🌔
Začalo se stmívat, Chanyeol spal v mém klíně a já si užíval pohodu a ticho. Užíval jsem si den našeho falešného vztahu, bylo hezké vidět Baekhyuna trpět, tak jako jsem dřív trpěl já.
,,Sehune, pojď sem!"
zakřičel známý hlas, nejspíš Minseokův. Stal jsem z postele, Chanyeolova hlava trošku spadla, ale to přežije. Dal jsem mu jemnou pusu na čelo - věděl jsem, že na tento den jen tak nezapomenu, ale on ano. Zapomene na všechno.
,,Minseoku? Co potřebuješ?"
Řekl jsem, když jsem vstoupil do tmavé místnosti. Nikdy nebyl na světlo ze žárovek, nenáviděl to, ale po zdech měl krásná světélka ozařující celý pokoj. Na nich měl pověšené fotky.
Byly to krásné časy.
,,Sedni si."
Ukázal na černou židly před stolkem.
,,Víš, to co děláš s Baekhyunem není hezké. Máš být rád, že si tu nehodu přežil, ne že budeš dělat blbosti. Vím, že to máš těžký, ale přestal si brát prášky."
,,Už je nechci brát. Víš, že mi způsobují závratě."
Minseok vzdychl a bouchl se do kolen. Vypadal mužně, asi to bude tím, že je nejstarší.
,,Chápu tě, ale cítíš se líp, ne? No, o tom mluvit nechci. Chci mluvit o tý nehodě."
,,Nechci o tom mluvit."
Přerušil jsem ho.
,,Dobře. Jen mi řekni, jak se cítíš. Proč chceš nahradit Luhana Chanyeolem?"
,,Připomíná mi ho."
,,Ale ničíš Baekhyuna."
,,Taky mě ničil."
Minseok se povzdychl a vyšel do skříně, kde vzal krabičku. Cítil jsem se poníženě, jen nejsem zvyklí mluvit s Minseokem, ještě takhle o samotě. Bál jsem se ho, nebyl strašidelný jako Kyungsoo, jen mužný a dominantní.
,,Víš... Bojím se o tebe. Vem si je aspoň na večer."
Podal mi červenou krabičku. Otevřel jsem ji, byly v ní známé světlě hnědé pilulky. Mňamka. Jeden jsem vyndal a narychlo ho hodil do úst a spolkl. Doufám, že je hyung spokojený, ale měl jsem na něj ještě jednu otázku.
,,Hyung, co se stalo o nehodě? Nikdy si mi to neřekl. Nepamatuješ, že si nic z nehody nepamatuju?"
Minseok si znovu sedl, sledoval mé oči, koukal mi do nich se slzami. Chtěl něco říct, ale cítíl jsem, že nemůže.
,,Samozřejmě. Nabourali jste. Chanyeol stratil paměť, ty máš dystímii, Baekhyun si zlomil několik kostí a Junmyeon byl sedm měsíců v komatu statní zemřeli."
,,Já vím, hyung. Víš, že dystímie bolí, že ano? Potřebuju se nějak odreagovat."
,,Chápu tě, ale nemusíš to dělat tak, že budeš zabíjet Baekhyuna a Chanyeola zároveň."
,,Bla, bla, bla, hyung."
Rukou jsem naznačil pusu. Je mi to jedno, že ničím Baekhyuna, když on zničil Luhana.
Mého miloučkého Luhana.
Mého miloučkého, mrtvého Luhana.
Kdyby nebylo Baekhyuna byl by tady.
,,Sehune, jdi spát."
Minseok mi poplácal rameno. Otočil jsem se na něj a vydal se do svého pokoje. Ulehl jsem a zakryl se peřinou. Měl jsem být mrtvý já, ne on. Všechno je to tak pomatené, nenávidím to. Popřel jsem tlak, horko a slzy, pokoušel jsem se usnout, ale...
S Chanyeolem všechno bude jednou, i když třeba popatnáctý, ale pro něj poprvé.
🌑
Jestli nevíte, co je dystímie = deprese, delší, ale ne v takové hloubce. Za chvilku prázdiny a já se budu moct konečně pustit do psaní >_>
Love you'all 💫❤
