit proč mi ho koupili.

"No, tak to abych šel už teď." prohlásil jsem.

Použil jsem na Lilyino koště zmenšovací kouzlo, dal si ho bezpečně do kapsy a byl připraven odejít.

Políbil jsem Lily, dal pusu na čelo Harrymu a šel jsem.

Sotva jsem vyšel ven, dostal se mi do hlavy jeden úžasný nápad.   Kolik tak může stát nový Nimbus...?

Zdravím všechny mé úžasné čtenáře,

děkuji za to, že jste vydrželi a přečetli jste si tuto další kapitolu. Jelikož jak je u mě zvykem, teď se budu vymlouvat na to, že nebyl čas a bla bla, však to znáte z předchozích pěti kapitol. Každopádně!
Díky, že jste si to přečetli!
Rozpošlete to dál dalším Potterholicům, napište nějaký komentář, nějaký ten hate za gramatiku, budu rád za vše😁. Mějte krásné ráno, dopoledne, oběd, večer, nebo světelný rok, záleží jen na tom kde a kdy to čtete😁.
Zas někdy,

          *Dean*