,,Je to strom noci, můj oblíbený." řekla s klidem v hlase a vyhoupla se za mnou. ,,Promiň, nechtěl jsem ti sem vlést... Ja jsem-" byl jsem přerusen jejími slovy. Měla tak specifický hlas. ,,Já vím, jsi Crash Parker. Rád nasloucháš stromům?" usmála se a napjatě čekala na odpověď. ,,No vlastně ani ne."
,,V tom případě se nemáme o čem bavit." uznala a jednou rukou mě sejmula z větve. Dopadl jsem na tvrdou zem.
Jako kdybych nabral cosi ze stromu, všímal jsem si věcí, které jsem předtím neviděl. Malinkého poupěte pampelišky, po kterém se procházel mravenec. Berušky, která mi prolétla nad hlavou. Pohled jsem věnoval i lišejníku, který se šířil po stromě.
,,Jsi tarzan nebo co?" zeptal jsem se s úšklebkem když jsem si všiml jak obratně šplhá výš. ,,Ne, jsem jen strom." přiznala a já měl chuť se začít smát. Byla tak okouzlující. Jak je možné, že mě poznala? Jak mohla vědět kdo jsem když se mnou nemluví? Nikdy na mě neptomluvila, vždy mě jen zpražila pohledem, nebo vymyslela nějakou trefnou metaforu.
ČTEŠ
Význam Výdechů
Short StoryOna byla vždycky hezká, milá holka. Jediným jejím nedostatkem bylo to, že nemluvila s lidmi, ale jen se stromy. Chtěl jsem ji oslovit, umlčela mě ale přesně mířenou metaforou, jež mi rozlomila srdce. Každý den jsem ji sledoval, poslouchal jak rozmlo...
