„Poslední dobou tě vidím jen s úsměvem na tváři, co tak najednou?" Je štěstí to, co chci právě teď slyšet v jeho hlase?
„Ty deprese už jsou pryč." falešný úsměv, nepravdivá slova... Nejsou pryč, jen přichází, když není nikdo, kdo by je odehnal. A jsou čím dál tím víc silnější. Proto ten úsměv. Někdy je lehčí hrát šťastného, než všem vysvětlovat, proč ti tečou slzy.
Dříve byla šťastná z úsměvu ostatních. Až do toho dne, kdy viděla svou matku uprostřed rubínového moře. Skláněl se nad ní, koutky měl široce roztažené. Začala nenávidět radost. Stala se pro ní nožem, který se jí zabodával hlouběji a hlouběji do srdce kdykoliv zaslechla smích.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
