Význam Výdechů

2.

,,Šeptáte mi svá slůvka, svoje starosti a já bych vám také něco říci chtěla."
Toho dne seděla na větvi toho krásného mohutného stromů, zády opěrná o jeho kmen. Hádam, že je to její oblíbený.
,,Jsem skoro stromem, jsem téměř jednou z vás. Vdechuji vaše výdechy, poslouchám vaše písně. Jsem s vámi neustále. Mohu vám tedy věřit?" usmála se a v jejím hlase bylo cosi jinak. Strach?

,,Vím, že ano. Víte, líbí se mi s vámi, moji otcové a mé matky, ale jednou vás opustím. Je to tak?" tázala se jindy mlčenlivá dívka. Tmavě hnědé lokny jí padaly do obličeje. Přál jsem si, abych byl já ten, kvůli kterému stromy opustí. Chtěl jsem ji mít, pro sebe. Vím, že to zní sobecky, ale co jiného bych si tak mohl přát, než vidět její štěstí ve svém náručí? Nic.

,,Přestanete pak mluvit? Budete na mě myslet? Chci s vámi zůstat." špitla, přičemž objala větev onoho mohutného. Co bylo tak úžasného na stromech, že jim ona podlehla? Nemluvily, nemyslely, co pro ní ale znamenaly?
Nevím... Já ji miloval, miluji ji stále. Nikdy se za mnou neotočila, vždy mluvila tak podivně, jako kdyby nedokázala mluvit jinak. Jako člověk. Běžný adolescent. Byla zvláštně smutná, ale i pozoruhodně veselá.