🌔
Jediné co jsem zmohl bylo to, že jsem si klekl na zem a plakal. Brečel jsem jako mimino, pochopil jsem, že Chanyeola milovat nemůžu. I kdybych mohl, bylo by to divné.
Ale pomsta bude sladká, jestliže ho zabiju.
S malým vzdychnutím jsem se postavil. Baekhyun stále stál šokované u zdi. Zapíchnout, uškrtit, zabít. Rád bych.
,,Sehune, bojím se tě." řekl beznadějně Baekhyun. Chlapečku, bude tě to ještě hodně bolet. Všechno co mi udělal bylo hnusné. Zabil Luhana.
,,Měl bys jít pryč." řekl a ukázal na dveře. Se samolibým úsměvem jsem odešel. Rozkoukal jsem se po chodbě, rozešel jsem se k Chanyeolově pokoji. Podíval jsem se do Junmyeonova pokoje, kde jsem viděl jak se kouká na obrázky. Neplakal, ale nevypadal šťastně. Po dlouhé minutě koukání jsem se rozhodl odejít dp Chanyeolova pokoje - spal. Pohladil jsem ho po jeho havraních vlasech, sedl jsem si, ale stále ho hladil. Byl to anděl a já ďábel. Prohrábl jsem mu vlasy, upustil krátký vzdych z jeho krásných rtů. Jemně jsem ho políbil, nacož se přetočil na bok a zakňučel.
Proč jsem jen nechtěl ochutnat ty krásné rty dřív?
Jemně jsem do něj šťouchl, posunul se i přes kraťoučkou demonstraci. Zasmál jsem se nad jeho roztomilostí. Znovu jsem ho pohladil ho vlasech, přičemž otevřel jeho tmavě hnědé oči, které jak jsem zmiňoval byly taky krásné, jako každá čás jeho těla. Jeho obrovského těla, s porovnání s mým tělem, jsem proti němu drobný. Jako každý z nás. Po smrti Krise jsme už neměli nikoho, kdo by měl víc jak sto osm desát pět centimetrů.
Kris byl něco jako můj otec, Suho něco jako moje matka, spolu s Minseokem. Netušil jsem, že bych v životě mohl být sám sebou, dokud jsem nepoznal je - možná bych měl poděkovat Luhanovi, Taovi a Suhovi a všem. Ale jak poděkovat někomu, když jsou skoro všichni mrtví? Vinou někoho z nás. Vinou Byuna Baek Hyuna. Vinou dvaceti pěti letého Byuna Baek Hyuna, který zabil Xi Luhana. Toho Byuna Baek Hyuna, který též zabil i Kim Jong Daee, Kima Jong Ina a Krise Wu.
Když si vzpomenu na Jongina, chce se mi znovu brečet. Byl můj nejlepší kamarád, protože jeho příběh začíná jako můj. Až na to, že byl mladší, když ho rodiče vyhodili z domu, bylo mu kolem třinácti. Toulal se po Busanu, nevěděl kam má jít. Nakonec ho našel Kyungsoo. Chodili spolu několik let, počítám tak sedm let. Mohli spolu být hezký pár, kdyby je ten kretén nezabil.
Chanyeol si dal hlavu na má stehna, očima bloudil po pokoji.
Vískal jsem mu vlasy, které byly náramně teplé. Jeho obličej byl napuchlý, červený a horký. I po několika hodinovém spánku byl nádherný. Upustil jemný a krátký vzdych.
,,Sehune, co ty tady?"
Zeptal se hlubokým ranním hlasem. Sice byl večer, ale jeho hlas byl ranní. Hluboký a mužný. Mužnější než sám Luhan.
,,Nevím. Stýskalo se mi a Baekhyun mi vynadal. Je mu smutno, tak jsem šel za tebou."
,,Aha. Proč ti vynadal?"
Sedl si a zahleděl se seriózně do mých očí. Zamyslel jsem se nad lží.
,,Prej jsem kretén, protože jsem se díval na fotku Luhana." koukl jsem se smutně na zem. Kéž bych jednou přestal lhát. Heh, ne.
,,Hm. Nebylo to od něj pěkné. To je jako kdybych umřel já, jakože já mohl."
,,Zemřel jsem."
,,Wut?"
,,Po Luhanovo smrti to bylo jako kdybych umřel."
Chanyeol se zamyslel. Vypadal tak inteligentně a prostě je to nevysvětlitelně nádherný člověk a proto ho miluju.
,,Chany?"
Jeho oči se setkaly s mýma. Kývl, otevřel jsem ústa, ale přerušil mě malým hm.
,,Chtěl bych abys mě udělal šťastným, hyung. Bylo by to jen jednou. Prosím."
Nasadil jsem psí oči, které nejspíš zabíraly.
,,Co mám udělat?"
,,Cokoliv, hyung. Vem si mě, polib mě, udělej se mnou co chceš." přesunul jsem se blíž k němu, naše tváře se skoro otíraly. Zavřel jsem oči a čekal. Čekal jsem na krásný dlouhý polibek a jahodově zbarvené rty. Než jsem se nadál, ochutnával jsem ty lahodné rty. Odpojil naše rty, ald já prosil o víc. Poddal jsem se mu. Byl jsem jen a jen jeho.
🌑
Hello~~~
Omlouvám se za nevydávání, bylo toho hodně >_>
Doufám, že se vám část o ničem líbila ♡
Love y'all 💞🌼
