Já James Potter

Kapitola 8.

Harryho jsem si posadil do ruky a do druhé jsem vzal své koště a šel domů. Za dveřmi jsem si opřel své koště a šel s Harrym do obýváku. Posadil jsem ho na gauč hnedle vedle mě, jenže ten neposeda už se hrnul na mě.

'No nic,' řekl jsem si. 'Otevřít poštu můžu i takhle.'

Vytáhl jsem z kapsy moji zmenšenou krabičku, kterou mi předal Kevin. Zajímalo mě co to může asi tak být, že by nějaké nářadí na rozhodcování? Nebudu to řešit a prostě se podívám.

Rozřízl jsem lepenku na vrchu a otevřel vršek. To co na mě vylezlo mě málem infarkt způsobilo.

Kdo by řekl, že Brumbál koupí 200 zlatonek z kolekce "Pohár kouzelnických škol"? To muselo stát minimálně 300 galeonů.

Jednu jsem si vytáhl a začal se na ni pečlivě dívat. Jak jsem správně viděl už v obchodě, měli na sobě z vrchu a zespoda vyryté proužky. Boky vyleštěné, bez sebemenší znatelnosti nedokonalostné kulatosti. Na středu celé zlatonky byl vyryt pohár pro vítěze. Majestátný, spíše trojúhelníkový, pohár. Teď už jsem to neudržel, ta slina mi vážně ukápla

Dobře, rytiny vertikální, ne horizontální, to znamená že ji musíš chytat buď celou do dlaně, nebo mezi ukazováček s prostředníčkem ze zvrchu a palec zespodu. Nový styl, to se mi líbí. Oživí to ten sport pro chytače hlavně. Bude to znamenat spoustu práce s chytači, kteří nejsou zvyklí na vertikální chytání zlatonek. Nevadí, máme dost času, první zápas je až 3. září. Když na to vlétnem pořádně, není co řešit.

Z myšlenkových pochodů mě vytrhla až Lily.
"Pánové," mluvila na nás s Harrym. "Zatímco vy jste řešili vaše chlapácké věci, já dodělala oběd, jinými slovy, jde se jíst!"

Zlatonku jsem strčil do kapsy, Harryho čapl a šlo se. Z kuchyně se linula nádherná vůně pečeného kuřete a bramborové kaše.

"Lilinko," zalichotil jsem jí. "Už teď ti s klidem na duši můžu říct, že to jídlo bude vynikající, když tak krásně voní."
"Ty kecko." pokárala mě se smíchem Lili. "Dej se radši do jídla, než mi takhle lichotit."

A tak jsem ji teda poslechl, žena a maminka by se přeci měly poslouchat. Ale musím říct, že jsem měl pravdu, Jestliže bylo ráno to nejlepší kafe jaké jsem kdy pil, tak tohle asi byl oběd bohémů, něco tak geniálního jsem ještě nejedl. Masíčko nádherně šťavnaté a člověk by do něj ani nemusel kousnout a samo by se mu rozpadlo na několik kousků. A co tepráv ta kašička, ta byla totálně výborná.

Po fantastickém obědě jsme si řekli, že bysme měli už jít, jestli chceme aspoň něco stihnout. Harryho jsme trošku oblékli, sebe taky, vzali si košťata a camrál a mohli jsme jít. Ještě jsem si zkontroloval jestli vážně mám svou zlatonku. Chtěl jsem si trošku zkontrolovat jestli jsem měl pravdu s uchytem a hlavně jaký úchyt je nejlepší. Naši chytači pod mým vedením musí být ti nejlepší, nejde abysme neuspěli. Bradavice musely přinejhorším postoupit ze skupiny, nejlépe se dostat do finále. Ale to myslím až moc dopředu, dnešek si prostě užijeme s Lili.

"Tak jdem?" zeptal jsem se Lily.
"Jdem." kývla na mě a v tu chvíli jsme byli pryč, přemístil jsem nás přímo před vchodem do Bradavic.

