Sedl jsem si k tomu stromů, který označovala stromem noci, či stronem dne? Netušil jsem už... Naposledy jsem se na ní podíval. Přiložil ruku na tlustou, stoletou kůru a zavřel oči. Už jsem se smířil s tím, že naposledy, uslyším božskou píseň a v hlavě se mi cosi formovalo. Zatím ale nešlo rozlišit co...
Zaposlouchal jsem se. Nechal se unést tou úžasnou melodií. Zas a znovu zněl šepot listí, slyšel jsem mízu téct a ptáky zpívat. Splynul jsem se stromem. Cítíl jsem strom, dýchal jsem jako strom, byl jsem strom. Slyšel jsem trávu růst a růži kvést. Slyšel jsem hukot potůčku, poslouchal jsem tu božskou píseň zas a znovu. Sevřelo se mi hrdlo, když jsem odtáhl dlaň od toho mohutného kmene. Zvedl jsem se a zhluboka se jí zadíval do očí.
,,Sbohem."
Opustil jsem mýtinku a v tu jakobych překročil onu neviditelnou hranici. Už se sem nevrátím. Zpívala si, tančila. Opět šťastná, opět byla stromem, i beze mě.
ČTEŠ
Význam Výdechů
Short StoryOna byla vždycky hezká, milá holka. Jediným jejím nedostatkem bylo to, že nemluvila s lidmi, ale jen se stromy. Chtěl jsem ji oslovit, umlčela mě ale přesně mířenou metaforou, jež mi rozlomila srdce. Každý den jsem ji sledoval, poslouchal jak rozmlo...
