Dalšího dne jsem tam přišel zrovna tam. Nervózně jsem přešlapoval u stromu a v ruce žmoulal zažloutlý papírek. Každou chvíli tu měla být. Chodila sem vždy ve stejný čas. Naposledy jsem si dopis v duchu přečetl...
Tak, jak hvězdy vyjdou každou noc,
tak jak nebe zabalí se do černého kabátu,
tak jak růže krásně kvete, tak moc Crash miluje tě. Jsi ozvěna plná metafor, jsi hvězda z platiny, jsi jako nikdy neviděný druh motýla.
Bylo tam dost přirovnání? Zaváhal jsem, nakonec jsem ale položil papírek na větev, na kterou sedávala a pomalu se loudal směrem k domovu. Šel jsem tak, aby nebylo možné ji potkat. Už jsem se pomalu blížil místu, které jsem tak znal, když jsem zaslechl text té básně. Byl zpívaný. Zpívaný tím nejsladším hlasem, který jsem chtěl mít jen pro sebe. Byla pro mě neznámá. Usmál jsem se nad tím. Líbila se jí, ta báseň se jí líbila! Zajásalo mé podvědomí. A má teorie?
.....
ČTEŠ
Význam Výdechů
Short StoryOna byla vždycky hezká, milá holka. Jediným jejím nedostatkem bylo to, že nemluvila s lidmi, ale jen se stromy. Chtěl jsem ji oslovit, umlčela mě ale přesně mířenou metaforou, jež mi rozlomila srdce. Každý den jsem ji sledoval, poslouchal jak rozmlo...
