Umřel bych pro tebe; 뷔국 ✔️

2; warning

🌹

Ve třídě jsem se s nikým nebavil. Byl čas oběda a já se vydal do jídelny, plno lidí z různých tříd. To jsem fakt nesnášel. Když jsem stál v řadě někdo do mě omylem narazil, sotva jsem se otočil a slyšel jsem příjemný hlas se omlouvat.
"Promiň nechtěl jsem." Měl ruku na mém rameni. Otočil jsem se, byl to o kousek menší kluk s černými vlasy, měl roztomilý kukuč, celkově byl roztomilý, jak malé štěně.
"To je v pohodě. Nic se nestalo." Usmál jsem se na něj. Po chvíli ticha v řadě na mě znovu promluvil. "Já jsem Park Ji Min. Z 2.B. Říkej mi Jimin." Řekl s úsměvem na tváři, byl opravdu společenský.
"

Já jsem Jeon Jeong Guk. Mám rád oslovení Jungkook." Pousmál jsem se na roztomilé štěně.
Fakt moc se chtěl bavit. Ne jen že jsme si povídali celou dobu v řadě, ale i jsi ke mě přisedl, byl jsem rád že tady první den nesedím sám.
Po chvíli jsem znova spatřil tu nejkrásnější osobu na téhle zemi, Taehyunga. Seděl o stůl dál, byl jsem moc soustředěný na něj, že jsem zapomněl poslouchat Jimina a ani si nevšiml kolik holek se motá okolo Taehyunga, asi je hodně populární mezi dívkami. Povzdechl jsem si, nemám šanci.
"Halo? Jungkooku?" Řekl Jimin a podíval se tím stejným směrem který já. "Ah. Tak Taegyung?" Tato věta mě probudila.
"Co? Jak to myslíš?" Odfrkl jsem si a zase věnoval pozornost Jiminovi. Jimin se zahleděl do jídla. Bez výrazů a pocitů řekl. "Dávej si na něj pozor." Trochu jsem to nepobral, napadalo mě mnoho otázek, ale nechal jsem to být. Rozloučil jsem se s Jiminem a odešel na další hodiny.
Po škole jsem se ještě koukl co kde tady je. Rozhodoval jsem se mezi basketem a tancem, ale basket jsem dělal déle tak jdu na basket, vzal si přihlášku a zítra se tam půjdu podívat. Po deseti minutách cesty domů jsem se konečně těšil na spolubydlícího. Otevřel jsem dveře od pokoje se slovy. "Halo?" Po chvíli mi odpověděl známí hlas. "Jungkooku?!" Vyhekl ze sebe Jimin s vykulenýma očima.
Vyskočil z postele na který seděl a objal mě. "Lepšího spolubydlícího jsem mít snad ani nemohl!" Smál se a svíral mě v náručí, objetí jsem mu oplatí. "Hm... ale jak to že jsem tvůj spolubydlící když jsme od sebe jeden ročník?" Nedalo mi to a zeptal jsem se. "Byl jsem sám a někdo se mě zeptal jestli mi tady nebude vadit prvák." Pohlédl na mě s úsměvem. Až do večeře jsme si povídali a já si vybaloval.
Bylo to tady jinak seřízený. Toto nebyl přímo kolej, ale barák kde rodina najímala pár studentů za slušný prachy. Pronajímala jenom dolní patro a nahoře bydlela. Kde jsem na to vlastně vzal? Byly to našetřené peníze od táty, chtěl ať jsem přesně tady.
"Za deset minut bude večeře." Oznámil mi Jimin. "Skočím se osprchovat, obleču se a můžeme tam vyrazil." Potom jsem neměl nic v plánu tak jsem se klidně osprchovat mohl.
Hodil jsem na sebe nějaký hadry a šli jsme do jídelny, do takový malinký jídelny s čtyřmi stoly po čtyřech židlích. Seděli jsme tam s Jiminem a jedli. Vypadalo to že tady vaří dobře. Bylo tady ještě pár studentů, ale nechtěl jsem se seznamovat.
Potom co jsem uviděl mě dostalo. Naskytl se mi pohled na Taehyunga. Naše oči se setkaly s překvapeným výrazem. Přišel k nám. "A-Ahoj Jungkooku. A Jimine." Trochu u toho zakoktal. No víc jak já šokovaný být nemohl.
"Ahoj Taehyungu." Řekl Jimin a já hned po něm ze sebe vykoktal. "A-Ahoj Hyung."
"Můžu si přisednout? Yoongi tady stále není a nevím kdy se hodlá vrátit z těch lázní." Optal se nás. Jimin sice nebyl moc nadšený, ale já to z radostí odkýval. Kdo je Yoongi? Jeho spolubydlící? No nechám to tak.
Bavili jsme se tam dlouho. No spíše jsem jen poslouchal a usmíval se. Na to že se nemusí si rozumí. Taehyung byl opravdu příjemné povahy. Mluvil klidně a srozumitelně.
Když jsme se omylem dotkli konečky prstů, poskočilo mi srdce a zrudl jsem. Ale kluci tomu naštěstí nevěnovali pozornost. Proč mě Jimin před Taehyungem varoval? Vždyť to je tak příjemný člověk. Rozloučili jsme se s Tehyungem a šli do pokojů.
Jimin se osprchoval a chvíli si se mnou povídal. "Budu chodit domů později, našel jsem si dobrou brigádu." Řekl a zabořil obličej do polštáře. Asi se červenal. Netušil jsem proč, ale nechal jsem to tak. Byl jsem moc unavený tak jsem jen kývl a po chvíli jsem s myšlenkami na Taehyunga usnul.

🌹