Umřel bych pro tebe; 뷔국 ✔️

3; game

🌹

Když jsem se pomalu probíral otevřel jsem oči a viděl rozmazanou postavu která stojí ve dveřích. Docela mě to vyděsilo, ale rozmrkal jsem se a viděl Jimina. Oddechl jsem si když jsem si byl jistý že mě nikdo nepřišel zabít.
"Dobré ráno Kooku." Řekl to s ustaraným tónem. Měl jednu ruku za zády, asi v ní něco držel.
"Dobré Hyung." Odpověděl jsem ospale. Podíval jsem se na jeho ruku za zády.
"Promiň že jsem ti hrabal v osobních věcech, ale na co máš tohle svinstvo?" Ruku kterou měl za zády dal před sebe a držel tam moje prášky. Antidepresiva.
"H-Hyung... Je neslušný se hrabat v ci-" Nestačil jsem tu větu ani doříct a Jimin už po mě vyjel. Takového ho neznám, ale i toto štěně dokáže být děsivý.
"Kooku! Řekni mi k čemu to sakra potřebuješ! Nedovolím aby si bral takový svinstvo!"
Hodil po mě hrabičku s léky. Podlomili se mu kolena a tvář si zabořil do dlaní.
Vzal jsem z postele a šek k Jiminovy. Objal jsem ho a hladil ho po zádech.
Asi mu na mě záleží. Oblíbil si mě.
"Hyung nechci moc o tom mluvit. Tak to shrnu." Vzal jsem ho a posadil na postel. Výskal jsem ho ve vlasech aby se trochu zklidnil.
"Když jsem byl malý tak jsem byl šikanovaný staršími kluky. Nikdo se semnou nebavil. Mamka kouřila a pila. Jediný můj nejbližší mi byl táta. Byl pro mě vším, ale oběsil se. Vyhodili ho z práce a neunesl to. Bál se že nás neuživí. Dostal jsem deprese, tak mě máma šoupla na měsíc do léčebny a  přišel s těmito prášky." Jakmile jsem to dořekl, ucítil jsem teplé slzy jak mi stékají po tváři. Utřel jsem si je a zahleděl se na svou zjizvenou ruku.
Byla to jediná věc která mě na chvíli dokázala uklidnit. Nejsem na to pyšný.
"Kooku... To mě mrzí." Popotahoval Jimin a objal mě. Zabořil hlavu do mého hrudníku a plakal.
"Pojďme se oblékat Hyung. Netrap se tím. Ty prášky beru jen fakt v depresi abych se znovu nemusel... no... prostě je beru jen v krajní nouzi." Naposledy jsem Jimina pohladil a šel se oblékat a udělat si ranní hygienu.
No. První člověk kterému jsem se svěřil byl Jimin. Kluk kterého znám den. Skvělé Jungkooku.
Potkali jsme na chodbě Taehyunga když jsme se chystali na cestu do školy. Pozdravili jsme se a rozhodli že půjdeme všichni tři.
Jimin si dal kapuci a díval se do země aby zakryl rudé oči od breku.
Všechny hodiny byli nudné. Nevnímal jsem. Bylo to lehký. Nikdy jsem se nějak moc nepotřeboval učit. Všechno jsem chápal a naučil se za chvíli.
Docela mě znervózňovala ta holka co po mě furt pokukovala. Jmenovala se Miku nebo tak nějak.
Na obědech jsem tentokrát seděl sám. Jimin měl něco důležitého, ale nevím co.
Seděl jsem tak že jsem viděl na Taehyungová záda a asi pět holek, co se kolem něj pořád motaly. Jedna z nich byla i Miku. Ta se kolem kluků motala furt. Nebo oni kolem ní? Sám nevím. Taehyung je na dívky až moc hodný. Dovolí jim se ho dotýkat. Žárlím.
Po nudné škole jsem se šel podívat na ten basket. Těšil jsem se jak dítě na Vánoce.
Došel jsem před halu kde měl být basketbalový tým. Slyšel jsem dribling. Okamžitě mi naskočila husí kůže.
Ještě než jsem vstoupil jsem se zul. Otevřel dveře a naskytl se mi pohled na obrovskou tělocvičnu. Byla to krása. Lapal jsem po dechu.
"Jungkooku?" Přerušil můj úžas známí hluboký hlas. Podíval jsem se tím směrem. Spatřil jsem Taehyunga. Vykouzlil se mi na tváři obrovský úsměv.
