Wolf & Fox I/HP FF✔

Ty se bojíš?

,,Kde máš vlastně kámoše?" protrhl to nádherné ticho blondýnčin tichý hlas. ,,Čekala jsem, že budou s tebou."

,,Nevím... ty jsi dnešní večer důležitější," usmál se Remus a Nathali se začali vlhčit oči dojetím. ,,Co, tak najednou?" roztáhla do široka svůj úsměv blondýnka a párkrát rychle za sebou zamrkala, aby jí slzy nezničili řasenku. ,,Zasloužíš si to...," mrkl na ní spiklenecky chlapec.

Nathali se jen nad jeho odpovědí malinko začervenala. Nic neříkala. Přála si chvilku ticha, aby si mohla uspořádat myšlenky, které měla všechny pomíchané dohromady.

Zdálo se, že je všechno v pořádku, ale Nathali to rozhodně tak necítila, ale nechtěla se zbytečně utápět v minulosti ani uvažovat na budoucností. Musela žít v přítomnosti!

,,Děje se něco?" zeptal se starostlivě Remus a snažil se najít příčinu dívčina zamyšlení v jejích šedavých očích. ,,Já... já... nic! Vše je v pořádku," vysoukala ze sebe rozpačitě Nathali a snažila se zničit všechny emoce, co se odráželi v jejích očích. Nechtěla Remusovi nic říkat, protože kdyby věděl, co jí trápí, tak by jí nechtěl přivést problémy a začal, by se jí vyhýbat.

,,Ty se bojíš... viď?" vypravil ze sebe opatrně chlapec. ,,Ne! Já jen... no možná trochu...," přisvědčila nakonec šeptem blondýnka, zapíchla oči do parketu a malinko povolila stisk, kterým objímala Remuse kolem krku. ,,Věř tomu nebo ne, ale já se taky bojím, toho co bude dál. Jsme v tom spolu!" zašeptal Remus a naopak od Nathali svoje objetí kolem jejího pasu ještě zesílil.

Blondýnka zvedla znovu svůj pohled k chlapcovi a v očích se jí zaleskly jiskřičky naděje. Takovouto reakci od chlapce vážně nečekala. Tělem jí projel příjemný pocit bezpečí. Polovina strachu z jejího nitra úplně vyšuměla, protože teď už si mohla být vážně jistá, že na to není sama.

,,Nepůjdeme si pro něco na pití a jídlo?" navrhl Remus. ,,můžeme," přisvědčila lhostejně Nathali.

Ruku v ruce se tedy vydali ke stolu s jídlem. Dívka se celou dobu pozorně rozhlížela kolem sebe jestli náhodou nespatří Reguluse. Asi v polovině cesty ho uviděla. Byl tam společně se všemi jejími kamarádkami a jejich partnery.

,,Jééé! Naty pojďte za námi!" zavolala směrem k blondýnce její kamarádka Jess, která si jí nejspíše všimla a zběsile na ní mávala. Nathali to vyděsilo. To na ní musela upozornit až tak moc?! Přidala do kroku až jí Remus skoro nestíhal a sklopila obličej k zemi, aby jí už nikdo jiný kromě Jess nemohl identifikovat.

Když se už odvážila na vteřinu otočit, tak jediné co si dokázala, přes všechny ty lidi povšimnout bylo, jak její kamarádka zklamaně opět svěsila ruku podél tělo. Chvilku jí to zamrzelo, ale pak její lítost překonal vztek, že na ní Jess vůbec upozorňovala. Mohla si uvědomit, že by z toho mohl být veliký problém!

Když s Remusem došli ke stolu, tak si oba vzali skleničku dýňové šťávy a talíř s plátkem z krocaního masa a bramborovou kaší. Nathali to málem neunesla, ale naštěstí než to stihla upustit na zem, tak už si sedali k jednomu z volných stolů.

,,Tak jak se ti tady zatím líbí?" zeptal se jen tak mimochodem Remus a uskrl si z jeho skleničky s dýňovým džusem. ,,No je to tady docela fajn... jen je tady na můj vkus až moc lidí," zamumlala Nathali mezi vrchovatými sousty. ,,Mluvíš mi z duše! Tak můžeme jít po jídle na chvíli na chodbu... souhlasíš?" navrhl s úsměvem chlapec. ,,To je dobrý nápad," přitakala blondýnka.

Pak už se téměř beze slov pustili do jídla a jedli až do celkového vyprázdnění obou talířů i obou skleniček.

,,Máš ještě hlad, nebo můžeme jít už na tu chodbu?" zeptal se s úsměvem Remus. ,,Nemám...myslím, že mám na tento večer jídla už dost," ušklíbla se Nathali, vyhoupla se na nohy a následovala Remuse, který se prodíral houfem lidí až úplně ven z velké síně.

Tak nová kapitola je tu! Doufám, že vám nevadí, že je o něco málo kratší, ale jsem nemocná a byla jsem ráda, že jsem vůbec dokázala vstát z postele. :/

Co si myslíte, že se stane na chodbě? Jak si myslíte, že bude reagovat na Nathali Jess až dorazí na pokoj? :)

Vaše Gigi :3