„Kouříš?" Leknutím mírně ucuknu a nedopalek cigarety kopnu za sebe.
„Ne, nekouřím." usměju se a věnuju mu dlouhý pohled.
„A piješ?" přijde ještě o něco blíž. Jeho dech cítím na své tváři.
„Ani to ne." odvrátím pohled.
„Drogy bereš?" zkusí to znovu.
„Proč bych brala drogy?" odpovím mu otázkou a sama o krok couvnu.
„Tak co tedy děláš?" beznadějně zakroutí hlavou a smutně si mě prohlédne.
„Hrozně ráda lžu..."
Měla nutkání říct mu vše, co se stalo. Jenže pak si vzpomněla, jaké reakce se jí dostalo u výslechu. Lhostejnost, nezájem, výsměch... A se začátkem podzimu nepřišla pomocná ruka, nýbrž klacky, které se jí kupily pod nohama. Musela jít po čtyřech, lézt přes ty hromady, než byla nucena to vzdát. Stála sama uprostřed hor dřeva a netušila kudy dál. Rozhodla se rozžehnout oheň. A i když věděla, že jí plameny pohltí spolu s kdysi majestátními stromy, uvolnila cestu ostatním.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
