Umřel bych pro tebe; 뷔국 ✔️

8.kapitola

"Jungkooku? Můžeš na moment?" Opět mě přišla navštívit Miku. Nebyl jsem rád, ale přikývl jsem a šel s ní za dveře na chodbu.

"P-Půjdu rovnou k věci.." Odmítala se na mě dívat a soustředila se na svoje ruce, s kterýma si nervozně hrála. Hodně se červenala a klepala se.

Moment... To se mi teď chce vyznat?!

"Líbíš se mi už delší dobu... a taky jsem zpozorovala že nikoho očividně nemáš... Tak jsem se tě chtěla z-zeptat jestli by..." Klepala se. "...jestli by jsi se mnou nechtěl ch-odit." Když to říkala hlas se jí zadrhával a koktala.

Nepochopeně jsem se na ní koukal. "Promiň mi, ale já jsem zamilovaný do někoho jiného." Snažil jsem se udržet svůj hlas v normálu.

Když jsem to řekl Miku odešla zpátky do třídy a vypadalo to že začne brečet. Kamarádky se k ní nahrnuli s úsměvy a čekali na odpověď. Jenom jsem viděl jak zabořila hlavu do dlaní. Miku očividně brečela a tak jí kamarádky začali uklidňovat.

Po chvíli co jsem to pozoroval jsem šel zpátky do třídy směr lavice. Cítil jsem jak mě několik lidí probodává pohledem. Snažil jsem se to ignorovat. Nemůžu přece říct že s ní chci chodit když jí ani neznám.

Den probíhal normálně jako každý jiný. Seděl jsem s Jiminem na obědech a koukal se po Taem. Už byl tady a jeho parta holek také. Najednou jsem viděl jak se na mě usmál a vypadalo to že jde mým směrem. než jsem se stačil vzpamatovat Tae už seděl vedle mě a zbytek holek si posedali okolo něj.

"Ahojte vy dva." Pozdravil nás s úsměvem na tváři.

"Ahoj Taehyungu." Jimin mu oplatil úsměv.

"Ahoj... T-Tae-Hyung." Byl jsem mimo. Nečekal bych že by si vedle mě někdy sedl. Zvlášť když sedí jenom s Yoongim nebo s tou jeho bandou přísavek.

"Kookie říkej mi Tae ano?" Usmál se na mě se zuby a pocuchal mi vlasy. Na výrazech od holek jsem viděl jak mě chtěli zabít za to že se mě Tae jenom dotkl. Toho jsem mohl využít. Tak holky. Trochu si pohrajeme, a stejně, Tae nevypadá dvakrát šťastně že jsou s ním každou jeho volnou chvíli.

"Tak co Tae? Líbil se ti ten včerejšek se mnou?" Jen jsem se na něj zasmál a on se na mě nepochopeně díval. Potom však pochopil o co se snažím.

"Kookie, s tebou je to vždy jako poprvé, jsi hotový zvíře." Tae spolupracoval.Zabíralo to. Holky se po sobě nepochopeně dívali a něco si šuškaly.

"Tae, zlatíčko, proč neřekneš těm holkám že už jsi zkrátka zadaný a že nemají u tebe šanci?" Podíval jsem se na něj a potom na holky.

"C. Jdeme pryč holky." Prohlásila jedna z nich a odkráčeli si to všechny s nosánky nahoru k vedlejšímu stolu.

"Děkuji Kookie" Poděkoval mi Tae. "Za málo. Taky mě to už štvalo. Né že bych žárlil nebo tak..." Trochu jsem znervózněl. Prakticky jsem se prozradil.

Po chvíli jsem cítil jak mi někdo chce nahmatat ruku pod stolem. Byl to Tae. Když moji ruku našel, propletl naše prsty a nevinně se usmíval a dále se bavil s Jiminem. Dělal jako by se nic nedělo. Opravdu jsem byl jenom já tak v šoku? Srdce mi nepravidelně bilo. Můj dech byl taky nepravidelný, ale stále nenápadný. Probral mě až smích Jimina a Taeho. Nevěděl jsem o co šlo, ale musel jsem nás zamaskovat a tak jsem se zasmál taky.

Po škole jsem šel opět na basket. Všichni tam už byli a dokonce i Yoongi. Všechny jsem slušně pozdravil a oni mě vesele přivítali.

Převlekl jsem se a šel k nim. Tae nás rozděloval jak a s kým kdo bude hrát v té polovině a kdo v této polovině. Yoongiho nasadil ke slabším a taky jako náhradníka pro případ nouze kdyby jsme se potápěli. Já byl s Taem a pár silnějšími jedinci. Ti co zbyli budou náhradníci.

"Tak to by bylo vše a teď se vrhněme na tvrdý tréning." Prohlásil kapitán, všichni popadli balóny a začali s rozcvičkou.

