Já James Potter

Kapitola 7.

Kolik? 300 galeonů? 400 galeonů? Neměl jsem vůbec tušení.
Co jsem věděl, tak že potřebuju sehnat peníze a to rychle.

'Ještě předtím, než odletím, podívám se na poštu.' řekl jsem si v duchu.

Otevřel jsem schránku a byli tam 3 obálky. 2 psaná pro mně, jeden pro Lily od Petunie z Malajsie, nebo kam se to vydali. Více mě zaujaly ty pro mně. Jeden z Ministerstva kouzel: "Prosíme o registraci nového koštěte, na kterém létáte. Může Vám být vozidlo sebráno a bude po dobu 3 let zametat na Ministerstvu kouzel."
Nic zajímavého...
Druhý byl ale z Bradavic. Nadepsaná jako: "Urgentní dopis pro hlavního trenéra J. Pottera"
Urgentní? Co může být tak urgentní, že to nepočká na zítra?
Otevřel jsem ho a podíval se na jeho obsah.

Uvnitř byl dopis a ještě jedna menší obálka. Řekl jsem si, že prvně si přečtu dopis.

"Milý Jamesi,
je mi to strašně trapné, ale zapomněli jsme na koupi tréninkových dresů. Poslali jsme menší obnos peněz, které by na to měli postačit. Myslím si, že když vám něco zbude, můžete si to nechat. Vy mladí víte jak užít peněz. Nekupujte světle modré, ty se mi nelíbí.
                                  A. P. W. B. Brumbál"

Fajn, to zabiju rovnou dvě mouchy jednou ranou. Koupím dresy na famfrpál a kouknu se na Lilyino koště. Furt ale potřebuji peníze...

Letěl jsem pěkně, nic mě nerozhodilo, žádný větřík, nic. Úžasné koště...

V dálce už vidím Příčnou ulici. Občasný výlet rakety do vzduchu, dětský smích, ruch...prostě všechno co patří ke každé správné kouzelnické uličce. Jen narychlo jsem se zastavil u výlohy s prodejnou košťat, která měla otvírat za 12 minut.
"Nimbus 1000 - rychlejší než komety!
     435 G,-"

Tak fajn, nové koště to nebude. To bych musel vykrást Gringoty a to ještě nikdo nikdy nedal.

Tak jsem se vydal o pár obchodů dál, kde se prodává výbava na famfrpál. Jestli potřebujete rukavice, camrály, zlatonky, pálky, helmy, nebo dresy jako dnes já, stačí sem přijít a vše tu mají. Moc jsem se tu zdržovat nechtěl, ale když oni přivezli nové zlatonky! Zlatonka, se kterou se hrálo mistrovství, anglický pohár a hlavně, zlatonka na Pohár kouzelnických škol. Byl na ni vyrytý pohár pro vítěze, ze spodu a vršku vyryté dvě drážky a na bokách měla vybroušené a vyleštěné plochy s pocitem maximální kulatosti. No... radši půjdu dál, než tady oslintám sklo.

Vydal jsem se do sektoru kde mají dresy. Mají zde různé odstíny barev, všechny na které si vzpomenete. Já ale potřebuji něco jednoduchého, z dobrého materiálu a hlavně jednobarevné. Vybral jsem si barvu tmavě červenou, skoro až do fialova. Dál zelenou, černou a žlutou. Červený dresy pro útočníky, zelené pro odrážeče, černé pro brankáře a žluté pro chytače. Vzít od každého 10 kusů by mohl stačit.

Přišel jsem k pultu se všemi dresy. Za kasou stál nějaký mladík, který snad asi ještě ani nestuduje.

"Nejste pan Potter?" zeptal se mě.
"Jsem." podíval jsem se na něj podezřívavým pohledem. "Kdo a proč se ptá?"
"Já se jmenuji Kevin Svensonn, chodím do Bradavic do 5. ročníku a hraju famfrpál za Havraspár, brankář."
"Nejsi na brankáře trochu malý?!" vyhrkl jsem s údivem, možná i lehce pobaveně.
"Uvidíte zítra, pane trenére." u posledních slov přivřel oči a zamračil se. "Nicméně ptám se kvůli tomu, že ráno přišel dopis z Bradavic, že si vyzvednete zásilku."