„Proč? Proč se tolik utápíš v minulosti?" prohrábne mé vlasy a smutně sklopí pohled.
„Protože přítomnost je příliš zlá a budoucnost je pro mne dávno zničená."
Byla to cesta. Dlouhá cesta, jejíž konec byl utopen v mlze. Rozmazaný jako obraz politý vodou. Oba ten obraz znali. Bylo zbytečné jej sušit, protože by stejně nikdy nenabral svůj bývalý tvar. Tak jen vzali štětec namočený v barvě a vybarvovali bílá místa, než byl obraz zcela dokončen.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
