„Kdy jsi vlastně naposledy brečela, Leno?" stiskne mě ve svém objetí.
„Každý večer, každou noc, každé ráno. Pláču vlastně pořád, jen mi u toho ne vždy tečou slzy."
Nikdo neměl ani tušení, jakého dna se lze dotknout. Už se ani nepokoušela zahlédnout v dálce průzračnou hladinu, jen šetřila dechem a na chvíli se stala mořskou pannou. Bylo téměř k nevíře, že existuje. A pak došel kyslík.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