Šli jsme upravenou cestičkou, po stranách lemovaná lucerny. Hned za nimi byl hustý les, který znám lépe než jakékoliv jiné místo na Zemi. Dostal jsem asi ten nejhorší nápad jaký byl, proměnit se ve dvanácteráka.

"Jamesi," okřikla mě Lily tichým hlasem. "Je světlo, to si nemůžeš dovolit se proměňovat za světla!"
"Muuuu!" v mé řeči to bylo něco jako. "Vlez mi na hrb."
Tak i tak provedla. Vysadila Harryho mě pomalu až na krk. Tam to bolí! Pak se vyhoupla i ona a já běžel.

Proběhli jsme celý Zapovězený les během ani ne 10 minut. Jak říkám, zmapované už od svých 14 let.

Už před sebou vidím Hagridovu chaloupku, tak jsme zpomalil.

Hagrid je milý člověk, který má zálibu ve vaření a chování všech možných zvířat. Jeho máma byla obrem a jeho táta byl člověk, tudíž byl poloobrem. Vlasy neupravované a vousy jakbysmet. Oblečení staré a potrhané. Ve čtvrtém ročníku byl vyhozen z Bradavic za chování mazlíčka, prý nějaký pavouk či co, nevěřím v takovéhle blbosti. Prý kvůli němu umřela nějaká holka. Hloupost! No ale už se tak stalo. Hůlku mu zlomili a dostal zákaz používat kouzla. Hned po vyhození dostal nabídku pracovat zde jako hajný, a jelikož je na území školy, může používat kouzla.

Hagrid právě teď česal něco, co vypadalo jako lev, ale nohy to...nemělo. Bylo to spíš tělo hada. Velkého hada, ale hlavu lva. Bylo to vážně divné, ale už jsme si zvykli, že Hagrid měl rád divné zvířata. HODNĚ divná zvířata.

"Ahoj Lili, ahoj Jamesi!" zavolal na nás. "HARRY! Ty jsi tu taky?!"

Rozběhl se proti nám s otevřenou náručí. Hned jak přišel s rukama plný chlupů od napůl lva, vzal do nich Harryho a div že ho nerozdrtil. Ale věděli jsme, že je v dobrých rukou a že není se o co bát. Harry se smál tomu, jak se smál Hagrid. Tahal ho za vousy, vlasy i obočí.

"Ahoj Hagride." odvětili jsme mu s úsměvem.
"Prosím tě Hagride," zeptal jsem se ho. "Co to u Merlina je?"
"Tohle?" ukázal volnou rukou za sebe. "To je jen malá dýně, to neznáš základní rostliny?"
"Ne, dýně znám," smál jsem se. "Měl jsem na mysli to zvíře"
"Jo taaaak," podrbal se na hlavě. "To je Tlapa, je to hyklop. Napůl lev, napůl had. Většinou bývají naopak zkombinovaní, tento je avšak zázrak přírody. A je i strašně chytrý, to kdybys jen věděl jak moc!"

Načemž Tlapa se doplazil pod Hagrida.
"Harry, tak se povozíš, ne?"
Posadil ho na něj a už se to platili. Ještě že ho Hagrid měl na vodítku, jinak bysme Harryho hledali další půl hodinu.

Ještě jsme chvilku jen tak kecali, rozloučili se a vydali se dál.

HI GUYS!
Konečně jsem se zase dokopal k tomu abych zas něco napsal, už mě ukamenujte, fakt😏😁😁. Každopádně, u poslední kapitoly mi nešlo odpovídat na komentáře, asi nějaká systémová chyba. To ovšem neznamená, že jsem je nečetl a že si jich nevážím❤ Jste fakt super, že čtete něco co vychází třeba tak jednou za milion století😏. Proto doporučuji, přečtěte si to celé ještě jednou, všech 7 kapitol ať víte kde pokračujeme😅😅. Mimochodem, kdo to dočetl až sem ty moje nudné kecy, ať mi hodí do komentářů gumbrus, ať vím jestli bude aspoň jeden😅😅. Nebudu to dál natahovat. See ya later,

*Dean*