Dřel jsem jako kůň. Dával jsem do toho všechno. Taky že Yoongi jen čuměl, a od ostatních Hyungů jsem dostával jenom pochvaly. Taeho jsem opravdu obdivoval, byl kapitánem, trenérem a manažerem zároveň. Tato škola neměla moc velký zájem ohledně basketu tak to taky takhle dopadlo.

Když jsme končili, nešel jsem se převléct a šel si sednout k Taemu na lavičku. "Tae- Hyung odvádíš skvělou práci. Obdivuji tě." Byl jsem stále v jeho blízkosti nervózní. Lehce se začervenal. "Kolikrát ti budu říkat ať mě oslovuješ Tae?" Pousmál se na mě.

Po chvíli na Taeho zahulákal Yoongi. "Tae jdeš?"

"Běž sám." Zavolal na něj odpověď. Byl jsem překvapený, že zase tady zůstává se mnou. "Kookie pojďme si ještě zatrénovat." Taeho nešlo odmítnout. Tak jsem vyskočil z lavičky a mohli jsme začít.

Trénovali jsme a pomalu se blížila půl noc. Jelikož se tady nesmí být tak dlouho, tak jsme se s Taem vydali do šatny. Byli jsme zticha. Až moc podezřele zticha, ale najednou Tae promluvil. "Kookie... chtěl bych ti něco říct." Řekl to s nervozitou v hlase.

"Poslouchám." Řekl jsem při tom když jsem si oblékal čisté tričko.

Tae přišel ke mě a sedl si vedle mě. Neměl tričko a já měl úžasný výhled na jeho břicho. Podíval se mi do očí a trochu se červenal. "Kookie... déle to už nevydržím. Promiň mi co teď udělám." Následně mě políbil na rty. Byl jsem jako v sedmém nebi když jsem opět ucítil jeho neodolatelně měkké rtíky.Byl jsem v šoku. Nevěděl jsem proč to udělal a co má v plánu. Oddálil se ode mě a při tom položil svoje čelo, a špičku nosu na to mé.

"Kookie... Já se do tebe nejspíše zamiloval..." Řekl se zavřenými oči. "...Ano. Zamiloval jsem se do tebe už od chvíle, kdy jsme do sebe poprvé narazili." Musel jsem se pousmát jak jsem si na to vzpomenul. Nicméně bylo až strašidelný jak moc v klidu to říkal. Já myslel že zešílím. Srdce mi bylo jako splašené a cítil jsem jak mi hoří obličej.

"T-Tae... Já nevím c-co říct. Já..." Byl jsem neskutečně šťastný. Nestihl jsem ani říct to co jsem chtěl a Tae mě přerušil. Oddálil se ode mě tak že jsem mohl spatřit jeho smutný výraz.

"Kookie ještě něž se dozvím tvojí reakci musíš něco vědět..." Řekl Tae se slzami v očích. "..nechci tě zničit... nechci aby ses kvůli mě později trápil..." Viděl jsem jak po Taeho tváří kutálejí slzy, pěkně jedna za druhou.

"Nerozumím. Tae co se snažíš říct?" Utřel jsem mu slzy a hleděl mu do očí a myslel jsem si že se každou chvíli rozbrečím taky. Toto měla být šťastná chvíle, takhle to nemělo být.

"Kookie... Mám rakovinu." Propadl v pláč a čelem se opřel o moje rameno, plakal nahlas. Nebál se to ze sebe dostat.

Moje srdce se na chvíli zastavilo. Moje tvář zbledla a já se nevěřícně koukal na bílou teď přede mnou. "R-Rakovinu? Tae. Tohle není sranda. Jestli si ze mě děláš sran-"

"Kookie myslím to stoprocentně vážně. Dozvěděl jsem se to včera. Za pár týdnů mám být v nemocnici. Kookie slib mi že si to necháš pro sebe." Když to dořekl, zvedl hlavu a díval se do mích slzících a červených očí.

Přikývl jsem a zabořil se do Taeho hrudníku a začal vzlykat. Vzlykání se změnilo na pláč. Ze slz se proměnili Niagarsné vodopády a já už nedokázal zadržet svůj hlas a všechno ze sebe pustil. Cítil jsem jak mi dal Tae polibek do vlasů a hladil mě po zádech. Oba dva jsme brečeli, ovšem já víc.

Toto musí být jenom špatný sen.

"Kookie. Nebreč kvůli mě ano? Pojď si radši užívat dokud můžeme." Zvedl mi hlavu tak aby se mi mohl dívat do očí a utřel mi slzy. Po té spojil naše rty v dlouhý polibek. Trochu to zmírnilo můj pláč a snažil se si tenhle moment užít.

"Miluju tě Tae." Zašeptal jsem když jsme naše rty od sebe oddělili.

Jsem rád že mi řekl že mě miluje, ale bohužel za cenu toho, že jsem se dozvěděl že má rakovinu.

Doufám že to není moc uspěchané.