Little Girl (M&M Fan Fikce)

7.💖

P-p-počkat co?! Vy jste s Tinusem byli spolu?!
Vykoktala jsem ze sebe.

No.. Jak se to řekne.Ano. Ale vím že jsem udělala tu největší chybu. A ještě nechceš jít ven s tou holkou která chtěla Marcuse? Zeptala jse mě Nicol.

No klidně. Řekla jsem sklesle.
Nicol mě zavedla k nějakému velikému domu.

Vyšla schody a zazvonila.

Crrrrrrrrrrr.

Jen jsme uslyšeli :
,,Ano už jdu".
Otevřeli jse dveře. A v nich stála krásná blondýnka.

Ahoj Nicol.
Rozběhla jse a objala ji.

Ahoj Steff.
Řekla Nicol.

Můžu jse zeptat kdo je to? Usmála jse Steff a otočila jse na mě.

Abych tě představila. Tohle je Annie Walkerová. Annie tohle je Steff.

Začali jsme se strašně smát.

Jdeš s námi ven? Otázala jse ji Nicol.

Jo můžu. Jen jse jdu zeptat. Oki?
Pousmála jse a odešla.

Tohle je ta holka kterou odmítl? Zeptala jsem se jim nejistým výrazem. Protože jsem nemohla uvěřit tomu že odmítl zrovna Steff.

No... Ano odmítl ji. Podívala jse na mě sklesle.

Poznala jsem na ní že mi lže.
Její smutný výraz mi připomínal zrovna zklamaného Mace.

Praskli sebou dveře.
Už jdu!
Řekla Steff.

No a jak to bylo mezi tebou Marcusem? Zeptala jsem se ji nejistě.

Jen jsem viděla jak Nicol padá úsměv ze tváře.

No jak se to řekne. Jsme spolu. Sice jsme si dlouho nepsali ale vím že jsem pořád jeho královna. Tak mi vždycky říkal. Protože princezna je moc trapná. Zasmála jse.

Nevím proč ale začalo mi být hodně špatně. Snažila jsem se udržet slzy ale nějak to nešlo. Napadlo mě že ,,zavolám" taťkovi.

No holky budu muset jít. Ahoj.
Jen jsem to dořekla
A odběhla jsem domů no teda do parku. Sedla jsem na lavičku a obličej v dlaních. Úplně jsem dostávala záchvaty pláče.
Nechápu proč zase já. Proč? Už jsem si myslela jak ten nový začátek je nejlepší ale teď mi přijde že je to nejhorší věc na světě. Poprvé jsem zažila ten nejhezčí pocit ale tohle... Jak je toho Marcus schopný?

Seděla jsem tam tak dlouho že jsem ani neměla zájem o času.
Byla jsem na kost promrzlá. Vše pozitivní na co pomyslím mi zmizí před očima. Jen já,Marcus a Steff.
Nesnáším se. To co jsem udělala.
Počkat co? Jakto že mám na sobě mikinu? Zvedla jsem svůj pohled. Ten spadl? Kdo to je?

Ahoj? Řekl kluk s krásnými hnědými vlasy.

Ahoj. Hned můj pohled spadl zpátky. Do mích dlaní.

Jsi v pořádku? Chytl mě za rameno a přitahnul jsi mě k němu.

Halo? Prosím odpověz mi. Podíval jse na mě zoufale.

Neposlouchala jsem ho. Bylo mi úplně všechno jedno.

Co to děláš?! Zakřičela jsem na něj když mě vzal do náruče.

Jelikož nevím kde bydlíš tak můžeš přespat u nás. Souhlasíš?
Řekl s úsměvem.

A-a-ale nemůžu jen tak jse k vám vecpat. Ani se neznáme. A klidně ti řeknu kde bydlím.
Řekla jsem mu vystrašeně.

Hele bát se mě nemusíš žádný perverzák nejsem. A komu by jsi zavazela. Rodiče odjeli na víkend. A aspoň se poznáme teda jestli souhlasíš.
Pousmál se.

Bože můj. Jo tam jdu stebou ale dojdu tam po svých. Řekl jsem neutrálním hlasem.

Vidíš jak to jde. No ale po svých chodit nebudeš. Donesu tě tam.
Zasmál jse.

Celou tu cestu jsme si povídali o všem co jsme mohli ale o Marcusovi nepadla ani zmínka.

Už jsme tady. Položil mě na zem a odemknul.

Máte pěkný dům. Podívala jsem se na něj když se ke mě vracel.

Ne, hlavně mě nezvedej!
Zasmála jsem se.

No pozdě. A vidíš jak ti ten úsměv sluší.
Podíval jse na mě.

××××××××××××××××××××××××××××××
Ucítila jsem jak si někdo pohrává s mími vlasy.
Otevřela jsem oči a vedle mě ležel kluk s hnědými vlasy.

Dobré ráno Annie.
Pousmál se když mi držel pramínky vlasů.

Nevím co to do mě vjelo. Přitáhla jsem si ho k sobě a brečela.

Annie udělal jsem něco špatně? Udělal jsem něco? Ucitila jsem jeho sklesly úsměv.

Ne neboj ty ne. Oddechla jsem.

Nevím jak ale v jeho krásném objetím jsem usla.

Z pohledu Ashtona:

Ucítil jsem jak klidně oddychuje.
Usnula. Byla tak roztomilá jak ležela v mém objetí. Usnul jsem taky.

Probudila mě rána. Okamžitě jsem se odtáhl. Teda nemohl jsem se odtáhnout když tam nebyla.

Anieee!! Řval jsem pořád dokola.
Nemohl jsem ji najít. Uviděl jsem klíčky ve dveřích.
,,Ne nemohla jít ven ".
Vyběhl jsem ven. Pršelo a byla strašná zima. Já jako zamilovaný člověk pro ní udělám cokoliv.
Vběhl jsem do parku.

Seděla na stejné lavičce jak včera. Na sobě měla jen kraťásky a nátělník.
Klepala jse ze strany na stranu. Brečela a dívala jse do dálky.

Ani jsem se ji neptal. Vysvlélnul jsem si mikinu, přehodil jsem ji to přes záda a popadl ji do náruče.
Běžel jsem ke mě. Vzal bych ji k ní domu ale chtěl jsem mít jistotu že se ji nic nestane. Její táta s bratrem byli na soustředění na týden tak ji tady nechali protože je samostatná.

Vtrhl jsem do dveří. Hned jsem ji položil na gauč. Do ruky mi hned padla peřina. Zabalil jsem ji do peřiny. Hned můj pohled padal na čajovou konvici. Slyšel jsem jen zvuk který pocházel od Annie. Silný kašel.
Čaj byl hotový.

Zvedl jsem ji a položil na svůj hrudník.

Jsi v pořádku? Podal jsem ji čaj.

Jo vše v pohodě. Pousmála jse.

Z pohledu Annie:

Nedokázala jsem uvěřit že spolu chodí. Ale co už Ashton se ke mě hnusně nechová a doufám že nemá žádnou přítelkyni.
Položil jsem čaj.

Nevadí kdy by jsem usla? Otázala jsem se ho.

Jo klidně tak já pujdu vedle.
Řekl a už se pomalu zvedal.

A kdo říkal že máš odejít? Vyculila jsem se nejvíc co jsem mohla.
A přitáhla jsem se k jeho hrudníku.

Ne promiň. Přitáhl jsem si ji k sobě.

Usnuli jsme.

×Mám tady další kapitolou×
×Doufám že se líbí ×
×Dneska to šlo narychlo no.. ×
Jituš