"Hyung!" Doběhl jsem k němu a k ostatním klukům. Moc jich teda nebylo. Taký menší tým.
"Jungkooku ty hraješ basket?" Usmál se na mě se zuby.
"To bych se měl ptát já." Úsměv jsem mu oplatil.
"Em. Mám tady přihlášku. Komu jí mám předat?"
"Dej jí mě. Já jsem Kapitán týmu." Řekl Taehyung.
Podal jsem mu přihlášku a očima přejel po ostatních klucích. Byli větší než já. Doslova ze mě vyzařoval respekt.
"Přihláška je v pořádku, ale není to jen tak Jungkooku. Musíš nám ukázat jak dobrý jsi." Usmál se na mě s ďábelským výrazem.
Rozhodlo se že budeme hrát 3 na 3. Jeden tým si oblékl oranžové vesty.
Byl jsem proti Taehyungova. Hra začala.
Můj tým vedl o dva body. Taehyung byl fakt dobrý. Vypadalo to že basket hrál jen co vylezl z matčiného břicha. To jakou měl dokonalou kontrolu nad balónem mě i trochu děsilo. Nakonec jsme prohráli o 4 body. Vydýchával jsem se.
"Vítej v našem týmu Jungkooku. Jsi opravdu dobrý hráč. Měl jsem co dělat." Rozcuchal mi vlasy. Samozřejmě jsem zrudl více než jsem udýcháním byl.
"Děkuji. Jsem rád že jsi mě přijal. Že jste mě přijali." Usmál jsem se na toho anděla co mě hladil po zádech.
"Jak dlouho hraješ? Za jakou školu si hrál předtím?" Kluci mě zasypali mnoha otázkami a já slušně odpovídal na každou z nich.
Už se stmívalo a všichni odešli domů. Jen já a Taehyung jsme zůstali déle a trénovali spolu. Hodně jsme se bavily.
Jen se bojím že se na Taehyungovy stanu závislí. Nevím co by na mojí lásku řekl. Ani nevím jestli je na kluky nebo ne. Stejně, už jsem byl zamilovaný až po uši.
Když jsem nedával pozor, Taehyung mě trefil do zadku balónem. Řechtal se když jsem ho naháněl po celé tělocvičně. Nakonec jsem ho svalil na žiněnky.
Smáli jsme se a těžce oddychovali, ale potom jsme si oba uvědomili v jaké poloze se nacházíme. Díval jsem se do jeho nádherných očí. Úplně mě pohltili. Srdce mi vynechalo pár úderů. Najednou jsme ztichli a já jsem ze sebe vykoktal. "P-Promiň." Následně jsem z něj slezl a lehl si vedle něj.
"Kooku. Můžu ti tak říkat?" Zeptal se po chvíli ticha Taehyung. "J-Jistě Hyung." Trochu jsem koktl.
Po chvíli jsem slyšel jak Taehyung nějak moc spokojeně dýchá. Najednou jsem ucítil jeho ruku okolo mé hrudi. "Hyung ty spíš?" Šeptl jsem. Srdce mi bylo tak rychle jako při hodinovém běhu. Jsme u sebe tak blízko. Cítil jsem jeho teplý dech na mém krku.
Cítil jsem jak se zamilovávám víc a víc. Je neuvěřitelné jak rychle se člověk dokáže zamilovat.
Ležel jsem tam s ním pár minut než jsem si uvědomil kolik vlastně je. Nechtěl jsem ho budit, ale musel jsem.
Probral jsem ho. "Hyung je pozdě měli by jsme se převlíknout a jít." Držel jsem ho kolem pasu aby únavou nespadl když jsem ho táhl do šaten.
Když jsme se převlékali naskytl se mi pohled na jeho tělo.
Pohled na jeho vypracovaný ruce, krásná záda a lehce vypracované bříško. To už nemluvně o jeho zadečku a nohách. Měl jsem chuť si plácnou. Nebo se jenom dotknou. Prostě dokonalý zadeček a dokonalé nohy.
Cítil jsem jak jsem zase červený. Poslední dobou se červenám nějak často.
Když se po mě podíval očkem, rychle jsem uhnul pohledem a převlékal se dál. Doufal jsem že si mě nevšiml, ale mýlil jsem se.
