🌕
Ledoví jsme se vrátili domů. Bylo kolem deváté večer, hned jsme šli spát. Nic jiného jsme doma dělat nemohli - Baekhyunovo očko bylo všude a zdi mají uši. Určitě toho malého parchanta poslouchám.
Rozhodl jsem se usnout ve svém pokoji. Koukal jsem se na polepené zdi starými fotkami, něco mi řeklo, abych sáhl na Luovu krásnou papírovou tvář. Všechno mohlo být tak krásný kdyby nebylo Baekhyuna.
Sedl jsem si na postel, koukl se do telefonu, nic. Jako vždy. Lehl jsem si smutně na postel a zaposlouchal se do ticha. Všechno mohl být hezký, Baekhyuna.
-
Vzbudil jsem se na své posteli, kulhajíc jsem došel do koupelny a udělal si hygienu. Nahý jsem došel do pokoje a oblékl se. Sešel jsem dolů na obvyklou snídani, ale nic tam nebylo. Na stole byl žlutý lísteček, jsem zvědav co tam bude.
Heeeeeej Hunnie, šli jsme do krámu a do práce. Postarej se o Chanyeola. Snídani máš v mikrovlnce.
-Suho, Xiumin.
Rozhlédl jsem se po kuchyni, nasál jsem vůni, ze které jsem poznal palačinky.
Šel jsem znovu nahoru, vzbudit Chanyeola. Toho jsem samozřejmě vzbudil až za půl hodiny, protože je to líná prdel. Ne, že já bych nebyl, ale Chanyeol je extremní líná prdel. Rozdíl mezi námi je, že já jí mám lepší.
Sedl si naproti mně a začal jíst. Vypadal tak roztomile, jen koukat se na něj bylo hezké.
,,Co je? Čumíš na mě jak na obraz svatý."
Řekl Chanyeol, čímž narušil ticho. Nemohl jsem se pohnout - byl jsem zaneprázděn sněním.
,,Co? Jo, dobrý. Jez, Channy."
,,Hm."
Řekl a narval si pusu palačinkou s Nutellou. Usmál jsem se nad tím, opřel si hlavu o dlaň a pozoroval ho. Jak někdo může být tak krásný?
Chanyeol běžel do svého pokoje, bez dojezené talíře. Nevím, co se s ním stalo. Šel jsem nahoru, jediné co jsem slyšel byl pláč. Chanyeolův pláč. Zašel jsem do Chanyeolova pokoje - skoulený do klubíčka, plakající Chanyeol.
,,Co se děje?"
Zeptal jsem se se strastí v hlase. Přešel jsem k němu, pohladil jsem ho po zádech.
,,Sehune, já tě miluju."
Jeho oči se střetly s mýma.
,,Kvůli tomu fňukáš?"
Setřel jsem mu jemně slzy padajicí z jeho oka. Chanyeol se zatřásl, klekl jsem si vedle něj a hladil po po vlasech. Mám ho nějak uklidnivat? Stojí to za to?
,,Přestaň kňučet a vypadni se nasnídat."
Řekl jsem po pěti minutách jeho pláče. Nevěděl jsem, prov sakra brečí. Zvedl jsem ho za bradu, tak aby mi viděl do očí.
,,Drž už kurva hubu. Nikdo tě nechce poslouchat, spratku."
Hlavu jsem mu pustil, tak aby mu spadla na zem a on se bouchl. Nepřestával brečet a mně to čím dál víc lezlo na nervy.
,,Budeš držet tu hubu? Nebo ti mám dát co proto, abys mohl brečet, kryple?"
dál plakal. Vypadalo to jakoby mě neslyšel, nebo něco.
S radostí jsem do jeho bezmocného těla kopl. S každou ránou jsem se cítil líp a líp, nemohl jsem si pomoc, chtěl jsem, aby trpěl. Kopl jsem do něj ještě několikrát, křičel, muselo ho to bolet.
Zavřel jsem oči, nastavil ruku a dal mu pěstí do oblasti nosu. Nějak mi nevadilo, že krvácí, naopak. Odešel jsem z jeho pokoje s prasknutím dveřmi a odešel do svého. Podíval jsem se na Luhanův překrásný obličej. Možná, že to byl Luhan, který to všechno udělal. Možná, že to chtěl. Možná mě nenávidil. Jen pevně doufám, že až se já zabiju bude všechno lepší.
🌑
Hello~
Slyšeli jste KOKOBOP, protože já zachvilku kokodie. Jaká je vaše oblíbená písnička z Alba?
Love y'all 💞💫
