Význam Výdechů

3.

Jsem na jejím místě, ona tu není, dnes má hodinu klavíru. Říkate si proč tu tedy jsem? Chci zjistit, jak slyšet stromy.

Sedl jsem si na její větev a zády se opřel o mohutný kmen dubu.  Chvíli jsem seděl, pozoroval ptáky v korunách. Očima jsem pátral po lese. Při pohledu na uležený trnkový keř jsem se málem rozesmál. Když si jen vzpomenu jak tak řachla, smál bych se zase. Seděl jsem tam dobře půl hodinu a se svojí trpělivostí, kterou jsem neměl, se chystal to vzdát. Už jsem vstával a ve své hlavě označoval Metaphoru za blázna. Položil jsem hlavu ke kmeni a rukou jej objal, abych mohl slést a v tu chvíli jsem to uslyšel...

Slyšel jsem jak míza teče v tepnách kmene a šíří se všude po stromě, jako krev. Napájí každou malou větvičku i velkou větev, udržuje vše v chodu. Slyšel jsem, jak listy šeptají nesrozumutelná slůvka a pak jsem to zaznamenal.. Píseň stromů...

Zněla mi tak povědomě. Měl jsem pocit, že už jsem ji slyšel. Melodie se zdvihla, pak klesla, změnil se počet dob v taktu a z surové melodie byla skrze jemný přechod melodie pochmurná. Mollová. Zavřel jsem oči a zamyslel se. Když stromy náhle umlkly, rozevřel jsem je a spatřil ji. Stála u stromu a hledíc na mě velkýma zeleným očima nakláněla hlavu ke straně. Vlezl jsem jí na území.