"Copak Kooku?" Uchechtl se Taehyung.
Co mám sakra říct?! Díval jsem se na tvoje dokonalí tělo a zadek. Chci si plácnout. Ne! To by byla sebevražda!
"Nic, jen jsem nad něčím přemýšlel." Trochu mi poskočil hlas když jsem to řekl. Naštěstí Taehyung neměl další otázky. Takže jsme se mohli v klidu převléct.
Šli jsme domů společně, byla zábava a Taehyung ve světle lamp vypadal nádherně, ale to on vypadal vždycky. Nemohl jsem se na něj vynadívat. Chtěl jsem si sáhnout na jeho vlasy. Jak moc jemné a příjemné vlastně vůbec jsou? Neuvědomoval jsem si co dělám a moje ruka se sama natáhla na Taehyungové vlasy. Zastavili jsme.
"Promiň!" Vyhekl jsem ze sebe a ruku si dal k tělu. Taehyung se na mě jenom usmíval a sedl si na lavičku. Následně mě chytil za zápěstí a posadil mě vedle sebe.
"Klidně se mi můžeš výskat ve vlasech. Nevadí mi to. Jsem na to už zvyklí od holek co se kolem mě furt motají." Řekl to s takovým tónem, jako kdyby dával najevo že už ho otravují a chtěl by od nich klid.
"Když ti to je nepříjemné tak to dělat nebudu Hyung. Nechci ti dělat něco co by ti bylo proti srsti." Pousmál jsem se na něj.
"Kookie. Od tebe mi to vadit nebude." Podíval se mi do očí a usmíval se.
Kookie? To je roztomilí.
Civěl jsem na něj s pootevřenou pusou. Probral jsem se a začal ho výskat ve vlasech. Byli tak dokonalí. On je celí dokonalí. Všechno je na něm dokonalé.
Zahleděl jsem se na jeho rty a zároveň se kousl do těch svých. Vypadali tak chutně a měkounce. Prostě růžové rtíky kterým nejde odolat.
Když už mluvíme o těch rtech, všiml jsem si že Taehyung má zlozvyk si jazykem navlhčit spodní ret. Bylo to roztomilí.
Chvíli jsme takhle byli když najednou Taehyung udělal něco co mi způsobilo srdeční zástavu a poté výbuch v mém bříšku. Exploze motýlků.
Vzal jemně mojí bradu mezi palec a ukazováček. Chvíli se mi díval do očí a čekal jak zareaguji. Neuhýbal jsem ani pohledem. Toužil jsem po polibku.
Přejel palcem po mém spodním rtu. Vyděl jsem jak zčervenal a kousl se do rtu tak jako předtím já.
Nedočkavostí po polibku jsem vydechl a přivřel oči.
Pomalu si mě k sobě přitahoval a oba zavírali oči. Byla to jako věčnost než se naše rty setkaly.
Nakonec jsem ucítil jeho měkoučké rty na těch mích. Dokonale jsme do sebe zapadli. Jako puzzle. Myslel jsem že zešílím. Navzájem jsme si oplatili polibek a prodloužili ho.
Cítil jsem se jako po dávce heroinu. Néé že bych ho už někdy měl, ale Taehyungové rtíky byli pro mě velice silná návyková droga.
Od jeho rtíků se mi vůbec nechtělo, ale musel jsem. Oddálili jsme se od sebe na pár centimetrů a koukali se sobě do očí.
Jen jsme slastí vydechli. Taehyung se usmál se zuby a zavřenými oči. Oba dva jsme se červenali. Mě to ale odrovnalo natolik že jsem si na chvíli myslel že moje duše opustila moje tělo.
"Kookie pojďme domů." Vzal mě za zápěstí a postavil mě na nohy. Cestou jsme byli zticha jen po sobě pokukovali.
Chtěl jsem se zeptat proč mě políbil. Proč to udělal? Ale byl jsem zticha.
Když jsme došli do domu. Rozloučili jsme se před mými dveřmi.
"D-Dobrou Hyung." Pořád jsem byl mimo.
Taehyung mě políbil do vlasů. "Říkej mi Tae. Dobrou Kookie." S těmito slovy odešel.
Tak to je můj konec. Na sto procent jsem zamilovaný do Taehyunga. Teď jsem si i jistý že bych pro něj umřel, nebo i kvůli něj zabíjel.

🌹