,,Moje poslední noc v tomhle domě." Nemohla jsem pořád uvěřit že se stěhujeme a já začnu nový začátek.
Svalila jsem se na postel. V rukou jsem pevně držela svého plyšáka kterého jsem dostala od mámy. V tom jsem se rozbrečela. Proběhl mi očima celý můj život. Když máma zemřela až do přítomnosti kdy jse budeme stěhovat do Trofors.
,,Asi dnes neusnu" Povzdychla jsem si.
Pořád jsem přemýšlela nad tou stejnou věci proč?! Proč mě na tomhle světě nemá nikdo rád?! Proč jsem na tolik hnusná že si nikoho nenajdu?!
Moje zoufalost trvala až do 2 hodin ráno. Až jsem vyčerpáním usla.
×××××××××××××××××××××××××××××××
Annie!!! Annie vstávej.
Jenom jsem otevřela oči a už mi můj pohled musel spadnout na Patrika.
Jdi pryč! Chci se obléct! Vykřikla jsem na něho.
Bože už jdu. Protočil panenkami a odešel.
Na tenhle den jsem oblečení nachystané měla (medium)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dáma nám už přišla". Zasmál se Patrik
Odpověděla jsem mu: Bože hnědovlasá holčička mě pozdravila.
Ihned jsme se začali smát.
Pohněte si!! Naštvaně zakřičel táta
Naposledy vidíme tenhle dům brácho. Otočila jsem se na něj a poplácala jsem ho po rameni.
No jo co se dá dělat. Spadl mu úsměv. Měli by jsme už jít.
×××××××××××××××××××××××××××××××× Seděli jsme v letadle. Patrik i táta usnuli. Nevím proč ale nešlo mi usnout.
Najednou se ozvalo:
Letadlo přistává. Přidržujte se! Dořekla letuška.
Vyšli jsme z letadla. A hned naše pohledy padali na nehoráznou řadu nějakých holek které něco křičeli. Nevšímala jsem si to. Mezitím zástupem k nám přišel Otec od Mace a Tinuse.
A řekl : Tu tvoji holčičku jsi pamatuji jako malá když si hrála s kluky na chatě. Vyrostla z ní neuvěřitelná krasavice.
A o Patrikovi ani nemluvím. Patří k nejlepší mladým fodbalistům.
Pro drali jsme se tou řadou. Moje uši uslyšeli :Marcusi a Martinusi jdeme!
Sedli jsme se do limuzíny. Nevím co se semnou stalo. Uviděla jsem nejkrásnější hnědé oči které se setkali s mými. Nemohla jsem uvěřit že se zná s otcem Mace a Tinuse. Úplně jsem stuhla. Přisedl jsi ke mě blonďák kterému jsem se zadívala do očí. Nevím jestli to byl Mac nebo Tinus.
Přijeli jsme na místo. Vystoupili jsme a před našemi oči se objevil krásný oranžový dům.
Chcete pomoct se stěhováním? Otázal se Kjell(Macův a Tinusův otec)
Jak chcete. Odpověděl mu táta.
Vyndávali krabice ve kterých bylo snad úplně všechno.
Marcusi jdi pomoct Annie! Zakřičel Kjell na Mace.
Vyšli jsne do mého pokoje s krabicemi. Marcus je položil. A zeptal se mě.
Ahoj. Jsem Marcus ale přátelé mi říkají Mac. A jak říkají tobě?
Nedokážu uvěřit že on na mě promluvil.
A-a-ahoj. Vykoktala jsem ze sebe. Jmenuji se Annie.
A jak ti říkají přátelé? Otázal jse mě.
No víš.... Semnou se nikdo nebaví. Promluvil jsi jako první na mě tak hezky.Slyším pořád nadávky. Nikdy mi nikdo kromě bráchy nebo táty neřekl ,,ahoj". Ucítila jsem jak mi po tváři stéká slza.
Přišel ke mě. A řekl :
Promiň. Nechtěl jsem tě rozbrečet. A je mi to moc líto.
Otřel mi bříškem jeho palce slzy. A přitáhnul si mě a objal. Cítila jsem jeho krásnou vůni.
Marcusi jdeme domů!!! Ozvalo se z dola.
Promiň budu muset jít. A máš Facebook? Zeptal se mě nejistě
Ano mám proč?
No chtěl bych si tě přidat. Pousmál se. Musím jít ahoj. Rozloučil se semnou a odešel.
Ještě že jsou prázdniny. A nemusím do školy. Když jsem si skládala klávesy. Začala jsem si vybalovat. Nevím proč ale usnula jsem až po 4 hodině ráno. ××××××××××××××××××××××××××××××××
Kdo to už tuhle hodinu otravuje!?? Zařvala jsem přes celý dům.
Potom jsem si uvědomila že jsem doma sama. Protože táta z Patrikem jeli na nějaký zápas. S mojí leností jsem se dostala až ke dveřím. Otevřela jsem a ve dveřích stál Mac.
Dobré ráno. Doufám že jsem tě nevzbudil. Podíval jsem na mě starostlivě.
Dobré ráno. No sice jsi mě vzbudil ale nevadí. Odpověděla jsem mu s úsměvem.
A nechceš tady ukázat okolí? Zeptal jse mě?
Že váháš. Akorát budeš muset počkat. Jestli to nevadí. A pojď konečně dovnitř. Usmála jsem se na něho.
Sedl si do obýváku. A já mezitím se přichystala.
,,Už jsem"! Zakřičela jsem na něho.
Stoupl si pod schody a díval se na mě strašně roztomilým výrazem.
Strašně ti to sluší. A pousmál se na mě tím jeho kulišackým výrazem.
Hele tyhle srandičky jsi nech pro někoho jiného. Zasmála jsem se na něj.
Vyšli jsme před dům.
Žádný, Kam půjdeme? Skočila jsem mu do řeči
Omlouvám se ti.... Nejsem zvykla si z někým povídat. Podívala jsem se na něj smutným výrazem.
V pohodě. Ale je mi to líto. Ale nezapomeň máš tady mě. Budu tady pro tebe vždy. A ještě co jsem tu chtěl říct... Nedělám jsi srandičky jsi krásná. A mohli by jsme se jít projít k lesu. Podíval se na mě s krásným úsměvem.
Nikdy neříkej navždy. Všechno má svůj konec. Povzdychla jsem si
Neodpověděl jen se na mě podíval a nic neříkal.
Nemyslím si o sobě že jsem pěkná. Říká to sice každá holka ale prostě ne. Zčervenala jsem.
Hele. Já vím co je krásné. Tak se semnou nehádej. Pousmál se
×Tak další kapitolka 😍× ×Můžete si přečíst i fakty× ×Wau dneska 870 slov 💞× ×Omlouvám se za chyby atd. × ×Lawuju vás vaše Jituš 💞💞💞💞×
