Umřel bych pro tebe; 뷔국 ✔️

7.kapitola

Ráno jsem se vzbudil dříve a snažil jsem se vypadnout jak nejrychleji to šlo.

Podíval jsem se na Taeho spící tvář. Je dokonalí. Neodolal jsem a políbil ho do vlasů. Krásně voněl, mohl jsem nasávat jeho vůni věčně, ale musel jsem co nejrychleji zmizet.

Opatrně jsem se zvedal s postele, tak abych neprobudil spícího anděla a toho ďábla vedle.

Popadl jsem batoh a pelášil si to zpátky do svého pokoje.

Vešel jsem a viděl jak Jimin leží v posteli s Hoseokem. Byli sladcí.

Ušklíbl jsem se nad představou že Jimin dneska kvůli bolestem nevstane.

Nachystal jsem se do školy. Konečně pátek, ale v sobotu zase máme první zápas. Na ten jsem se docela i těšil, jen jsem se bál spolupráce s Yoongim.

Když se Jimin probral trochu se mě polekal.

"Ahoj Kookie." Pozdravil mě s úsměvem.

"Dobré Hyung."

Když se pokoušel vstát viděl jsem jaký má zděšený výraz.

"Není na tebe trochu moc velký?" Ďábelsky jsem se na něj podíval.

"Nech si to jo?" Odsekl mi a s bolavým zadečkem si to odkráčel do koupelny. Sotva dokázal chodit.

Hoseok se probíral. "Ahoj. Ty jsi Hoseok že?"

"J-Jo. Ty jsi Jungkook?" Díval se na mě jako na mimozemšťana. Ani se mu nedivím.

"Kookie pojď!" Zahulákal na mě Jimin, ale potom stejně přišel k postelím. Když viděl že je Hoseok už vzhůru usmál se a políbil ho.

"My už s Kookiem půjdeme ano? Uvidíme se v práci." Rozloučil se Jimin s Hoseokem.

Šli jsme s Jiminem do školy, když jsem najednou uslyšel že někdo za námi běží. Nedalo mi to a otočil jsem se. Běžel Tae. Vlasy do všech stran a taky školní uniformu měl na sobě jen tak hozenou a neupravenou . Musel jsem se usmát nad tím jak mu to slušelo.

"A-Ahojte. Půjdu s vámi." Doběhl nás a vydýchával.

Přišel jsem k němu a trochu mu poupravil uniformu a vlasy. Jimin se na nás jen díval jak se k sobě máme a smějeme se na sebe.

"Kde máš Yoongiho?"

"Yoongi dneska nepůjde do školy kvůli nějakému náboru na basket." Vysvětlil a nepřestal se na mě usmívat.

"Takže vy spolu chodíte?" Přerušilo naše bavení Jiminova otázka, která zarazila mě i Taeho a zavinila to že jsme oba zrudly.

"Jimin-Hyung. Jak tě to mohlo napadnout? Tae má přece Yoongiho nebuď blázen." Ukázal jsem falešný úsměv a zrakem směřoval dolů.

"Počkej co?" Podíval se na mě Tae nechápavě.

"Co co?"

"Já s Yoongim nic nemám Kookie! Je to můj nelepší kamarád už od mala. Ta představa že já a on se mi hnusí. Co se ti v té kebuli honí?!" Okřikl mě.

Koukal jsem na Taeho jako kdyby byl z jiné dimenze. On s ním není? Uvnitř sebe jsem byl šťastný jak bláznivá školačka.

Beze slov jsme šli dál do školy. Měl jsem radost, ale i tak jsem nechápal proč mě ignoruje.

Tak... Dofuám že vás moc nenudím... xd 
Taky doufám že už nenajdete gramatické chybyčky =D