The Mortal Instruments: Město Nářků

6. kapitola

Chlad, bolest, strach. To bylo vše co posledních pár dní, možná týdnů, Jace cítil. Ruce měl spoutané ohnivými pouty, takže pokaždé když se pokusil o jakýkoliv pohyb zápěstím, oheň mu ruce spálil. Zkoušel​ to už nespočetněkrát a pořád se stejným výsledkem. Kůži na zápěstí už měl zkrvavenanou a palčivá bolest neustávala. Ležel v chladné místnosti, která neměla okna, dveře, zkrátka jakýkoliv východ či otvor. To nebylo jediné, co se zdálo na vězení zvláštní. Když se Jace díval nahoru, neviděl nic. Jen hlubokou tmu. Strop jako by neexistoval, nebo nikde nekončil. Nemohl chybět, jelikož nešly vidět hvězdy ani obloha. Jacovi byla zima a bál se o svou rodinu. Je Clary v pořádku? A co Alec, Izzy a Simon? Ti všichni mu chyběli, cítil se tak prázdně. Bez nich jako by jeho srdce nebilo. Triko měl potrhané a špinavé, kalhoty na tom byly podobně. Na tváři měl podlitiny, některé čerstvé ještě od krve, jiné starší. Blond vlasy měl mastné a rozcuchané. Často se budil kvůli nočních můr, které v noci míval. Po nějaké době přemýšlení vstal ze země a přitom si znovu popálil zápěstí. Krev mu teď kapala po prstech dolů a tvořila na podlaze rudé kapky. Zasyčel bolestí a zanadával. Najednou uslyšel zvláštní dunění. Něco se blížilo. Nebo spíš někdo. Za Jacem se ozvalo divné praskání. Otočil se a viděl, jak se ve zdi tvoří obloukovitý otvor. Skrz něj pronikaly paprsky světla a když byl otvor úplný, Jace světlo oslepilo, takže musel uhnout pohledem. Zaslechl kroky. Pak se světlo vytratilo a nastala opět tma. Jace se podíval na místo, kde ještě před chvílí pronikalo světlo. Stál tam, jeho černé oči ho se zájmem pozorovaly a usmíval se. Sebastián. "Zdravím tě, příteli," řekl, "jak se ti tady líbí?"

Zdravím všechny čtenáře!
Krátká kapitola pro nedočkavce. Budu se snažit vydávat kapitoly rychleji. Pokud nechcete přijít o novou kapitolu tak si příběh přidejte do knihovny a ohodnoťte. 💓

Díky moc!

matejzikova_a